Upřímně, já sám jsem se odvážil, jako pomocník proviantního náčelníka pluku v průběhu své jednoroční základní vojenské služby, udělat pro své podřízené – kuchaře – jen jediné školení. Přitom jsem zjistil jejich bazické politické neznalosti, když řada z nich nevěděla ani kdo je prezidentem či premiérem státu. A tak jsem mohl od dalších „školení“ mužstva se souhlasem svých nadřízených tiše upustit. A kuchaři se mohli věnovat užitečnějším věcem.

Pokud jsem pochopil včerejší téma Fokusu Václava Moravce, tak se jednalo o úlohu dezinformujících médií v současném složitém světě. V. Moravec si povolal obvyklé školitele. Pány generála ve výslužbě Pavla a známého rusožrouta s ruským jménem Romanceva.

Zadání pořadů jsem pochopil tak, že se jednalo o to, aby lidé nebyli v budoucnu překvapeni, když se jim dostanou z ruských či čínských médií zcela zkreslené informace. Prostě fake news.

Jaksi a priori oba pánové, mocně hecovaní V. Moravcem předpokládali, odkud ty falešné a závadné informace půjdou. Tedy pochopitelně hlavně z Moskvy.

V tom samém čase jako Fokus probíhal na programu HBO2 skvělý americký film „Šok a úžas“. Tento film popisoval houževnaté úsilí dvou redaktorů amerických novin Knight Ridder a jejich šéfredaktora o pravdivé psaní, a to před vypuknutím druhého válečného konfliktu v Iráku. Film byl prokládán autentickými lživými prohlášeními předních amerických činitelů z té doby, kde v hlavní roli byl prolhaný viceprezident Cheney a také ministr obrany Rumsfeld. Za nimi příliš nezaostával ani prezident George Bush ml..

Jak to říkal klasik, někdejší maďarský premiér Gyurczany: "Lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme večer "… Prostě americká administrativa George Bushe ml. se rozhodla napadnout Irák, zničit režim S. Husajna a hledala pro to pracně lživé argumenty.

V závěru filmu se připomnělo, že vojenská akce Spojených států stála americké daňové poplatníky přes 2 biliony dolarů. 36 000 Američanů je po vpádu do Iráku mrtvých či zraněných, často s doživotními následky. A také milion Iráčanů je mrtvých.

Dodám jen za sebe, že pokud by nebylo této intervence Američanů v Iráku, nevznikl by Islámský stát, ani etnické a náboženské čistky na území Iráku, a to aniž bych chtěl jakkoli idealizovat nelítostnou diktaturu S. Husajna. Výsledkem iráckého angažmá Američanů v Iráku je mj. také mocenský vzestup Iránu v oblasti. Můžeme říci, že současné Irácké vedení, které je tvořeno v zásadě jen šíity, má žaludek ve Spojených státech, ale svým srdcem je v Teheránu.

Prostě stupidní politická akce, která rozkolísala celý region Středního východu a Perského zálivu. Zbývá jen dodat, že v řadách šiřitelů podpory válečnického postupu Bushovi administrativy byly v té době přední americké listy, v první řadě New York Times. Ty v sobě našly po letech alespoň tu morální sílu, že se za lži, které pomáhaly americké vládě v době druhé války v zálivu i před ní šířit, svým čtenářům omluvili. Chci jen ještě připomenout, že podobný názor na druhou válku v Iráku v roce 2003, jako měli redaktoři Knight Ridder, měli i francouzský prezident Chirac a německý kancléř Schröder.

ČT by se měla poučit a zanechat ve svých publicistických a informačních programech jednostrannosti a neobjektivity. To je ostatně důvod, proč podle průzkumů veřejného mínění důvěra veřejnosti v média u nás klesá. A dovolil bych si poznamenat, že pokles této důvěry bude zajisté pokračovat, protože lidé nemají rádi čistou propagandu, která se jim servíruje jako křišťálově průzračná pravda.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele