Představa, že se objeví geniální politik, bez toho, že by prošel manažerskou průpravou, že by neměl potřebný odborný základ a zkušenosti i v oblasti komunální politiky a bude svou funkci v obci plně zvládat , je naivní. Pokud se primátorem Prahy stane člověk, který do té doby – podle vlastních slov – sledoval zasedání pražského zastupitelstva jen na internetu, není to dobré ani pro něj, ani pro město. Pokud takových „borců“ je v městské radě většina, tak nemůžeme očekávat žádné zázraky. Vývoj a pokrok je vždy jednotou kontinuity a diskontinuity. Prostě v městské radě Prahy nebo na centrální úrovni ve vládě by měl být někdo, kdo již v předchozím období či předchozích obdobích v těchto pozicích působil. A vedle toho by měli do funkcí v pražské městské radě anebo ve vládě přicházet lidé nezatížení vazbami z minulosti. Jedno i druhé je důležité. Jedni mohou korigovat ty druhé. Bohužel, v  pražské městské radě se v současné době sešlo lidí, kteří mají jen malé anebo žádné zkušenosti s komunální politikou a  jen malé či žádné zkušenosti z výkonu manažerských funkcí a jen malé nebo žádné odborné předpoklady pro výkon náročných funkcí, většina.

Čím větší  mají problém zvládat své funkce v odborných otázkách, tím větší oblaka mlhoviny kolem sebe vytvářejí. Dnešní rozhovor MFD s primátorem Prahy Hřibem je mimořádně politologicky zajímavý. Možná, že je chybou redaktorů, že v tomto rozhovoru úplně vynechali otázky týkající se rozvoje Prahy. Zůstali pouze u více méně obecných otázek typu: „Proč si dnes řada Pražanů myslí, že město stagnuje a vy se ocitáte v průzkumech nejen daleko za P. Bémem, ale i za A. Krnáčovou?“

Pan primátor na to odpoví jednoduše, že průzkumy moc nesleduje a je to vyřízené. V metru, kterým prý jezdí do práce, se setkává jen s pozitivními reakcemi a to, co lidé nevědí, to bude na webu magistrátu všechno uvedeno…

Velká část rozhovoru je věnována problematice zahraničních vztahů, a to zejména k Číně. Musím říci, že primátorovi, který je sice zcela neschopný a nekompetentní řídit město, nechybí mimořádná obratnost v rozhovorech s médii. Má  schopnost uhnout od jakéhokoliv tématu k jeho zlehčení, často za použití zcela demagogických argumentů. Tak například, aby se vypořádal s kritikou předsedy KSČM Filipa, sdělí, že tu přece nemůže brát vážně, protože se jedná o „stranu, která podporuje vládu svého třídního nepřítele“… Kritiku od ministrů Petříčka či Zaorálka vlastně nezaznamenal a s celou záležitostí, kolem smlouvy s Pekingem, která by stejně do dvou let vypršela, vyřešil tím, že napravoval „chybu našich předchůdců“.