Ukrajinci mohou volně cestovat po celé západní Evropě po zrušení vízové povinnosti a mohou se těšit na to, že jednou, ovšem v poměrně daleké budoucnosti, bude země v EU a také v organizaci NATO. Je otázka, co tato konstatování znamenají pro obyčejného Ukrajince, který se stará o děti, platí nájem a nemá jiný příjem než ze svého ubohého platu. V západních médiích a tedy ani v českých médiích, se vůbec nepíše o tom, v jakém ekonomickém stavu Ukrajina momentálně je. Prostě jakoby v mainstreamových mediích Západu mohly být o Ukrajině jen příznivé či přijatelné zprávy. A proto je těch zpráv o Ukrajině v médiích poměrně málo.

Hlavním problémem na Ukrajině je to, že se naprosto nepodařilo vymýtit korupci a vlastně se jen změnily kamarily kolem prezidentů, které kořistí. Zdá se přitom, že ta předchozí kamarila Janukovyčova, který byl před více než pěti lety vyhnán z Ukrajiny převratem z prezidentské funkce, byla méně chamtivá než ta současná, která obklopuje a ovládá Porošenka. Země zaznamenala hospodářský pokles (také o tom se příliš u nás nemluví) a běžní občané zaznamenali vesměs pokles životní úrovně. Prostě Porošenko nebyl schopen vyřešit ani ekonomiku, ani korupci, ale za to vyvedl Ukrajinu z blízkých vztahů s Ruskem na cestu ke strukturám Západu.

Podle průzkumů veřejného mínění, které nemusí být právě vzorem dokonalosti, ve druhém kole prezidentských voleb chce volit kolem tří čtvrtin Ukrajinců protikandidáta Porošenka, herce Zelenského. A řekněme si otevřeně, že je to do značné míry negativní volba, volba z čirého zoufalství. Zelenskyj nemá ani ucelený program, ani potřebné zkušenosti k vedení země. Vlastně nemá ani podporu nějaké velké politické formace. Ale, tak jako je tomu na Ukrajině vždy, není důležité, zda ho podporuje kvazipolitická formace, protože všechny stejně více nebo méně závisí na vztazích s různými oligarchy. Ti disponují penězi, za které si kupují politiky a jejich politické formace.

Je smutné, že politická třída Západu nad tím přivírá oči. Natolik je zaujatá proti Rusku a Putinovi, že jejím snem je dostat armády NATO pár set kilometrů od Moskvy na území vazalské země. Je otázkou, zda uskutečňování tohoto snu opravdu stojí za to.

Ukrajina je rozvrácená země, ekonomicky, politicky, názorově a bez rozumné dohody s Ruskem prostě nemůže úspěšně existovat. Je otázka, jestli to může zvrátit prezident, homo novus, který se vysoké politice teprve bude učit. Do značné míry řešení problémů Ukrajiny závisí na flexibilitě Putina a Trumpa, protože bez nich se celá věc uspořádání rusko-ukrajinských vztahů a řešení situace na východní Ukrajině nehne. Halucinace části politiků Západu, včetně českého ministra zahraničí, o navrácení většinově ruskojazyčného Krymu Ukrajině, zůstanou jen halucinacemi. Čím dříve tyto nerealistické představy politiky Západu přejdou, tím lépe.

Co je v souvislosti s prezidentskými volbami na Ukrajině zřejmé, je to, že pokud u Zelenského je alespoň jistá naděje na změnu politiky vůči Rusku a také vnitřní politiky na Ukrajině (potírání korupce, prosazení ekonomických reforem, zajištění růstu HDP), v případě Porošenka taková naděje není vůbec.

Za pět let Porošenko problémy země, ať už v ekonomice či pokud jde o korupci, ještě více zauzlil. A vztahy s Ruskem přivedl až na hranici válečného stavu, kdy tu a tam dochází z jeho iniciativy ještě k takové eskalaci vztahů, že se Západ musí modlit, aby nedošlo na východě Ukrajiny ke změně krize latentní na krizi skutečnou. A tedy k velkému celoevropskému konfliktu.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele