Ve Spojených státech je trochu jiná situace. Před volbami prezidenta a Kongresu USA je situace velmi nejasná. Všechny průzkumy sice favorizují Joe Bidena a je dost pravděpodobné, že Biden bude mít absolutně vyšší počet hlasů voličů nežli Donald Trump, ale s ohledem na specifičnost volby prezidenta prostřednictvím volitelů z jednotlivých států, nemusí nakonec být Biden zvolen prezidentem. Jinak řečeno, pokud prohraje v některých z klíčových států, může dopadnout jako Clintonová před čtyřmi lety a Trump může být vítězem.

Demokraté v americkém Kongresu přicházejí se stimulačním fiskálním balíčkem v objemu 2,2 bilionu amerických dolarů. Problém je v tom, že obě americké politické strany mají velmi rozdílný pohled na věc a na výši státní podpory na stimulaci ekonomiky. Trumpova strana chce podporu o zhruba třičtvrtě bilionu nižší nežli demokraté. Je otázka, zda se může před volbami, které budou za necelých pět týdnů, zrodit v Kongresu nějaký kompromisní návrh. Určitě by to uvítali jak američtí občané, zejména ti nezaměstnaní, kteří by podle návrhu demokratů brali více peněz po dobu své nezaměstnanosti (600 dolarů na osobu a týden) a také světové finanční trhy.

Pokud ve Spojených státech vládne předvolební schizma, v sousedním Německu je vcelku jasno. A to nás musí zajímat především, protože třetina českého vývozu jde do Německa. Velká část výsledků české práce jde prostřednictvím německých firem na zahraniční trhy. Německá ekonomika v letech 2014 – 2019 dosahovala rozpočtových přebytků. Těmito přebytky se snažila snižovat postupně svůj státní dluh. Bylo to dáno mnoha faktory, ale především efektivitou vývozu německých výrobků. Také tím, že euro je pro Němce mnohem východnějším platidlem, nežli jím byla německá marka. Ta by s ohledem na obří přebytky německého vývozu musela být v posledních letech několikrát revalvována, což by zdražovalo německý vývoz. Euro tento problém nemělo.

Německý ministr financí a kandidát SPD na spolkového kancléře Scholz, přišel s návrhy, jak v příštích letech podpořit fiskálně hospodářský růst. Ještě v roce 2020 si Němci půjčí téměř 219 miliard eur. Ale již v roce 2021 má být toto zapojení cizích zdrojů do německého rozpočtu zhruba na úrovni 3% HDP, tedy cca 96 mld. eur. V následujících letech to už budou sumy v zásadě titěrné: 2022 10,5 mld. eur, 2023 6,7 mld. eur a 2024 5,3 mld. eur.

Hrubý domácí produkt Německa v tomto roce klesne podle odhadů zhruba stejně, jako je tomu u Česka. V období duben až červen poklesl německý HDP o 11,3% (Česko o 11%). Vzrůstá však počet nezaměstnaných. Za posledních šest měsíců jich přibylo zhruba půl milionu. A armáda nezaměstnaných dosahuje cca 3 miliony osob. To je problém, na který jsou Němci velmi citliví. Fiskální opatření, jak jsem výše naznačil, obsahují skutečně obří rozpočtové výdaje, což se musí nutně projevit na dynamice německých firem a v poklesu míry nezaměstnanosti.

Německý přístup je jednak inspirací pro českou vládu, ale je také dobrou informací pro české firmy a obecně pro české hospodářství. Pokud „pojede“ dobře německá ekonomika, bude to mít pozitivní dopad také na české národní hospodářství.

Největším zahraničně obchodním partnerem Německa je Čína, která již v zásadě překonala dopady koronavirové krize a víceméně obnovuje svůj hospodářský růst a poptávku na zahraničních trzích. I to je dobrá zpráva pro českou ekonomiku, neboť významná část české produkce je finalizována do hotových výrobků v Německu a následně je prodávána mj. také do Číny.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.