Nová americká vláda v čele s Barackem Obamou tehdy mj. zrušila projekt předchozí vládní administrativy Spojených států prezidenta G. Bushe ml., spočívající ve snaze o umístění americké radarové základny na českém území. Konkrétně 60 km od Prahy. Obamova vláda jednak usilovala o reset vztahů s Ruskem, což se jí v zásadě do určité míry povedlo. Na jaře roku 2010 byla v Praze podepsána mezi Amerikou a Ruskem smlouva Start, jíž díky Trumpovi teď vlastně odtikávají poslední dny.

V únoru 2021 by tato smlouva měla přestat platit. Očekává se, že nově zvolený prezident USA J. Biden, může věnovat pozornost mj. také této smlouvě a to ve zbývajícím krátkém čase tak, aby její platnost byla prodloužena. Obamova vládní administrativa přinesla v roce 2009 novou naději, že se podaří snížit významným způsobem napětí ve střední a východní Evropě. Bohužel, počínaje rokem 2014, tedy po událostech na Ukrajině a zejména za Trumpova prezidentství po roce 2016 se vztahy mezi USA a Ruskem jen zhoršovaly. Zatím celkem bez velkého zájmu západních médií proběhla informace, sdělená ještě těsně před americkými prezidentskými volbami ruským prezidentem Putinem, že Rusko půjde cestou vytvoření vojenské (a tedy i politické) aliance s Čínskou lidovou republikou. Číňané tento záměr vzápětí potvrdili. Tento krok obou mocností Východu by samozřejmě přinesl značné komplikace ve světové politice, ale je vlastně reakcí na současnou politiku USA, zejména pod Trumpovým vedením. Ta znepokojila reprezentace obou zemí, tedy Ruska a Číny, do té míry, že je vlastně zahnala k vzájemné úzké spolupráci ve vojenské a tedy nezbytně i v politické oblasti. Uvidíme, jak se k celé věci postaví nově zvolený americký prezident J. Biden.

Já jsem tehdy při  setkání s americkým viceprezidentem ocenil zmíněný krok americké vlády, který podle mě vycházel v ústrety přáním českých občanů, z nichž si 70% nepřálo umístění cizí, tedy ani americké základny, na našem území. A nepředpokládám, že se v této věci názory lidí od té doby změnily. Byť jsou médii občané masírováni, jak je vidět např. na poslední zprávě BIS, údajnými hrozbami ze strany Ruska a Číny.

V příloze tohoto  textu uvádím ukázku z mé knihy Ve službě republice, která byla vydána v roce 2011 a kde je jedna pasáž věnována právě Joe Bidenovi a obsahu jednání, které jsem s ním, tehdy jako předseda ČSSD, vedl. Připomenu jen, že ČSSD v té době byla nejsilnější politickou stranou v zemi, a to především díky své pozici v krajích, v Senátu i ve sněmovně PČR. V té době fungovala Fischerova úřednická vláda, na níž měla ČSSD také značný vliv. I po letech mohu říci, že plně platí to, co jsem před deseti lety o J. Bidenovi napsal. Jako velmi významný rys, který jsem u něj okamžitě ocenil, je jeho mimořádná empatie vůči stanovisku partnera v debatě. Myslím, že je to základní metoda jeho práce, kterou „vyvinul“ a zdokonalil díky svému 36 let trvajícímu působení v Senátu Spojených států. Byl přitom jedním z klíčových senátorů, osobností schopnou dohadovat přijatelné kompromisy také s republikánskou stranou a jejími senátními představiteli. S některými z nich ho dokonce pojí „pracovní“ i skutečné přátelství. Například se současným vůdcem republikánské většiny v Senátu USA Mitchem McConnellem. Proto si myslím, že za existence většiny demokratů ve Sněmovně reprezentantů Kongresu USA a těsné většiny republikánů v Senátu USA, má Biden velmi slušné vyhlídky prosazovat řadu progresivních návrhů zákonú, kterými může změnit tvář Spojených států. Ostatně např. senátorka Susan Collinsová, s níž se Biden za svého působení v Senátu USA rovněž setkával, často v předchozím volebním období hlasovala s demokratickými senátory. Senátorka Collinsová Bidenovi již také poblahopřála k jeho zvolení, a to v situaci, kdy některé špičky republikánské strany zastávají stále názor, podle kterého má dojít k revizi volebního výsledku.

Výňatek  z knihy Ve službě republice o J.Bidenovi

Joe Biden

(v pořadí 47. viceprezident USA)

Setkal jsem se s ním při jeho návštěvě Prahy v budově rezidence velvyslance USA v Praze v říjnu 2009 a musím říci, že jsem byl na něj velmi zvědavý. Viceprezident B. Obamy, předtím senátor Spojených států celkem sedmkrát zvolený občany státu Delaware. Ve svém životě se pokusil dvakrát o prezidentskou kandidaturu, v roce 1988 (tehdy nominaci získal za DS Michael Dukakis) a o dvacet let později. V Senátu byl chápán jako představitel středu Demokratické strany, jako politik s dobrými vztahy s řadou vlivných republikánských senátorů.

Rozuměl jsem jeho návštěvě v Praze tak, že jej Obama vyslal do české metropole s cílem vysvětlit důvody svého rozhodnutí zrušit projekt rozmístění radaru na našem území (září 2009). Kupodivu se totiž ukázalo, že i největší větová velmoc může být o důležité věci značně neinformovaná. Nebo snad dezinformovaná?

Západní média, a americká zvláště, např. zcela klamně vydávala postoje V. Havla, K Schwarzenberga, M. Topolánka či A. Vondry za stanovisko české, tedy České republiky. Buď si nevšimla, či si prostě všimnout nechtěla, že téměř 70% české veřejnosti po dobu tří let rozhodně radar odmítalo.  A že tedy Obamovo rozhodnutí radar zrušit převážná většina českých občanů přijala s ulehčením.

Americká média naopak dobře zaregistrovala v polovině července 2009 dopis několika desítek v té době již penzionovaných politiků střední a východní Evropy (včetně V. Havla) prezidentu Obamovi. Dopis, v němž tito lidé žádali (i když správné slovo by asi bylo „žadonili“), aby Obama věnoval jejich zemím trvalou pozornost. Tou „pozorností“ měly být rakety v Polsku a radar u nás.

Biden měl u nás hlavně podtrhnout, že zrušení radaru neznamená snížení pozornosti Spojených států České republice. Myslím, že byl upřímně překvapen mým ujištěním, že 70% české veřejnosti naopak zrušení záměru na umístění amerického radaru vítá. A vidí Obamův krok podobně jako já, coby odstranění jediné vážnější neshody v jinak produktivní vzájemné spolupráci.

Náš rozhovor se uskutečnil za přítomnosti několika Bidenových poradců. Nesl se spíše v obecné rovině. Ujistil jsem jej o upřímném přátelství ČSSD i mém osobně vůči Spojeným státům a vysvětlil jsem i nejpodstatnější aspekty sociálně demokratické koncepce zahraniční politiky.

Řekl jsem Joe Bidenovi, že velice respektujeme Obamovu koncepci zahraniční politiky a máme k ní velké sympatie. J. Bidena samozřejmě zajímala naše vnitropolitická situace, mé hodnocení a také záměry sociální demokracie po volbách.

Joe Biden se stal viceprezidentem USA především proto, že je americkou veřejností vnímán jako muž velmi dobře orientovaný v zahraniční politice ve světovém měřítku, což nebyl právě silný rys. B. Obamy. Patří samozřejmě k americké politické generaci, která se vždy ohlížela na zájmy (západní) Evropy. Byl tedy v tandemu Obama – Biden tím, kdo garantoval velkou erudici v oblasti zahraniční politiky. Byl dlouholetým členem a také předsedou pro formulaci a provádění americké zahraniční politiky mimořádně vlivného zahraničního výboru Senátu USA.

V závěru našeho rozhovoru se letmo zmínil o tom, co jej určitě zajímalo ze všeho nejvíce. Zeptal se mě na názor na možného partnera ČEZ při dostavbě dvou bloků JE Temelín. Američanům pochopitelně jde o jejich hospodářské zájmy. Nejvyšší představitelé americké exekutivy jsou prostě obchodními cestujícími, hájícími zájmy jejich firem. Ostatně při svých státních návštěvách v zahraničí jsem jako český premiér postupoval stejně. Odpověděl jsem Joe Bidenovi, že zcela nepochybně budu respektovat výsledek výběrového řízení a nejlepší dosaženou nabídku.

Joe Biden je pan Někdo. Je nesmírně zkušený, konsenzuální a přitom ne bezzásadový. Za čtyři desítky let své skvělé politické kariéry potkal tisíce lidí. Ovládá ohromně typologii lidí, za svůj dlouhý politický život se sešel se všemi možnými typy politiků a je schopen volit pro sebe optimální způsob, strategii jednání. Tak to bylo i se mnou.

Přitom je střízlivý, velmi inteligentní, argumentačně pragmatický. Prostě obdivuhodný produkt americké politické kultury, skvělý rutinér. Cítil jsem k němu sympatie a respekt.

Životopis

Joseph Robinette Biden se narodil v roce 1942 a je 47. viceprezidentem USA, do úřadu vstoupil spolu s Baracem Obamou. Byl senátorem USA za stát Delaware, zvoleným poprvé již v roce 1972, a v Senátu působil od 3. 1. 1973 do své rezignace po svém zvolení viceprezidentem 15. 1. 2009.

Stal se v roce 1969 prokurátorem a byl zvolen o rok později do okresní rady. Nastoupil do Senátu těsně po svých třicetinách jako jeden z nejmladších senátorů v historii a jbyl v současné době 16. nejdéle sloužícím senátorem USA v celé historii amerického Senátu. V roce 1972 zvítězil v senátních volbách s dlouholetým republikánským senátorem J. C. Boggsem. Pro svou kampaň neměl finance a nebyla mu dávána žádná šance zvítězit. Zvítězil velmi těsně s tématy: odchod z Vietnamu, lidská práva, zdravotnictví, rovnoměrnější zdanění a „změna“. Bylo to velice těsné vítězství o 3162 hlasů. Ve všech dalších šesti volbách do Senátu zvítězil skvělým rozdílem, mezi 58% až 65% odevzdaných hlasů. Členem zahraničního výboru a dále právního výboru Senátu se stal již v roce 1973 a byl jím dlouhých 36 let. V letech 2001 – 2003 a 2007 – 2009, tedy za existence senátní demokratické většiny, se stal předsedou mimořádně vlivného zahraničního výboru Senátu. V letech 1987 – 1995 byl předsedou právního výboru Senátu.

Biden pochází z americké středostavovské rodiny. Vystudoval na Delawarské univerzitě v Newarku a při svých studiích se zajímal více o sport a zábavu než o studijní povinnosti. Doktorát z práv získal na univerzitě v Syrakusách.

Je ještě jedna zajímavost z jeho života. Pochází z irské katolické rodiny. Kromě J. F. Kennedyho neměly USA prezidenta katolického vyznání a J. Biden je prvním katolickým viceprezidentem USA.

V každém případě je Joe Biden státníkem, který trpělivě budoval svou politickou kariéru, aby se v samém jejím závěru dostal až na stupínek pod vrcholem v politické hierarchii Spojených států.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.