Navalný byl před pár lety za kriminální čin ruskou justicí odsouzen, pro mě dost překvapivě, jen k podmíněnému trestu vězení na 3,5 roku. Ten, kdo „udal“ Navalného trestný čin, spočívající v malverzaci finančních prostředků filiálky renomované západní společnosti v Rusku, nebyla ale Putinova tajná policie, byl to manažer této filiálky. Podotýkám, že manažerem nebyl Rus, ale cizinec.

Před pár měsíci došlo k údajnému útoku na Navalného novičokem. Dosud jsem měl představu, že novičok je jed, který likviduje, při požití téměř jeho stopových dávek, příslušnou osobu, která je otrávena takříkajíc do mrtva.

Navalný se po zběžném ošetření v Rusku nechal dopravit na renomovanou německou kliniku, která pak zjistila otravu novičokem. Z této údajné otravy se ovšem Navalný bez jakýchkoliv následků zcela zázračně uzdravil. Neuvěřitelné.

Stejně tak neuvěřitelné by bylo, pokud by nějaká zájmová skupina nebo dokonce Kreml, měl zájem o skutečnou likvidaci Navalného, že by pokus o vraždu nebyl proveden důkladně.

Za další, Navalný se po svém návratu do Ruska vytasil se silným fake news. Putin prý získal pomocí korupce luxusní palác u Černého moře. Palác, který by snesl srovnání se Zimním palácem v Petrohradu prý stál několik miliard rublů (tedy několik desítek miliard korun). Video s palácem, které mělo rozvášnit demonstranty po celém Rusku, shlédlo přes sto milionů diváků. Pak už nebylo vůbec překvapením ani to, že vlastníkem budoucího hotelu je někdo jiný, zato však přítel V.Putina. Pochopitelně, protože všichni ti, kdo mají v Rusku velké peníze, se znají s V. Putinem, tak je tedy vlastníkem Putinův „přítel“. Spíš jde o to, že „palác“ vlastní skupina investorů a tedy nikoliv Putin samotný. A někteří novináři, kteří pronikli do údajného Putinova paláce v něm nenašli luxusní vybavení včetně zlatých klik a zlatých umyvadel, ale jen staveniště.

Takže typická fake news a můžeme se jen domnívat, která ze zpravodajských služeb se takto přičinila, aby blamovala Navalného. Ostatně Navalný je jen figurka ve hře na scéně mezinárodní politiky. Jde jen o to, Putina trochu zaměstnat v situaci, kdy země Západu mají velké starosti se zvládáním koronavirové krize (ostatně jako Putin v Rusku) a s hospodářskou krizí, která z té koronavirové vyplynula.

V českém tisku se nyní objevují poněkud nepřesné informace o tom, jaký je stav ruské ekonomiky a ruských státních financí.

Můžeme říci, že po dvacetileté vládě Vladimira Putina to s Ruskem není zas tak špatné. V roce 2019, před koronavirovou krizí, ruský státní rozpočet dosáhl dokonce rozpočtového přebytku 1,9% HDP. Minulý rok samozřejmě došlo k výraznému zhoršení tak, jako v zemích západní Evropy a v USA, ale deficit státních financí něco přes 4% z HDP není takovou tragédií. Při zběžném pohledu na ruskou ekonomiku se mi zdá, že ruská vládnoucí elita dlouhodobě preferuje stabilitu ekonomiky a státních financí před dynamickými rozvojovými investicemi do infrastruktury, digitalizace, robotizace, zkrátka do technologické revoluce.

Přebytkový rok 2019 nebyl ničím ojedinělý. Fond národního bohatství Ruska, v němž jsou soustřeďovány přebytky z výnosů z prodeje ropy a zemního plynu, dosáhl na konci minulého roku 180 mld. dolarů. Celkové devizové rezervy Ruska jsou někde kolem 600 mld. dolarů. Ruský státní dluh je zhruba na 20% HDP. Jinak řečeno, pokud by se Rusko rozhodlo splatit celý svůj státní dluh, ještě by mu v rezervách zbyly poměrně rozsáhlé finanční prostředky.

V čem vlastně spočívá ekonomický úspěch Ruska? Polovinu jeho exportu činí ropa a zemní plyn. Rusko je zemí s největšími zásobami zemního plynu na světě. Má tedy v zásadě zajištěno, že plyn mu bude generovat příjmy i v dalších desítkách let.

Za vlády V. Putina a také díky ekonomickým sankcím Západu, uplatněným od roku 2015 se dramatickým způsobem změnilo ruské zemědělství a celý ruský potravinářský komplex.

Moje generace si dobře pamatuje, jak za starého režimu, tedy v době komunistické vlády v SSSR, byla tato země nucena dovážet každoročně desítky milionů tun pšenice, aby zajistila výživu vlastního obyvatelstva a také obyvatelstva satelitních států. V některých letech po roce 2015 Rusko vyvezlo až 25 milionů tun pšenice. Pochopitelně nelze popřít, že na ruském trhu existují určitá nedostatková zboží, zejména pokud jde o jižní ovoce, ale to je jistě řešitelný problém.

Rusko v posledních letech před koronavirem obnovilo svůj hospodářský růst. I když to není růst s dynamikou, kterou zaznamenávalo Rusko v prvním desetiletí 21. století, kdy růst dosahoval v ročním průměru kolem 5%. V roce 2018 to bylo cca 2,5% a v roce 2019 zhruba 2% růstu. Po uplatnění sankcí v roce 2015 ruská ekonomika poklesla o 3%. Jinak řečeno, Rusko se zdá být z nejhoršího venku, a pokud se mu podaří, což by s obrovskými devizovými rezervami neměl být žádný velký problém, aby obnovilo svůj hospodářský růst počínaje rokem 2022, může se začít přibližovat hospodářské úrovni Západu rychleji, než se obvyklým škarohlídům v západních médiích zdá.

Největším obchodním partnerem Ruska je Evropská unie jako celek. Velkým partnerem je Nizozemí a také Německo. Pokud se EU vydá cestou prohloubení hospodářských sankcí vůči Rusku, poškodí sama sebe a urychlí rozhodování kruhu lidi kolem Vladimira Putina na reorientaci své země na spolupráci s Čínou. Ostatně toto strategické spojenectví již obě země ohlásily těsně před americkými prezidentskými volbami.

Rusko prostě obrátí své ropovody a plynovody směrem k Číně a je zřejmé, že Čína mu již dnes může dodávat a zajistit přístup k nejprogresivnějším světovým technologiím, srovnatelným s těmi západními.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele