Jiří Paroubek: Potřebujeme se v rámci levice kádrovat?

08.11.2024 18:38 | Komentář

Nedávno jsem se ohradil proti komunistožroutským výrokům dvou SOCDEM politiků. U Jiřího Diensbiera je to recidiva, tento „Američan“ nebude říkat nikdy nic jiného, protože mu na zájmech levice vůbec nezáleží.

Jiří Paroubek: Potřebujeme se v rámci levice kádrovat?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Paroubek

Když jsme v lednu minulého roku, spolu asi se třicítkou lidí hlásících se k levici, tedy sociálních demokratů, komunistů, národních socialistů, ale také členů strany Domov, zakládali spolek Nespokojení, shodli jsme se na tom, že pokud levice jako celek má být ve volbách do Poslanecké sněmovny úspěšná, musí postavit jednotnou kandidátku. A základní metodou práce při takovéto spolupráci je přestat se vzájemně kádrovat. Tady přeci nejde o to, kdo je větší či menší socialista anebo obecně levičák, anebo kdo komu v minulosti šlápl na kuří oko, ale o to, aby spojená levice pomohla k porážce kandidátky Spolu a hnutí STAN v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Jako základní metodu spolupráce ovšem já vidím vzájemnou toleranci.

Přečetl jsem si včera doslovný přepis vyjádření Petra Druláka pro jakési médium, které založil spolu s panem Semínem, sice s nevelkým dosahem diváků a posluchačů, ale přesto si myslím, že je potřeba na názory tohoto muže upozornit.

Podle toho, co vím, zaregistroval on a jakýsi pan Štercl nebo Štercik, v průběhu minulých týdnů politický subjekt Stačilo!. Předpokládal jsem, že na kandidátkách do poslanecké sněmovny do tohoto subjektu by se mohla sejít celá levice.

Dovolím si poučit pana Druláka, který se domnívá, že by nebylo dobré, aby tento levicový subjekt byl heterogenní. Levice prostě heterogenní je a bude. Myslím naopak, že je to její velká přednost, které lze využít právě ve volbách do sněmovny.

A přesně takhle uvažovali představitelé francouzské levice, když ustavovali Novou lidovou frontu. Zvítězili v parlamentních volbách, a i když nesestavili vládu, stali se silou, se kterou je potřeba do budoucna počítat. A třeba už za půl roku či rok, když padne Barnierova pravicová minoritní vláda.

Budou to nejspíš macronisté, kteří už v příštím volebním období přestanou hrát nějakou podstatnější politickou roli v politickém systému Francie. Ale podstatné je, že byla obnovena ve Francii síla tradiční levice, jako jsou socialisté, a také radikální levice, kterou dnes představují členové Mélenchonovy strany. A vedle nich komunisté a také levicoví Zelení.

Pan Drulák, jenž spoluzaložil v létě politický subjekt Stačilo!, který má navázat na úspěch koalice Stačilo! pod vedením K. Konečné v evropských a krajských volbách, ovšem zrovna není vzorem tolerance. Podle něj by mu narušovala „jednotu“ Stačilo! ve volbách do sněmovny účast lidí, jako jsem já a Jana Maláčová a možná i Luboš Zaorálek.

Je otázkou, jestli si dnes levice může dovolit sektářství, vzájemné kádrování a intoleranci. A je také otázkou, jestli pan Drulák má zrovna politický výtlak, srovnatelný s K. Konečnou, aby utáhl na svých bedrech sám takový obří úkol, jako je dostat levici zpátky do sněmovny. A nejlépe jako budoucího koaličního partnera hnutí ANO. Partnera, který by byl schopen i korigovat politiku A. Babiše.

Nechci mluvit o sobě, Bůh uchovej. Jenom tiše připomenu, že jsem byl premiérem a předsedou sociální demokracie, v době, kdy se stala nejsilnější stranou v zemi, a to na všech úrovních, od zastupitelstev po parlament. Chci levici pomoci, a proto vím, že to mj. nepůjde na základě vzájemného kádrování.

Ale pokud jde o Janu Maláčovou, je to bývalá úspěšná ministryně práce, se kterou nebyl spojen (konec konců ani se mnou ne) žádný reálný skandál a za kterou byl vidět na ministerstvu kus poctivé práce. Při vší úctě k panu Drulákovi, jehož některých článků z poslední doby si vážím a shodují se s mými názory, ale tento muž byl spíše salónním diplomatem. A když přišel do politické praxe, nastal problém. Jako náměstek ministra zahraničí nevydržel dlouho. A jako velvyslanec Česka ve Francii vydržel zhruba do poloviny svého čtyřletého mandátu.

Sledoval jsem jeho statečný boj za svobodu názorů vůči vedení ministerstva, ale to je něco jiného, nežli politická práce s lidmi. Proto bych ho chtěl jemně upozornit, že ČSSD, kterou vedu, nenaskakuje do rozjetého vlaku koalice Stačilo! na poslední chvíli. V krajských volbách jsme spolu s dalšími levicovými stranami, zejména komunisty, kandidovali v sedmi krajích. A všude, kde jsme kandidovali, byla kandidátka Stačilo! úspěšná. A o to nám jde také na celostátní úrovni.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

15:57 Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

V článku „Věrchuška a sprostý lid“ jsem uvedl, že vládnoucí vrstvy (věrchuška) se nezajímají o míněn…