Proto dochází k pokusu o integraci sil do dvou větších volebních bloků. Do liberálního, v němž jsou Piráti a hnutí STAN, a konzervativního, v němž hlavním prvkem bude ODS a vedle ní budou zastoupeni lidovci a TOP 09. Do toho všeho přichází iniciativa hlavní osoby spolku Milion chvilek, Mikuláše Mináře, na vytvoření nové politické platformy Lide PRO, která hodlá vstoupit co nejdříve do politické soutěže o hlasy voličů. A myslí to tak vážně, že v krátké době začne shánět hlasy pěti set tisíc podporujících potenciálních voličů. M. Minář má před očima plná náměstí na akcích Milionu chvilek, v průběhu posledních let. Ale je přece jen něco jiného sejít se na protivládní demonstraci, zanadávat si na vládu, od plic se vykřičet, co si myslím o A.Babišovi a odejít v klidu do přilehlé restaurace anebo domů a vést dál mocné řeči. Ale toto je již přímá politická aktivita. Dennodenně politicky pracovat. V situaci, kdy sice ani jedna z pravostředových politických stran od Pirátů až po lidovce, nemá tak úplně precizovaný program anebo svůj program nebere příliš vážně, otázka zní, jakou část politického trhu vlastně může zabrat pro sebe nové hnutí Lidé PRO.

Přečetl jsem s vypětím všech duševních sil rozhovor pana Davida Ondráčky, bývalého šéfa české pobočky Transparency International na stránkách iRozhlasu, kde jsem hledal jasnou odpověď na otázky typu: program, ideový základ, výběr zajímavých osobností nové politické strany pro potřebu sestavy kandidátky ke sněmovním volbám. Nechci panu Ondráčkovi ubližovat, ale myslím, že na žádnou z těchto otázek jsem nezískal z jeho rozhovoru uspokojivou odpověď. „Pracovat pro občana“ chce každý. Ani největší lump neřekne nic jiného. Že se nejedná o „…žádnou stranu oligarchů…“, to je prima, ale to mně nic neříká a kdo to tedy vlastně bude financovat.

Kromě toho bych také rád věděl, co je za práci, respektive jaké výsledky práce je vidět za čelními figurami hnutí Lidé PRO. Tedy, za pány Minářem a Ondráčkou. Nemyslím přitom práci v neziskové organizaci víceméně administrativního charakteru v klotových rukávech. Myslím tím např. řízení vlastního fungujícího podniku, živnosti, výkon úspěšné manažerské funkce nebo vynikající výkon ve svobodném povolání apod.. Jde mi o to, abych se dozvěděl, zda tito lidé, ale i další jejich spolubojovníci, mají vůbec nějaký životní příběh. To, že se starali o své spolupracovníky, zaměstnance apod. že jim zajišťovali práci, peníze... Zkrátka, že znají skutečný život. A ne jen tu jeho příjemnou stránku, plynoucí z pozice skutečné či domnělé celebrity.

Celý projekt Lidé PRO je založen na tom, že určitá část našich spoluobčanů má potřebu hledat v politice stále nová a nová zázračná řešení, když ta předchozí zázračná i nezázračná řešení v podobě jiných politických stran vlastně zklamala.

Prvním zázračným řešením, které však mělo jistou logiku, byli Zelení ve sněmovních volbách v roce 2006. Zelení, kteří bývají v naprosté většině zemí západní Evropy nalevo od středu politického spektra se najednou zapojili do pravicové vládní koalice. Od té doby Zelení, jako významný politický fenomén, přestali u nás fungovat. Dnes žijí na okraji české společnosti. Možná trochu nezaslouženě, s ohledem na jejich současné lídry. Věci veřejné vstoupily do politiky v roce 2010 jako další zázračné řešení. V průběhu volebního období se podobně jako předtím Zelení, rozpadly na prvočinitele a jejich pnutí uvnitř strany znamenalo postupný rozklad Nečasovy vlády. Té pak nikdo příliš neželel, když padla.

Věci veřejné začaly před volbami do sněmovny v roce 2010 hrát roli takové softsociální demokracie a skončily jako zcela oportunistická strana, o níž vstoupilo v známost, že ji zřídili pražští kmotři ODS za účelem oslabení ČSSD ve volbách.

Ve volbách v roce 2013 se vynořilo hnutí ANO, které se stalo okamžitě při svém debutu druhou nejsilnější stranou v zemi. A jeho šéf A. Babiš se postupně stal nejviditelnější figurou Sobotkovy vlády. Tím, že se A. Babiš stal hlavním financiérem své politické strany, jejím vůdcem, v podstatě vlastně neumožnil vznik jakékoliv vnitrostranické opozice, která je v politických stranách běžná. Vlastnictvím gigantického mediálního koncernu MF Dnes si Babiš de facto zajistil přízeň významné části českých médií. Jeho prakticky nekonečné finanční zázemí Agrofertu mu umožňuje provádět tvrdou marketingovou politiku. Prostě, říkat to, co lidé chtějí slyšet a vyhýbat se tomu, co lidé slyšet nechtějí. To je sice do určité míry prokletím každého politika, ale až A. Babiš to mohl dovést téměř k dokonalosti. Zejména v poslední době se ale ukazují meze takové politiky. Nicméně zatím bez velkého dopadu do pozice hnutí ANO jako nejsilnější politické strany podle průzkumů veřejného mínění.

Považovat výsledky voleb do krajských zastupitelstev a do Senátu za nějaký lakmusový papírek toho, jak budou vypadat volby na podzim 2021, není moudré. Ty volby se odehrají s jinou strukturou a účastí voličů, méně výhodnou pro pravici.

Zkrátka, nemyslím, že akce pánů Mináře a Ondráčky a dalších, může mít nějakou velkou naději na úspěch. Jediné, co může jejich politické šance zachránit je to, že lidé, zejména voliči pravice, budou hledat nového věrozvěsta a nový zázrak. A pak to jen oslabí pravicový tábor, což si A. Babiš i politická levice mohou jen přát.

Sám jsem zvědav, kolik hlasů Lidé PRO v příštích volbách do sněmovny nasbírají. Nemyslím si, že to bude nějaký zázrak.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele