Uzavření kohoutků na ukrajinských trubkách s ruským plynem představuje bahnitý start roku po nejisté trase. Obavy evropských výrobců zachycuje index podnikatelské důvěry, který se drží u dna. Setrvává na hodnotě 45,1, což znamená, že jen menší polovina dotázaných podnikatelů a manažerů věří, že si pomůže nebo to nějak ustojí. Větší polovina, skoro 55 procent, to vidí černě. (ZDE)
Originální je představa našeho premiéra Petra Fialy, že zrušení závislosti na levném ruském plynu je dobrá zpráva, kterou si nesmíme nechat zastřít nějakými prodavači strachu. Největší země EU, tedy Německo, Francie a Itálie už jsou v recesi, připomínají Reuters. Jedině Španělsko, zásobované tradičně z Alžírska, pokračuje v růstu.
Proč by se měl loajální český občan budoucnosti bát? Stačí se podívat na oficiální prognózy, kterými je vyzdoben náš státní rozpočet. Ty slibují růst HDP téměř o tři procenta!
Kdybychom se však soustředili jenom na růst nákladů se kterými se bude muset náš průmysl vyrovnat, aby splnil tento náročný státní plán (a v nejhorším aspoň nezdechl), narazíme bohužel na mnohem větší čísla.
Svaz průmyslu a dopravy ČR považuje za jednu z hlavních brzd ekonomického růstu vysoké ceny energií v mezinárodním srovnání a silnou regulační zátěž firem, varuje v bilanční analýze v Hospodářských novinách můj někdejší kolega z Ekonoma Martin Petříček. Jak uvádí, potvrzují to i samotní byznysmeni, zejména ti z energeticky náročných provozů.
Bude pro Českou republiku rok 2025 lepší, než ten proběhlý?Anketa
„Pokud stát nepřehodnotí tvorbu koncepce ceny energií pro průmysl, nebudeme v rámci Evropy úspěšní. Pro podnikání v Česku bychom proto uvítali proaktivní přístup vlády, i té budoucí zvolené, ke strategickému řízení průmyslu v Česku,“ říká generální ředitel skupiny Třinecké železárny Roman Heide. Jinak hrozí uzavírání provozů podobně jako v Německu. (ZDE)
S tím bojem s prodavači strachu si premiér Fiala vybral hodně těžkou disciplínu, protože kromě nás, v Evropě skoro na nic jiného nenarazí. A teď i čeští byznysmeni?? Že by to s tím zavíráním provozů přeháněli?
Jak se do toho promítne záducha ukrajinských trubek? Teoreticky o moc nejde, podle oficiálních statistik EU klesl podíl ruského plynu dodávaného plynovody ze 40 procent roku 2021 na 8 procent roku 2023. Jenže teorií se nezahřejeme. Naštěstí ne vše je tak, jak se říká.
Podle červnové analýzy amerického Brookings Institution, zavření kohoutků plynovodů z Ruska neznamená, že tento plyn nenakupujeme jiným způsobem a jinou cestou. Zprávu o studii jsem zaznamenal na odborném webu oEnergetice.cz. (ZDE)
Evropská unie má energetickou politiku ve své DNA, připomíná americký think tank, neboť vznikla z Evropského společenství uhlí a oceli, které bylo založeno v roce 1951 s cílem řešit otázky dodávek energie vzniklé po druhé světové válce
Pozdější historie energetické politiky Evropské unie (EU) je však ve znamení neustálého napětí mezi národním protekcionismem a snahou EU prohloubit integraci a odstranit překážky přeshraničního obchodu s energií, řešit otázky klimatu a udržitelnosti, a nakonec, po rusko-ukrajinských sporech o plyn v polovině roku 2000 a geopolitickém napětí v severní Africe a na Blízkém východě, dosáhnout i bezpečnosti dodávek.
Jenže ono je to docela zamotané:
Vyvstává otázka, zda je v zájmu Ukrajiny zastavit přepravu plynu z Ruska. Až ukrajinská ekonomika opět začne růst a na poptávku po plynu nebude stačit domácí produkce, vzniknou Ukrajině značné náklady na dodávky z jiných částí Evropy.
Země EU navíc využívají zásobníky plynu na západní Ukrajině (s téměř 33 miliardami m3 jsou v Evropě druhé největší po Rusku), ale plyn do těchto zásobníků ve skutečnosti nepřepravují. Místo toho "vyměňují" plyn v zařízeních EU za ruský plyn držený na Ukrajině, aby jej později využily. Tyto transakce by nebyly možné bez dodávek ruského plynu.
Loňská teplá zima nám problémy s plynem značně ulehčila. I proto cena zemního plynu celou zimu soustavně klesala a na konci února dosáhla poloviční hodnoty, než má dnes. Jinými slovy, plyn je teď dvakrát dražší než na konci minulé zimy. (ZDE)
Letos se začalo topit dřív a zásobníky byly o něco méně plné než loni, a tak už vidíme pokles naplnění z 92 na 73 procent, o pětinu, tedy značný. Přitom je otázka, jak daleko lze při čerpání zásobníků dojít, čili jak nízko může tlak v zásobnících klesnout, aby to ještě fungovalo. (ZDE)
Skutečně Rusko hospodářsky utrpí víc než ten, kdo se mu snažil zredukovat zdroje příjmů na válku?
Česká ekonomika vypovídá spíše o tom druhém. Komentátoři mluví o ztracené pětiletce, kdy na covidové lockdowny plynule navázaly sankce proti Rusku. Jenže tím jsme mu docela pomohli, protože jsme ho fakticky osvobodili od omezujících obchodních pravidel a dohledu nadnárodních institucí, jak je WTO, které ve skutečnosti jen garantují zisky největších globálních korporací. Dokládá to fakt, že oproti nebezpečnému vývoji evropské ekonomiky, jak jej signalizuje i výše zmíněný index podnikatelské důvěry, ruská ekonomika loni vzrostla podle amerických expertních odhadů o 4 procenta.
Samozřejmě, že Američané v tom hledají nějaké slabiny: Průmyslová zařízení pracují na 81 % kapacity a 73 % podniků hlásí nedostatek pracovních sil. Nezaměstnanost dosáhla rekordně nízké úrovně 2,3 procenta, přičemž odhadem zůstává neobsazeno 1,6 milionu pracovních míst. Z praktického hlediska nemůže domácí ekonomika uspokojit poptávku vyvolanou agresivními výdaji státu a domácností, což vyžaduje větší závislost na dovozu. To následně zvyšuje poptávku po zahraniční měně, vytváří tlak na pokles rublu a podporuje inflaci. (ZDE)
Tady je možná vhodné připomenout, že Rusku se zároveň daří vést válku s nižšími náklady než Západu, aspoň když porovnáme výši rozpočtových výdajů na obranu, které mají letos v Rusku činit v přepočtu 145 miliard dolarů, zatímco v USA mají v návrhu rozpočtu na letošní rok částku 850 miliard dolarů. To je skoro šestkrát tolik. (více ZDE a ZDE)
Vraťme se k tomu, že přerušení zásobování ruským plynem je koncipováno jako sankce. Opravdu však není jasné, vůči komu. Americký plyn, kterým má být ruský plyn nahrazován, je dražší. To jsou holt náklady boje. Ale jak je to s bezpečností zásobování? Nemluvě o klimatu, který dostává zabrat emisemi z těžby, ze zkapalňování a zplyňování, a zejména z cest tankerů kolem světa. Je taky otázka, co se stane, až Američané budou ten plyn potřebovat více než my. Třeba právě teď, kdy se po USA rozlévá příliv ledového vzduchu z Arktidy.
Dokonce i Brookings to vidí jako náročnou výzvu pro budoucnost evropského průmyslu: Celkově lze říci, že Evropa prozatím zůstává do značné míry závislá na dovozu plynu; pouze diverzifikovala své dodavatele a zvýšila svou relativní závislost na dražším LNG. Udržení konkurenceschopnosti evropského průmyslu vzhledem k vysokým cenám LNG a obrovským vládním dotačním programům pro čistou energii ve Spojených státech a Číně bude výzvou. Energetická autarkie je pro Evropu samozřejmě nedosažitelná. Zkušenosti z let 2022-2024 by však měly být mocnou hnací silou pro posílení bezpečnosti dodávek, zajištění přeshraničních toků a investice do obnovitelných zdrojů a přechodu na zelenou energii.
Je zřejmé, že nás čeká náročný rok, a to jsme se rozhodli, že do něj vběhneme se svázanýma nohama. Zdá se však, že to není ono. Něco důležitého nám zřejmě uteklo.
Připomíná to dobu dávno minulou, kdy znavený muž, kterého kalné ráno uložilo na ulici tváří do mříže od kanálu, bezmocně šeptá: „Za co, soudruzi? Za co?“
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
