Paní Nerudová se "proslavila" nechvalně proslulými činy a výroky. Perlila zejména v prezidentské debatě, když neumně skrývala notýsek s poznámkami tvrdíce, že tyto nesouvisí s debatou a že určitě nepodvádí. Výsledek debaty byl tristní, ale je pravdou, že i prezidentský kandidát může být duševně silně zakřiknutý. V rámci těchto výměn názorů mezi kandidáty jí tehdejší kandidát a vítěz prezidentských voleb Petr Pavel navrhl, že by mu mohla dělat účetní na Hradě. To by asi dopadlo. Další docela nepěkná vyjádření, tím nechci říct, že by některá byla pěkná, měla paní Nerudová před volbami do Evropského parlamentu. Cíleně zasáhla nejcitlivější místo Filipa Turka, kterým byla jeho nedávno zemřelá maminka. Nad rozpaky Filipa Turka se smála a bylo vidět, že jí to dělá radost a potěšení. Člověk si může myslet, že inteligentní lidé dovedou dodržovat na veřejnosti normy kultivovaného chování, ale je pravdou, že válečný zločinec Josef Mengele byl rovněž inteligentní, což nevylučuje vážnou psychickou poruchu. Tím samozřejmě nechci jakýmkoliv způsobem srovnávat paní Nerudovou, ale snažím se popsat fakta, která u ní vybočují z normálu. Myslím si, že její empatie odpovídá empatii vězeňských dozorkyň. Je zřejmé, že emoční kvocient v patologickém smyslu potlačí inteligenci i u průměrně nadaného jedince. Domnívám se, že důkaz toho předvedla paní Nerudová v přímém přenosu na televizních obrazovkách, kdy prohlásila, že Československo osvobodili Američané. Pochybuji, že by chyběla v hodině dějepisu a není schopna si přiznat, že Československo osvobodila kromě Plzně Rudá armáda, která s Čechy a Slováky, jež v ní bojovali, ztratila na našem území 140 000 mužů a žen. Další výrok paní Nerudové, o kterém si myslím, že už představuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku byl, že i Hitler byl zvolen demokratickými volbami. Tento výrok by sám o sobě nic neříkal, kdyby její válečná, zbrojní a rusofobní rétorika nevyvolávala válečné běsnění, neznajíce slovo mír.
Pojďme od deprivantů, jako je Nerudová a Černochová, do zahraničí. Nebudu se vracet ke genocidě rusky mluvících dětí na Donbase, víme, že genocida je zločin proti lidskosti. A rovněž je nově známo, že evropský soud uznal Ukrajinu vinnou z masakru rusky mluvících obyvatel v Oděse v roce 2014. Tak se ptám, nevládne na Ukrajině zločinecký režim? A to rovněž v návaznosti na lovení mladých mužů, aby je mohli v poutech zavléct k nejčestnější vlastenecké povinnosti, kterou je obrana vlasti. Mohu jen spekulovat, jak by se chovali Američané v případě, že by byli na místě Ruska v reakci dění na Donbasu, Luhansku či Krymu. Jsem přesvědčen, že by to vyřešili za měsíc. Žonglování s pojmem agresor je už spíše k pláči. Kurská oblast vždy byla a nyní už opět je Ruska. Takže Rusové se nemohli dopustit agrese sami na svém území. Takže okupanti jsou Ukrajinci. Toto rozebírá na rusky mluvícím kanále bývalý poradce bývalého prezidenta Zelenského, Alexej Arestovič. Ve svém videu sděluje, že se Ukrajinci dopustili válečných zločinů na civilním obyvatelstvu, což prezentuje v mnoha videích, včetně zločinu v Buči, který fašistická vláda v Kyjevě hodila na Rusy, což bylo prokázáno. Važme si iniciativy nové administrativy Spojených států, která nastavila nejen Ukrajině, ale také Evropě zrcadlo. Jsem přesvědčen, že tuto válku zahájil západ, který chtěl získat ruské nerostné bohatství a veškeré jeho přírodní zdroje. Nějak se to nepovedlo. Nyní se objevil na scéně Donald Trump, o kterém si nemyslím, že by chtěl primárně ukrajinské nerosty, ale jeho cílem je zastavení nesmyslného válčení mezi Slovany, ač sám Slovan není, a vidíme jeho opravdovou státnickou pozici. Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci, že se musí jednat o míru a Rusko není agresor. Další státnický návrh prezidenta Trumpa byl, že Spojené státy, Čína a Rusko budou jednat o snížení výdajů na zbrojení o 50 % (zdroj Bloomberg, europoslanec Filip Turek).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV