Sociálně demokratičtí ministři se na poslední schůzi vlády zdrželi hlasování u schvalování rozpočtového rámce na příští rok a výhledu rozpočtu státu na léta 2021 a 2022. To je mnohem vážnější sdělení, které si obě koaliční strany vyměnily, než rozmíška o volbě – nevolbě jakéhosi Semína členem Rady ČTK. Stanovisko ČSSD totiž připomíná ultimátum. Buď ministryně financí najde ve státní kase např. 11 mld. Kč pro resort práce a sociálních věcí anebo se může lehce přihodit, že vláda skončí. No, 11 mld. Kč není žádná malá suma. Tuhle sumu ministryně jen tak snadno „neporodí“. A i kdyby byla ona i Andrej Babiš čilejší a přistoupili by např. na zavedení druhé sazby korporátní daně (ať už se jí říká jakkoliv) už by to nebylo možné stihnout od počátku příštího roku.

Těžko si lze představit, že by sociální demokracie připustila, aby pro ni klíčový ministerský resort práce a sociálních věcí byl rozpočtově podseknut o takto významnou částku. To by ministryni Maláčovou přivádělo od počátku příštího roku do těžko řešitelných problémů. Vypadala by jako někdo, kdo chce rozhazovat peníze a proto trpí ve svém resortu chronickým nedostatkem financí. Ze zkušenosti musím říci, že i nedávná krize kolem financí v jejím resortu, kde se jednalo o to, nalézt 3 mld. Kč pro sociální zařízení krajů, vznikla především z neochoty premiéra a ministryně financí, celou věc řešit.

S ohledem na politickou hegemonii premiéra v hnutí ANO je celou záležitost možné jednoznačně spojit s předsedou vlády. Dám příklad. Když jsem v roce 2005 a 2006 byl premiérem, musel jsem dvakrát řešit nenadálou rozpočtovou nouzi v ministerstvu zdravotnictví. Ministerstvo financí z mého rozhodnutí potřebné zdroje v řádech set milionů korun, respektive několika miliard, promptně nalezlo a krize v resortu byla zažehnána. A. Babiš si zřejmě chtěl ministryni práce trochu vychutnat. Což se mu možná povedlo, ale k prohloubení koaliční spolupráce tento přístup neposloužil.

Na druhé straně podobné výkřiky jako byl ten od poslance soc. dem. P. Dolínka, kterým se dožaduje vpuštění na ministerstvo financí, respektive předání tohoto resortu ČSSD, aby byly nalezeny potřebné finanční zdroje pro státní rozpočet, nejsou ničím jiným než nesoudností. Dolínek jako náměstek primátora Prahy naprosto nezvládl situaci v resortu dopravy. Může mít jen mlhavou představu, s ohledem na svou nízkou erudici a kvalifikovanost, jak řešit složité fiskální problémy státu. Podobné výkřiky a vzkazy koaličnímu partnerovi nejspíše vytvoří oprávněný dojem, že s ČSSD jako s koaličním partnerem to již dál nemá smysl.

A koneckonců také sociální demokracie není v tuto chvíli vnitrostranicky v komfortní situaci. Předseda Hamáček má v předsednictvu většinu pouhého jednoho hlasu. Pokud nebude Šmerda jmenován ministrem kultury, tak by na nové schůzi předsednictva strany mohl předseda Hamáček ztratit většinu, která podporuje setrvání ČSSD ve vládě. To by znamenalo vyhazov ČSSD z vlády. A jak nedávno naznačil prezident v návalu velké upřímnosti, znamenalo by to nahrazení ČSSD jako koaličního partnera buď vstupem SPD do vlády anebo její nepřímou podporou poskytnutou vládě ve sněmovně.

Babiš pak může provést jen doplnění vlády za odcházející ministry z ČSSD a celá věc je hotová. Že by opozice pár dní po druhém hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolala, chtěla vyvolat nové hlasování o nedůvěře vládě, není pravděpodobné. ČSSD zatím ze svého účinkování ve vládě nevytěžila politicky žádné body. Preference ČSSD dokonce, jak se zdá, klesají a volební výsledek při volbách do EP byl pod 4%. Očekávat změnu nepříznivého trendu, jak to někteří sociální demokraté fatalisticky činí, to je málo. Pokud budou pokračovat komunikační chyby podobné té poslední Dolínkově, může ČSSD počítat spíše s dalším snižování volebních preferencí.

Vedení strany by se mělo zabývat také tím, proč ze strany odcházejí např. tak schopní lidé, jako je starosta Cerhenic, Semerád. Ten v minulosti působil ve středočeské krajské radě a to velmi úspěšně a je tedy i velmi použitelným regionálním politikem. Je jedním z nejlepších (měřeno konkrétními výsledky) starostů, které ČSSD měla a má. Na druhé straně se v rámci ČSSD exhibuje poslanec Dolínek, na kterého zřejmě zapůsobilo horko, ale to horko už na něj zapůsobilo nedávno jednou. Při účasti na protivládní demonstraci plédoval za odchod ministra Staňka, coby Zemanova exponenta, z vlády. Pokud ČSSD z vlády odejde, což vidím jako pravděpodobné, zařadí se po bok komparzu pravostředových stran, což jí pochopitelně rovněž neprospěje.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele