Zejména v posledních pěti letech se pravicová média velice starají o to, aby snad sociální demokracie, nedej bože, neutrpěla ztrátu voličské podpory, kdybych se do ní jako člen vrátil. 

Vzpomínám si na článek redaktora Hoffmana z Českého rozhlasu, který jistě s vážnou tváří, ale zejména velmi vážným hlasem svým posluchačům vysvětloval, proč musí v ČSSD zabránit tomu, abych se do ní před sněmovními volbami v roce 2017 vrátil.

Tento dobrý muž dokonce zašel tak daleko ve svých obavách, že neváhal sdělit veřejnosti velmi silnou prognózu. Pokud se prý nepodaří zabránit Paroubkovu vstupu do ČSSD, sociální demokracie ve volbách nezíská alespoň 20% hlasů voličů. Jak to dopadlo všichni víme. Já jsem se sice po intrikách Pocheho a spol. nestal členem ČSSD v Praze 5, ale sociální demokracie získala přesto jen něco málo přes 7% hlasů voličů. Redaktor Hofman se zkrátka neprojevil jako dobrý prognostik.

Jiný novinářský šmok, v pro mě dosud neznámém pravicovém serveru či týdeníku (nebo co to je), s komickým názvem Hrot (s ohledem, na lži, jež o mně šíri, jej budu pracovně nazývat Šrot) opět projevuje velkou starost o osud sociální demokracie a opět v souvislosti s mou osobou. Sociální demokracie se sice dostala ve volbách na dno (ale to dno může být časem ještě níže, třeba až kolem 2 %), ale stále je potřeba, aby pravičáci byli vůči mně ostražití. Co kdyby se náhodou tu sociální demokracii podařilo oživit?

Po nedávných volbách, ve kterých sociální demokracie propadla a nedostala se už ani do poslanecké sněmovny, čímž umožnila vznik pravicové vlády, se na mě obrací v pravidelných vlnách desítky členů i nečlenů sociální demokracie. Zastavují mě lidé na ulicích, oslovují mě majitelé restaurací s otázkou, co s tou sociální demokracií budu dělat, aby se rychle dostala zpátky do poslanecké sněmovny.

Odpovídám na to velmi trpělivě. Nejsem ani členem sociální demokracie, a pokud bych se jím měl stát a měl třeba převzít odpovědnost za tuto stranu, musí to být většinová vůle ČSSD. A protože vím, že v současné chaotické a nepřehledné situaci, která v ČSSD po prohraných volbách pochopitelně panuje, takový většinový názor nevznikne, můžu se v klidu dál věnovat svým zájmům, koníčkům a také své práci. Dělám totiž dnes jen věci, které mě zajímají a baví.

Ale přeci jen bych se rád zastavil u pseudoargumentů novinářského šmoka z Šrotu. Vypomohl si totiž několika fauly. Sdělil, že bych nebyl pro ČSSD přínosem (no budiž, to je věcí názoru), ale k argumentaci použil např. volební výsledek strany LEV21 ze sněmovních voleb na podzim roku 2013. Pan redaktor je takový trouba, že si ani nedokázal zjistit, že jsem v těch volbách vůbec nekandidoval... Churchill, Roosevelt i další velcí politici prohráli mnohé volby. Je normální prohrávat ve volbách a je dobré tu a tam v nich i zvítězit. Faktem je, že volebních výsledků, které dosáhla sociální demokracie pod mým vedením v letech 2006 – 2010 nikdy předtím nedosáhla (to není mé blouznení, to je prostě statistika). A jak je zřejmé ze současného stavu této strany, už jich také nikdy v budoucnu ani nedosáhne.

Se zájmem čtu vyjádření mnoha zapálených jedinců, kteří se chtějí stát novými předsedy ČSSD a tvrdí, že „oni to dokážou“. Tedy, že oni dostanou sociální demokracii zpátky do sněmovny a udělají z ní znovu velkou stranu. Za těmi lidmi ale není vidět žádná práce....

Další faul, kterého se popletený autor článku dopustil, je, že po volbách do sněmovny v roce 2010, ve kterých ČSSD zvítězila, jsem se prý „…pohádal se spolustraníky, nedokázal sestavit vládu“. Také toto je žvást. S nikým jsem se nepohádal, ale z mnoha důvodů, o kterých jsem otevřeně mluvil (a některé si ještě zatím nechávám pro sebe a budu o nich mluvit v knize, která se bude zabývat vzestupem a pádem sociální demokracie), jsem se tedy s nikým nepohádal, jen jsem odstoupil z předsednické funkce. Vládu jsem se vůbec nepokoušel sestavovat z jednoduchého důvodu. Nechtěl jsem se osobně zkompromitovat jednáním s člověkem, jako byl Vít Bárta, jenž byl produktem práce pražských kmotrů. Jak dopadla TOP 09 a ODS při spolupráci s tímto dítětem pražských kmotrů pod názvem Věci veřejné, všichni víme. Přes řadu let se z toho tyto dvě strany nemohly vzpamatovat.

Stejný osud by čekal i sociální demokracii, pokud by tento pakt v roce 2010 s Bártou uzavřela. A já nepochybuji o tom, že pokud bych Bártovi, a pražským kmotrům, tehdy nabídl např. šest ministerstev, že bychom vládu s podporou komunistů, uplácali.

V závěru svého článku autor ještě blábolí cosi, ale velmi opatrně, o mé účasti na jakési oslavě mého přítele (a nositele prověrky na stupeň přísně tajné) Petra Bendy v Teplicích. Také v tomto směru by měl Šrot přestat šířit nepravdivé informace. Všechny orgány státní správy, které tuto „akci“ v Teplicích následně posuzovaly, dospěly k názoru, že jsem nebyl jejím účastníkem. Na rozdíl od jiných mě tak nebyla vyměřena žádná z toho plynoucí pokuta za spáchání přestupku. Pokud by snad ještě Šrot v těchto blábolech dál pokračoval, musel bych celou věc předat svému právnímu zástupci, tak úspěšnému v soudu na ochranu osobnosti proti Soukupově TV Barrandov.

Jinak bych chtěl popřát hlavnímu analytikovi Šrotu Zámečníkovi a redaktoru Šrotu Páralovi, aby věnovali intenzivní pozornost spíše než lžím o bývalém předsedovi vlády a ČSSD ekonomické politice příští pravicové vlády. Vznikající vláda je také jejich dítětem. A pokud bude dělat takové infantilní kroky, jako je rozpočtové provizorium a snižování provozních výdajů státního rozpočtu na příští rok o cca 100 mld. Kč, tak by jí měli domluvit.

Nová vláda postrádá ekonomické experty. A proto bude potřebovat rady takových echtpravicových ekonomů, jako jsou pánové Zámečník a Páral. Snad se jim podaří novou vládu přimět k rozumu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele