Vláda před prezidentskou volbou došla k názoru, že nebude dělat žádná nepopulární opatření, která by mohla poškodit její kandidáty v prezidentské volbě. A tak dnes šroubuje změnu valorizačního vzorce důchodů zákonem, prostřednictvím stavu legislativní nouze. Je to protismyslné, ale vzniklo to zcela účelově s ohledem na prezidentskou volbu. A z některých vyjádření představitelů vlády vyplývá, že jsou si předem jisti, jak rozhodne Ústavní soud. Nechci nikoho strašit, ale obávám se, že Ústavní soud pod taktovkou P. Rychetského rozhodne tak, jak chce vláda. I když to bude do nebe volající znásilnění legislativy. A vlastně i Ústavy. 

Pod tlakem opozice parlamentní i mimoparlamentní, i když v mainstreamových médiích, až na určitou kritiku na stránkách MFD a LN, se vlastně nic kritického neobjevuje. Na sociálních sítích placení glosátoři přicházejí s dojemnými příběhy důchodců, kteří si přejí, aby nebyly zruinovány státní finance a proto se rádi vzdají části svého důchodu. Možná, že opravdu jsou někteří lidé tak hloupí, ale spíš si myslím, že placení provládní agitátoři na sociálních sítích prostě nezahálí. Takové nesmysly může na sociální síti vyprodukovat snad jen člověk, který buď nemá mozek anebo je naopak natolik zaopatřen jako kapitálový rentiér, že důchod opravdu nepotřebuje.

Musím říci, že mě zejména šokuje argumentace vládních představitelů. V časopisu Reflex, resp. v Prostoru X se objevil článek, kde je vkládána v headlinu ministru práce, Jurečkovi, do úst věta: „Důchodci by měli být solidární, rodiny s dětmi mají míň než oni, ať rozhodne Ústavní soud“. Kdybych bral tuto logiku, kdo všechno má míň než důchodci, tak bych musel ještě přidat matky samoživitelky, hezká děvčata po ukončení školy, ale určitě také bezdomovce. Toto vyjádření Jurečky prostě postrádá jakoukoliv slušnost a ohledy vůči lidem, kteří významnou část svého života odpracovali v režimu, ve kterém nebyly vysoké příjmy. To samozřejmě poznamenalo také výši jejich důchodů. Co předvádí Jurečka, je solidarita naruby. Ještě hnusnější argument používají někteří vládní poslanci, když říkají, že navýšením důchodů podle současně platného valorizačního vzorce by došlo k národohospodářské škodě velkého rozsahu. To už je prostě úplný cynizmus. Považovat důchody, resp. platby důchodcům za něco národohospodářsky škodlivého…

Vláda, a to je další perla z její dílny, chce zrušit také platby výchovného. Prý ušetří dalších 17 mld. korun. Samozřejmě si vláda posvítí také na příspěvky státu ke stavebnímu spoření a tak získá asi 4 mld. korun.

Přitom se vládě nabízí zavést daňovou progresi u firem. Např. u firem více méně oligopolního charakteru. Zkuste dnes jednat – až na výjimky – s nějakou bankou jako běžný zákazník. Odkazují vás v podstatě na různé platformy na internetu tak, abyste se vlastně vůbec nedostali do styku s pracovníky banky. Prostě, ať si lidé svůj problém vyřeší de facto sami. Proč zajišťovat servis prostřednictvím pracovníků banky? Hezky se ušetří a zahraniční akcionáři mají pak větší příjmy z dividend.

Ale bankovnictví není jediné, kde probíhá tato monopolizace. Pokud jednáte např. s O2 musíte se obrnit velkou trpělivostí. Dostanete telefonní číslo a až se tam dovoláte, tak vám nahraný hlas řekne, že máte zmáčknout jedničku, dvojku anebo pětku podle toho, co potřebujete. Pak se vám dlouho nikdo neozývá, nejlépe vůbec nikdo. A takhle to jde u firem, v podstatě oligopolního charakteru, stále dokola. Jediná oblast, kde probíhají normální a lidské služby, podle nabídky a poptávky, je oblast práce malých a středních podnikatelů. Ale velké společnosti oligopolního charakteru mají prostě své interesy a postupy. Vše směřuje k tomu, zjednodušit si na úkor zákazníka, klienta svoji práci, snižovat náklady, a to cestou vyhazování pracovníků, což ušetří třeba na mzdách, ale také třeba na toaletním papíru anebo na výdajích za otop, nájmy kanceláří atd.

Kromě toho si myslím, že je potřeba dodatečně zdanit výnosy z dividend, které odcházejí ze země. Netvrdím, že za tento rok odejde z republiky stejný objem peněz v dividendách na účet zahraničních mateřských firem, jako před covidovou krizí (někdy až přes 300 mld. korun). Proč by z téhle částky nemohlo v republice zůstat alespoň po několik let, např. 60 – 80 mld. korun formou mimořádné daně z dividend? Prý to nechce Evropská unie...A co takhle s ní jednat. Při privatizaci u nás jsme poslušně postupovali podle ustanovení tzv. Washingtonského konsenzu. Podle podmínek tohoto konsenzu došlo po roce 1989 k velkým privatizacích a také k příchodům zahraničních investorů do české ekonomiky (a do ekonomiky dalších zemí bývalého sovětského bloku). A tak firmy ze západní Evropy i odjinud získávaly u nás velmi lukrativní části českého průmyslu a obecně českého hospodářství. Banky byly v zásadě za babku, stejně tak energetické společnosti apod. a vysoké zisky odváděné do zahraničí mimochodem vysoce převyšují každý rok částku, kterou republika dostává z Evropských fondů. Je to v zásadě smutné.

Na druhé straně chce vláda bez výběrových řízení nakupovat za desítky miliard dvě letky amerických letounů F-35, 50 německých tanků Leopard, obrněná vozidla ze Švédska za 40, možná 50 miliard a opět bez výběrového řízení. Na něco peníze jsou a na něco peníze nejsou.

Vláda se vůbec nezabývá tím, že 40 % domácností, a to jsme teprve na začátku celého problému, žije v podstatě od výplaty k výplatě po zaplacení výdajů na potraviny a nájemné mají tyto dvě pětiny českého obyvatelstva ve svých domácnostech žít zhruba ze 100 Kč na den. Je to smutné představení. Samozřejmě, že významnou část těchto domácností, kde se žije z ruky do úst, jsou domácnosti důchodců. Ale také domácnosti matek samoživitelek, mladých rodičů s dětmi apod.

Situace je prostě svým způsobem neudržitelná, protože vláda není schopna vytvářet obyčejným lidem podmínky pro život. Nejsou byty, někdy nejsou ani důležité léky a vláda chce změnit celou strukturu výdajů státního rozpočtu s dopadem na veřejné služby.

Ale vláda dává najevo jasně jednu věc. Veškeré výdaje státu, spočívající ve snižování strukturálního dluhu státního rozpočtu (cca 250 mld. Kč), budou hradit obyčejní lidé – vesměs zaměstnanci- ze svých daní. Také důchodovou reformu, kterou vláda připravuje a více méně neodborně o ní mluví, nepochybně zaplatí obyčejní daňoví poplatníci. To vše vyplývá z nastavení této vlády a ve filozofii této vlády. Zájmy běžných lidí jsou této vládě úplně fuk.

A kolik peněz dostane vlastně katolická církev navíc při valorizaci restitučních náhrad... miliardy? Desítky miliard? Bude někdo také mírnit valorizaci těchto náhrad anebo ne?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele