Společná vláda hnutí ANO a ČSSD byla velmi úspěšná až do konce roku 2019. Dokázala stabilizovat veřejný dluh. Přitom rostl hrubý domácí produkt, tedy společenské bohatství a rostla životní úroveň širokých vrstev občanů. Ať už to byli zaměstnanci v soukromé či veřejné sféře anebo důchodci.

Hnutí ANO samo o sobě, je hnutím pragmatickým, které ovšem velice dobře a chytře využilo programovou bázi, se kterou do vlády většinou přišla právě sociální demokracie. A sociální politika, kterou vláda, především vlivem soc. dem. ministryně práce Maláčové, prováděla a kterou si vzal za své také A. Babiš, byla pokroková a ve prospěch širokých vrstev lidí. A hlavně byla jiná nežli by byla sociální politika, prováděná českou pravicí. To ostatně vidíme dnes každým dnem v přímém přenosu.

Pak přišla covidová krize. V první fázi a vlně brilantně zvládnutá Babišovou vládou, především zásluhou ministra vnitra a také premiéra. Druhé kolo covidové krize již bylo horší a bylo zaviněno politickým kalkulem premiéra Babiše, který nevyšel. Přesto, že A. Babiš udělal velké chyby, nijak zvlášť mu je nevyčítám. Spíše bych vyčítal to, jak postupovalo hnutí ANO díky svému předsedovi, při likvidaci superhrubé mzdy a její náhradě standardní danění z příjmů s podseknutou sazbou. Na dani z příjmu takto veřejné finance ztrácí každoročně 90 – 100 mld. korun. Na tomto rozhodnutí se ovšem také lví měrou podílela tehdy opoziční ODS.