Chystaný zákon o Šumavě náš největší národní park vyvede z doby temna. Skončí zmatky, zkreslené výklady a chaos. Péče o lesy národního parku získá jasná pravidla. Ta už pak nikdo nebude moci svévolně a účelově změnit. Zákon také stanoví velikosti prvních zón, kde platí ty nejpřísnější předpisy ochrany přírody. „První zóna i rozsah bezzásahových území budou de facto největší za dvacet let fungování Národního parku Šumava. Zákon o Šumavě v žádném případě neotevře dveře developerům ani dřevařské lobby,“ uvádí Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Kde vidíte důvody největších problémů současné Šumavy? A proč potřebuje Šumava nový zákon?
Největší problémy na Šumavě vznikly po roce 2007. Tuto dobu fungování Národního parku Šumava, bych nazval „Dobou temna“. Největší průšvih se stal tím, že z osobních názorů dvou lidí tehdejšího ministra životního prostředí a ředitele Správy NP a CHKO Šumava se změnil kompletně celý management Národního parku Šumava. Plán péče se strčil pod stůl, obešly se obce při vyjednávání o managementu lesa. V rozporu s názorem zákonných členů Rady Národního parku Šumava, což je nejvyšší dozorový orgán správy parku se změnil způsob péče o les. Což může být klasifikováno jako rozpor se Zákonem o ochraně přírody a krajiny. Z rozhodnutí dvou mužů se vyhlásila bezzásahovost v nejméně vhodnou dobu a navíc se posléze potají porušovala. Do médií a do regionu se hlásala slova jako „konečně společně“. Realita byla ale úplně jiná. Největší průšvihy přicházejí, když se slova a činy rozcházejí a to se tehdy dělo v plné parádě. Ztratila se důvěra, vytvořil prostor pro obecnou nespokojenost. Nastolení jasných a těžko měnitelných pravidel je bezesporu hlavní motivací proto udělat nový a velmi přesný zákon o Národním parku Šumava.

Takže se tehdy ani nedodržovala slíbená bezzásahovost?
Sice bylo příkazem ředitele Františka Krejčího deklarováno, že se na 16000 hektarech nebude proti kůrovci zasahovat. Ale síla kůrovce byla taková, že se vedení ministerstva životního prostředí i Správy NP a CHKO Šumava vlastních příkazů a pokynů zaleklo. Proto si začali udělovat výjimky ke kácení kůrovce i v oblastech, o kterých se veřejně mluvilo, že jsou bezzásahové. O výjimkách se ale nemluvilo. Jen za roky 2007–2010 jich bylo vydáno asi 700! Stromy se kácely i v prvních nejcennějších zónách, celkem bylo tehdy v prvních zónách vykáceno přibližně 21 tisíc kubíků. Tak jakápak bezzásahovost?! Dovedete si představit, že neplníte sliby? Že neplníte slib jednou, možná dva krát, kvůli naléhavým okolnostem, to se může stát. Ale nesplnit slib 700 krát?! Deklarovaná bezzásahovost byla ve skutečnosti děravá jako ementál. V reálu zůstala kompaktně bezzásahová plocha asi jenom na 11.500 hektarů. A to je z celého národního parku jen 16 procent.

Takže 30 procent bezzásahovosti na Šumavě byl podvod?
Říkalo se, že 30 procent v NP Šumava je bezzásahových. Stále se to dnes opakuje v prohlášení některých vědců a řady aktivistů. To byla a je největší blamáž.  Za bezzásahové území bylo vyhlášeno nějakých 16000 hektarů, tzv. červená mřížka v příkazu ředitele Františka Krejčího č. 10. Každý si umí spočítat procentický podíl 16000 hektarů z celkové plochy NP Šumava, která je 68064 hektarů. I kdyby se dodržovala bezzásahovost na zmíněných 16000 ha, jako že se absolutně nedodržovala, tak 16000 ha je pouze 23% z rozlohy parku. Zkuste si to spočítat.