V minulém týdnu jsem viděl v České televizi diskusi rozčileného Jefima Fištejna, jak obhajuje prezidenta Trumpa se všemi jeho hámotinami, se kterými se v posledních měsících pokusil o rozkotání světového ekonomického pořádku. Podle Fištejna jde o vynikající politické tahy a manévry, které většina Američanů oceňuje. Docela bych tomu věřil, že to významná část Američanů skutečně oceňuje a celkem bych věřil i tomu, že se Donald Trump může znovu stát americkým prezidentem.

Vždyť v rámci svého hesla a přístupu "America First", se snaží přitáhnout zpátky do USA americké investory, kteří investovali v zahraničí kvůli levné pracovní síle. Snaží se přitisknout ke zdi vyššími cly na dovoz čínského zboží, největšího světového vývozce Čínu. Až zvládne jednání s Číňany, pokusí se totéž udělat s druhým největším světovým vývozcem, Evropskou unií. A to už se bude přímo dotýkat nepříznivě Německa a tedy i české ekonomiky, která je s tou německou spjata tisícerými vazbami.

Kromě toho se Trump nepokrytě snaží zastrašovat Írán, přičemž eventuální vojenský konflikt s ním by se mohl rozhořet v požár ohromných rozměrů. Možná i celosvětový. Provokace Američanů a Britů v Hormuském průlivu jsou tak nehorázné, že jejich iniciace že strany ajatoláhů může uvěřit opravdu jen člověk s nízkým IQ. Je dobře, že Evropská unie si drží od Trumpa v této oblasti odstup.

Uvidíme, jakým směrem se vydá nová předsedkyně Evropské komise von der Leyenová. Osobně si myslím, že v hodnocení dobrodružnosti americké politiky bude stejně realistická, i když proamericky loajální, jako její hlavní politická spojenkyně Angela Merkelová. Poradci Donalda Trumpa si nezvykli na myšlenku, že svět už nikdy nebude unipolární. Již dnes musí respektovat světové velmoci, jako jsou Čína, do pozice světové velmoci se vracející Rusko, Indie a dříve nebo později také Japonsko a Brazílie.

Trump a jeho čeští obdivovatelé typu J. Fištejna straší české publikum „demokratickým socialismem“, který chce prosadit v USA část Demokratické strany. Je především potřeba si říci, že demokratický socialismus, tam kde je prosazován nebo kde dokonce prosazen byl (Švédsko, Norsko, Skandinávie obecně), dokázal vytvořit fungující sociální stát pro lidi, s vysokým podílem státem hrazených veřejných služeb a se snahou snižovat ve společnosti nerovnost.

Demokratický socialismus je ovšem jen forma tržní ekonomiky. Jiná, pro lidi mnohem příznivější, nežli byl pickwickovský kapitalismus 19. století. A samozřejmě, že vysoký podíl zásahů státu tak, jak jej prosazují „demokratičtí socialisté“ i ve Spojených státech, znamená jak ovlivnění míry nerovnosti ve společnosti, tak například určení míry znečistění životního prostředí, emisí, skleníkových plynů atd. Politici Trumpova typu se snaží o prosazení tzv. deregulace. Ovšem při vysoké míře koncentrace kapitálu, deregulace neposiluje, pokud je prováděna v prostředí velkých firem, technologickou konkurenci a tržní prostředí.

Trump dal velkým ropným, uhelným a plynárenským společnostem, de facto, na starost klimatickou politiku USA. Právě tyto obří korporace v oblasti energetiky určují míru znečištění, ale také třeba rozvoj kapacit obnovitelných zdrojů. U nás můžeme konec konců nalézt obdobu tohoto chování (ve Spojených státech velmi zbytnělou), kdy farmaceutické společnosti mohou, de facto, volně určovat ceny léků. A totéž u nás platí například u velkých obchodních řetězců. Ty si dělají s cenami potravin v základním spotřebním koši i mimo něj, co chtějí a to jistě není v zájmu spotřebitele.

Američtí „demokratičtí socialisté“, tedy dnes významná část Demokratické strany USA, chtějí "detrumpizaci". Pokud se chce Joe Biden, bývalý Obamův viceprezident, vrátit na úroveň toho, co bylo za Obaly zavedeno ve výše uvedených oblastech, oni chtějí jít dál. To však zdaleka neznamená, vlastně vůbec to neznamená, konec kapitalistického hospodářství ve Spojených státech. Naopak. I Rooseveltovy reformy, jeho New Deal, znamenaly celý komplex státních zásahů do americké ekonomiky, kterou to, de facto, posílilo a zabránilo to hlubším společenským změnám, ke kterým došlo například v Německu, Itálii anebo po říjnové revoluci ve zbídačeném Rusku. Prostě kapitalistický řád to v USA i jinde upevnilo.

I zřejmě nejradikálnější socialista mezi evropskými sociálními demokraty, někdejší švédský premiér Olof Palme řekl: „Kapitalismus je beránek, který se nezabíjí“. Tuhle připomínku píši proto, abych vysvětlil některé pojmy, kterými se snaží manipulovat a mást veřejné mínění i prostřednictvím veřejnoprávních sdělovacích prostředků, někteří publicisté.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele