Řekl jsem mu také, jak by podle mého názoru měly vypadat základní parametry tohoto zákona a on to akceptoval a vycházel z toho. Námět jsem pak projednal s představiteli ČSSD a ti se celé věci s chutí ujali.

Předkladatelem návrhu zákona do poslanecké sněmovny se v rámci poslanecké iniciativy stal, a dosud jím je, poslanec Jan Birke.

Když se na jaře minulého roku návrh zákona, který zpracoval JUDr. Přikryl spolu s Mgr. Ing. Střelečkem, dal do projednávání a připomínkování,  zaujalo ministerstvo pro místní rozvoj poněkud dotčený postoj.

Po téměř třech letech od uzavření koaliční smlouvy, v níž se zmiňuje potřeba vzniku takového zákona, MMR nebylo schopno připravit koherentní návrh zákona do poslanecké sněmovny. Postoj MMR se dá shrnout zhruba takto: „Návrh sociálních demokratů je zmatený“. Tímto způsobem je pochopitelně možné zpochybnit jakýkoliv a to nejen legislativní výkon. A tak se ministerstvo pustilo, v rámci svého legislativního kutilství, do přípravy vlastní normy pod názvem: Zákon o dostupném bydlení. Tento návrh zákona ovšem nebyl ani dokončen.

Jan Birke, předkladatel návrhu do sněmovny, hledal podporu pro přijetí návrhu zákona pochopitelně u jednotlivých klubů ve sněmovně a také u ministryně Dostálové. Ta mu navrhla spojení obou návrhů. Tedy toho uceleného, sociálně demokratického Přikrylova návrhu a nedokončeného návrhu MMR. Přes internet proběhlo v této záležitosti několik diskusí, jíž se zúčastnili kromě představitelů Pirátů, ODS a SPD také ministerští úředníci (MMR). Všichni účastníci těchto diskusí se shodli na tom, že je nutné takový zákon přijmout.

J. Birke pak přislíbil ministryni, že k soc. dem. návrhu zákona připojí ještě nějaké části z návrhu MMR. K tomu také po jednání na MMR a tyto práce na návrhu zákona v konečné verzi opět dokončovali Mgr. Ing. Střeleček a JUDr. Ivan Přikryl. Oproti původnímu návrhu z dílny soc. dem. byl rozšířen předmět úpravy o definice sociálního a dostupného bydlení. Jsou vyjasněny některé pojmy ohledně domácností, které mohou dostat sociální byt. Přidaly se údaje, tvořící nákladovou výstavbu (nákup pozemku, zařízení staveniště, úpravy, doprava, stavební dozor atd.). Tyto záležitosti by měly být řešeny nařízením vlády, zpracovaným příslušným ministerstvem, tedy MMR, ve kterém by se případně řešily také principy dotací (toto nařízení na své zpracování ještě čeká).

Tedy,  neobjevilo se nic překvapivého, čím by obohatili pracovníci od ministryně Dostálové českou ekonomickou vědu. Snad jediné optavdu přínosné a dobré, co se objevuje v návrzích ministerstva, je přesná definice ekonomického modelu výstavby, pojem veřejné prospěšnosti ve výstavbě bytů, co je započitatelný náklad a jaká se povede dokumentace.

Přínosná, což bylo ještě vloženo do konečného komplexního pozměňovacího návrhu z ministerských připomínek, jsou pravidla pro nájemní smlouvu v sociálním bytě.

Všechny ostatní části původního návrhu zákona, tedy jeho podstata, byly zachovány. Jen některé z nich byly po dohodě s MMR podrobněji formulovány.

Po přípravných diskusích k zákonu byl také rozšířen okruh právnických osob, které mohou získat status veřejné prospěšnosti. V komplexním návrhu, dopracovaném Střelečkem a Přikrylem, za dohledu posl. Birkeho, byla definována role obcí, nově i krajů, a také ochrana proti zneužití takto vystavěných bytů.

Jinak řečeno, komplexní pozměňovací návrh můžeme bez jakékoliv nadsázky považovat za práci především a ve zdrcující většině soc. dem. odborníků, respektive týmu Přikryla a jeho kolegy Střelečka. Mgr. Ing. Střeleček udělal také závěrečnou redakci celého textu komplexního pozměňovacího návrhu a nikoliv někdo z ministerstva.

Nejpodstatnější ovšem je, že z hlediska vzniku podmínek pro výstavbu levných nájemních bytů je nosný princip veřejné prospěšnosti a nákladové výstavby, obsažený již v původním návrhu soc. dem..  Bez existence těchto principů by tento zákon vůbec nedával smysl. Naopak,  formulace od MMR konečnému textu nevadí, jeho stav nezhoršují, ale zákon by bez nich mohl existovat.

Pokud se tedy paní ministryně nechala slyšet, že si osvojili původní soc. dem. „špatný návrh“, přepracovali a předkládají ho, a že tak naplní programové prohlášení vlády, je to nehorázná lež! Kdyby nebylo iniciativy sociálních demokratů, zejména Birkeho a Přikryla a také nezávislého odborníka Střelečka, nebylo by návrhu zákona, který by řešil otázku dostupného, či chcete-li komunálního, bydlení.

To, co paní ministryně předvedla, je typická babišovina. Někdo jiný to vymyslí, odpracuje a dobráci z ANO se tomu postaví do čela a přivlastní si to.

Pani ministryně by se za své lži měla omluvit a modlit se, aby se na jejím ministerstvu (i pokud jde např. o zmrzačený návrh nového stavebního zákona), objevil odborník typu Přikryla a Střelečka, který by jí a samozřejmě její celé ministerstvo, vytáhl z bryndy.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.