NKÚ říká, že toho vláda moc nedělá

„Neporučíš větru dešti“ je otřepaná fráze, kterou v poslední době často slyším z úst našich politiků a ministrů vlády. Většinou jako alibi, že proti suchu vlastně nebojujeme. Sleduji, co proti suchu dělají rezorty Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství a inspirován i závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, musím konstatovat, že kromě papírování, schůzování, PR politických proklamací a řešení kosmetických projektíčků reálně zatím nedělají nic moc.

Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval opatření realizovaná v resortech zemědělství a životního prostředí z důvodu zmírnění dopadů sucha a nedostatku vody za roky 2013 až 2018. Své a závěry zveřejnil a shrnul v tiskové zprávě ze dne 4.11. 2019. Situace je ze strany NKÚ popsána takto: „Kontrola ukázala, že zásadní opatření pro boj se suchem chybí, stejně jako potřebná právní úprava. Stávající dotační programy nejsou na řešení otázky sucha přizpůsobeny a nová opatření – až na jednu výjimku – resorty do praxe nezavedly. Boj se suchem také ztěžují rozpory a protichůdné postoje resortů“. Tolik tedy NKÚ k boji vlády proti suchu za dobu jejího vládnutí dominantně v tandemu ANO a ČSSD. Již i z úst vládních představitelů, kteří naši zemi spravují kontinuálně již 7 let, slyšíme věty, že letos čelíme největšímu suchu za posledních 500 let. Co ale za dobu svého působení proti tomu reálně udělali, nám řekl Nejvyšší kontrolní úřad.

Celá zpráva NKÚ ZDE, Tisková zpráva NKÚ ZDE

Já si závěry NKÚ překládám tak, že toho v boji se suchem moc neděláme. Vypadá to, že dosavadní řešení problému sucha rezortem Ministerstva životního prostředí je jako hašení velkého lesního požáru zahradním kropáčem. Rezort Ministerstva zemědělství pak v této optice hasí požár silou jednoho hasičského vozu. To ale nestačí. Protože už hoří, musíme nejprve synergicky napřímit všechny síly k tomu, abychom požár uhasili. Zapomeňme na kropáče s vodou a mobilizujme veškeré vládní priority do vyřešení problému sucha, jinak budeme žít na polopouštích, jaké známe z Řecka, Chorvatska nebo Itálie.

Řešení je v komplexní péči o krajinu

Podstata problému sucha je mnohem hlubší, než se může zdát. Nejde o krátkodobý výkyv počasí a momentální sucho. Čelíme chronickému suchu, které se rok od roku prohlubuje. Je mnoho míst, kam jste celý život a ještě před pár lety museli chodit v gumovkách, ale dnes tam projdete suchou nohou v teniskách. Znáte taková místa? Já jich ze Šumavy znám nespočet. Ale co se vlastně děje? Proč vysycháme? To co je hlavní příčinou našeho vysychání nesouvisí s rostoucí koncentrací CO2 v atmosféře, jak by se někteří příznivci Fridays for Future mohli domnívat. K aktuálnímu suchu dochází kvůli člověkem způsobeným změnám v krajině. Ty se promítají do její neschopnosti zadržovat vodu v půdě, k jejímu přehřívání, ke vzniku suchých horkých vzestupných proudů vzduchu, které vysávají vlhkost ze širokého okolí. Změnami v krajině došlo k narušení přirozeného klimatizačního efektu přírody, kdy zeleň, voda v půdě a voda v krajině ochlazovala celé prostředí a umožňovala tím kondenzaci vypařované vody do podoby srážek, které opětovně spadly na zem. Rozsáhlými změnami v krajině došlo k narušení malého vodního cyklu. To z mého pohledu je obrovský malér, ale ještě větší než obrovský malér je to, že systémem hospodaření v české a evropské krajině způsobujeme změnu velkého vodního cyklu, ve kterém koluje voda mezi kontinentem a oceánem.