To nezní moc nadějně vzhledem k tomu, že vláda je dost bezradná i se situací doma, zejména tváří v tvář riziku, že se naplní to, za co tak okázale bojuje a budou přerušeny dodávky ruských energetických surovin. Řada českých domácích politik v klíčových oblastech jako jsou obnovitelné energie, klimatická opatření nebo udržitelné zemědělství představuje neochotné šourání za dohodnutými programy, se kterými přichází Evropská komise, nebo spíše pohyb v protisměru. 

Nejnaléhavější je teď energetická krize, kterou způsobuje zastavení dodávek ruských surovin. Česká republika je z tohoto ohledu nejzranitelnější. Platí to i pro proud ukrajinských uprchlíků na naše území, další důsledek války na Ukrajině, kterou maximálně prodlužujeme dodávkami tanků, raketometů a dalších zbraní a munice. S tím si taky nevíme rady. Energetická krize je zdrojem nevídané inflace, která bude spolu s uprchlíky velkým tématem prezidentských voleb v Česku. Ty se rozjedou naplno, ještě v době českého předsednictví, takže pozornost vlády bude dost rozostřená.

Ale domácí konflikty k předsednické roli běžně patří. Roku 2009 česká vláda v této roli neslavně padla po sérii domácích skandálů a úkol musel dokončit úřednický kabinet Jana Fischera. Letos je znovu pod tlakem, ale není v tom sama. Evropské předsednictví je štafeta, která se předává po půlročním působení, a tak po nás přijde na řadu Švédsko, prožívající zásadní obrat ve své zahraniční politice, když se tato dosud neutrální země rozhodla pro vstup do NATO. Francie, na kterou právě navážeme, proložila své předsednictví nejprve prezidentskými volbami, a nyní vstupuje do horké fáze těch parlamentních. I proto po ní zbyde nějaká ta nedodělaná agenda.

Nejzávažnější je pokus o přerušení dovozu ruské ropy už do konce tohoto roku. Zatím to schváleno nebylo, Maďarsko je rozhodně proti a říká to, co my sami se bojíme říct, že je to cesta do extrémního hospodářského rozvalu. Z vládních řad zaznívá názor, že v současné situaci bude potřeba zpomalit postup k Zelené dohodě pro Evropu, tedy k náročným klimatickým cílům, ke kterým patří také snížení skleníkových emisí o 55 procent do roku 2030. Nicméně Evropská komise už předložila konkrétní plán REPowerEU na základě toho, co už dohodnuto bylo, a jeho podstatou je naopak urychlení přechodu na obnovitelné zdroje.

Vedle toho nám Francie předá také výsledky pokusu o zásadní reformy unijních institucí, který probíhal pod nenápadným názvem Konference o budoucnosti Evropy. Závěrečné plenární zasedání proběhlo v Den Evropy 9. května a přineslo spoustu návrhů, kterými se nyní bude zabývat Evropský parlament, Rada EU i národní parlamenty vlády. Kdyby došlo na závažnější změny, jako je přímá volba předsedy Evropské komise (během voleb do Evropského parlamentu, jejichž vítěz by měl nárok na tuto funkci) mohly by si vyžádat i referenda. Česká pravice tradičně prosazuje názor, že EU by se měla spíše vrátit ke starší zkušenosti, kde se soustřeďovala hlavně na volný obchod. Charakteristické je odmítání eura, přestože Slovensko, které má za sebou stejnou hospodářskou historii jako my, s eurem úspěšně funguje a nemusí hájit měnu astronomickými úrokovými sazbami jako my korunu.

V polovině června by měly být známy priority českého předsednictví, aby bylo jasné, s čím do toho od 1. července jdeme. Budeme v trochu trapné situaci, protože předtím jsme byli vyzýváni k přepracování málo ambiciózních klimatických cílů nebo zemědělských dotací. Klimatická krize bývá v české debatě zpochybňována, ale pak se těžko hledají vysvětlení pro série tisíciletých potop nebo srovnatelně drtivých epizod sucha, jehož obětí jsou i oslabené české lesy, takže se staly snazší obětí kůrovce. Změnu klimatu nakonec ohlásil i nevídaný úder tornáda na jižní Moravě.

Svazu průmyslu a dopravy vyzývá tradičně k opatrnosti před klimatickými opatřeními z programu Green Deal, ale pokud jde o integrační cíle, začal s větším důrazem prosazovat přijetí eura. „Používání společné měny by naší ekonomice, která je silně provázaná s eurozónou, prospělo. Sice bychom si výrazně nepomohli s inflací, která je v eurozóně 7,5 %, ale alespoň bychom nemuseli bojovat na dvou frontách. Tu druhou představují vysoké úrokové sazby ČNB, které ničí ekonomiku a zdražují lidem hypotéky,“ řekl Právu viceprezident svazu Radek Špicar.

Pokud jde o tu inflaci, 7,5 % z eurozóny je polovinou 14 procent v Česku, takže trochu bychom si přeci jen pomohli i na této frontě. Ale to je pláč nad rozlitým mlékem, žádná česká vláda – pokud to nebude vysloveně vláda politických sebevrahů – nebude chtít provést konverzi měny z koruny do eura. A to proto, že současný kurz eura ke koruně je prostě pro české obyvatelstvo nevýhodný (vklady, mzdy, důchody). A kromě toho momentálně nesplňujeme ekonomická kritéria pro vstup do EMU.

Nejvýmluvnějším obrázkem protisměrnosti českých politik s trendy, které se prosazují v sousedních členských zemích EU je nenápadná mapa z přílohy sdělení Evropské komise o opatřeních pro řešení energetické krize (REPowerEU Annex). Jsou na ní graficky zvýrazněny evropské regiony s největším potenciálem větrné energie. O té se u nás traduje, že se nás netýká, protože v Česku nefouká, byť v sousedním Německu či Rakousku ano. K překvapení českého čtenáře uvedená mapa ukazuje pravý opak: Střední Čechy, Vysočina a Jižní Morava mají největší větrný potenciál široko daleko a jsou srovnatelné s nizozemským pobřežím nebo Dánskem plným větrníků. V Česku jsou podle této mapy lepší podmínky než v Německu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele