Někdejší předvolení slib premiéra Camerona daný voličům, možná poněkud neuváženě, že uspořádá referendum o setrvání Británie v EU, přinesl Cameronovi v jedněch volbách hlasy euroskeptiků. Cameron si nicméně věřil, že dokáže v celostátním referendu situaci zvládnout a Británie v EU zůstane. Nepovedlo se a politická kariéra Camerona skončila. Poté se rozpoutala politická krize, která vlastně trvá až dosud. Johnson, který je jedním z „viníků“ brexitu, když před plebiscitem používal matoucí, a často lživé argumenty na podporu svých tvrzení, proč je potřeba, aby Británie odešla z EU, se zřejmě strefil jako jediný do momentální nálady převažující části britských voličů. Nabízí rychlé řešení celé šarády. Možná špatné, ale pokud bude mít v příští sněmovně většinu, vyvede Británii z EU do 31. ledna 2019. A to je pro řadu britských voličů, pro které je celková situace kolem brexitu traumatem, rozhodující moment. To, že v Británii nastanou po odchodu z EU možná těžké časy, už ani Johnson, ani významná část britských voličů neřeší. Prostě se v politické abecedě příliš soustředili na písmeno A, nedostali se dál než k písmenu B a písmena C a D jim zcela unikají.

Britští labouristé Jeremyho Corbyna vzhledem k rozdělení svého elektorátu, v němž přes převahu proevropských voličů jsou také voliči euroskeptičtí, nezaujali k Brexitu zcela jasné a odmítavé stanovisko. Zřejmě tak trochu přepokládali, že se konzervativní strana touto brexitovou krizí umoří sama. Volič ale prostě chce jasná stanoviska a v krizových momentech také rychlé řešení, a to labouristé jednoduše nejsou schopni nabídnout. Labouristický program je v mnoha směrech radikální. Možná tak radikální, byť v jiné vývojové etapě britské společnosti, jako byl Attleeho program v roce 1945. Tehdy britská společnost chtěla zásadní změnu. Změnu politických a zejména sociálních poměrů. Chtěla sociální stát. Dnešní labouristé mají nesporně zajímavý program. Corbyn chce řešit zaměstnanost a kvalitu života čtyřdenním pracovním týdnem za stejný plat. Chce bezplatné univerzity a školky. Zajistit výstavbu 100 000 sociálních bytů. Omezit moc velkého kapitálu a zvýšit minimální mzdy.

Musím Corbyna obdivovat v jeho veřejných vystoupeních. Je klidný, nenechá se nikdy unést a snaží se vždy debatovat věcně a přenášet debatu na věcná témata. Jeho hlavním argumentem, pokud bych byl na jeho místě, by mělo být to, že konzervativci za devět let své vlády v podstatě nezvýšili životní úroveň Britů (kromě těch nejbohatších) a svou politikou přispěli k nevídanému rozdělení britské společnosti.

Naopak Johnson se jako reprezentant strany toryů v předvolebních slibech nijak neomezuje. Slibuje dát velké částky do státního zdravotnictví. Chce posílit policii o dvacet tisíc mužů a zpřísnit antiteroristické zákony. Chce rovněž masivní investice do infrastruktury chudší, dělnické Severní Anglie, kde voliči, dříve tradičně volící především labouristy, volili pro Brexit.