Je nutné zdůraznit, že Česká republika je v současné době předsednickou zemí Evropské unie. Ale z výstupů, které vznikly z jednání obou vlád, vůbec není patrné, že by se mluvilo o snaze čí potřebě zahájit mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem.

Fiala stále fantazíruje, jako správný ambasador amerických zájmů v Evropě, o vytlačení ruských vojsk z Ukrajiny. A on i jeho ministři se zároveň honí za vyloženými chimérami. A tou první chimérou anebo možná jen velmi vzdáleným a neurčitým snem je poválečná obnova Ukrajiny. To vše v situaci, kdy dochází ke gradaci ruských válečných operací na ukrajinském bojišti. Stejně tak je chimérou anebo jen velmi vzdáleným a neurčitým cílem členství Ukrajiny v EU.

Snahou politického vedení Ukrajiny, a to jakéhokoliv, bude úzce spolupracovat s EU a přibližovat se tak postupně k členství v této organizaci. K tomu ovšem bude potřeba hodně času, úsilí, ale také vyřešení konfliktu s Ruskem. Je nemyslitelné a zatím se to nikdy v minulosti nestalo, že by do EU byla přijata země, která je v zásadním konfliktu se sousední zemí. Kromě toho, ukrajinské hospodářství je natolik rozvrácené, že bude potřebovat obrovskou rekonstrukci. Ale také modernizaci, což si vyžádá mj. vlastní vzdělané inženýrské a řídící kádry na různých úrovních řízení průmyslu i dalších odvětví. A ty jsou v zahraničí...

Ruská vojska se v současné době zaměřila, a můžeme debatovat o tom, co bylo prvotní příčinou změny jejich strategie (podle všeho zbytečný a provokativní útok ukrajinských ozbrojených sil na Kerčský most), na zničení celkové elektrifikační a energetické soustavy Ukrajiny.

Zdá se, že Rusko je v plnění tohoto záměru vcelku úspěšné. I v mainstreamovém českém tisku se píše, že po ruských raketových útocích a útocích dronů „kvůli zásahům v okolí hlavního města však 80 % obyvatel zůstalo bez vody a stovky tisíc lidí se ocitli bez proudu“ (týká se to pondělního Kyjeva).

Premiér Fiala je především mistrem politických gest. Společné jednání vlád mohlo při dnešních technických možnostech proběhnout online v bezpečí sálů Strakovy akademie, resp. krytu, v němž úřaduje obvykle ukrajinská vláda.

Chápu, že ze svého hlediska chtějí politici pětikoaliční vlády morálně podpořit Ukrajinu. Ale v situaci, kdy pokračování válečného konfliktu vede jen k dalším obětem na lidských životech, strádání civilního obyvatelstva a k ničení materiálních hodnot, se nezmínit ani slovem o mírových jednáních a jejich potřebě, je tragédie.

Kromě toho, Česká republika je bezprostředně, a to díky klesající spotřebě obyvatelstva (od jarních měsíců narůstají meziroční poklesy maloobchodního obratu v jednotlivých měsících). lze očekávat také postupný pokles výkonnosti průmyslu v důsledku vysokých cen energií, plynu a elektrické energie. A také krachu firem...

V právě zveřejněných žebříčcích mezinárodních srovnání se potvrdilo, že českým domácnostem vzrostly ceny plynu meziročně v I. pololetí o 61,6%, tedy nejvíce v celé Evropské unii. A pokud jde o plyn, v této komoditě Česko dosahuje meziročního nárůstu 71,4%.

Jsme zkrátka v horních částech žebříčku, i pokud jde o plyn. Díky kolosální neschopnosti vlády neexistovala v I. pololetí žádná významnější státní pomoc na vyrovnání se (alespoň částečnému) s drahými energiemi. Výsledkem tak byl prudký růst cen energií pro domácnosti i podnikatelský sektor.

V přepočtu na paritu kupní síly je, pokud jde o elektřinu, cenová úroveň v Česku druhá nejvyšší ze všech zemí EU. A pokud jde o plyn, tak při přepočtu na paritu kupní síly byl u nás plyn čtvrtý nejdražší ze sledovaných zemí.

Vláda tak nechala v I. pololetí věcem naprosto volný průběh (nejen pokud jde o energie). Díky inflační povodni měla vláda vyšší příjmy ve státním rozpočtu (zejména z výběru DPH) než plánovala a tyto příjmy teď bude používat, aby trochu ulevila obyvatelstvu a firmám. Občané si tedy tuto pomoc vlády vlastně zaplatili sami. Je to zcela cynický přístup.

Vláda se zkrátka prioritně stará o problémy jiné země, dobře hájí zájmy Washingtonu a možná i Bruselu, je tak užitečným idiotem světové politiky a ve vlastní zemi problémy neřeší anebo je řeší špatně.

Výsledkem je, že podle seriózních sociologických studií dvě pětiny českých obyvatel žijí se svými příjmy od výplaty k výplatě, bez úspor. A další třetina českého obyvatelstva má finanční rezervy na jeden až dva měsíce. Lidé v nejnižších i středně příjmových kategoriích tedy žijí nadoraz a často jsou nuceni si vypomáhat tím, že konzumují své sporé úspory, pokud je ještě vůbec mají. Je zřejmé, že po postupném ukončení fixace cen elektřiny a plynu ze strany dodavatelských společností, bude útok na finance občanů ještě intenzivnější a to povede k prohloubení ekonomických problémů zmíněných zhruba dvou třetin českého obyvatelstva. A je otázka, zda odolají tomuto náporu nevyhnutelného další části českých středních vrstev, které mohou být také pauperizovány.

Ceny potravin vzrostly do té míry, že určité zboží, a to i potravinářské, prostě nenachází své kupce. Velké obchodní řetězce řeší takovou situaci mimořádnými slevami u vybraných druhů zboží. Prostě reálná inflace u opravdu 30 až 40 základních druhů potravinářského zboží, energií, tepla a nájemného se pohybuje mezi 20 – 25 %. Česká vláda ale jede řešit raději dodávku generátorů do Kyjeva. Kdy už vláda konečně pochopí, že klíčem k poklesu drahoty není vycukat domácí obyvatelstvo drastickým snížením spotřeby, ale ukončení válečného konfliktu na Ukrajině. Ten především způsobil růst cen komodit - energií, zemědělských produktů a kovů - a dílo inflační zkázy dodělaly protiruské sankce.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele