Vůči Rusku jsou uplatňovány již více než pět let hospodářské sankce, které jistě ruskou ekonomiku zkrušily, ale nesrazily ji na kolena. Naopak, například ruskému zemědělství se daří, jako se mu nikdy předtím nedařilo. A pokud bývalý Sovětský svaz sklízel svou pšenici především v Kanadě a ve Spojených státech, dnešní Rusko významnou část vyprodukované vlastní pšenice vyváží. V průmyslové oblasti je to pochopitelně pro Rusko složitější. Není jednoduché si opatřit nejmodernější technologie, protože ty jsou převážně jen na Západě.

A pokud jde o Čínu, tu se nyní americký prezident Trump snaží přitlačit v obchodních jednáních kombinovaných s navyšováním cel na dovoz čínského zboží do USA, k uzavření dohody, která bude představovat (v očích Číňanů) jakýsi Pax Americana.

To je samozřejmě pro národ, jehož vůdcové se bojí vždy o ztrátu tváře, nepřijatelné. Ale pochopitelně nejedná se jen o tyto faktory, kterými tlačí Západ, tedy především USA, ale i Evropská unie Rusko a Čínu k vzájemné, hlubší a intenzivnější spolupráci. Protože jsem v těchto dnech v Číně, mohu sledovat čínskou státní televizi v anglickém jazyce CCTV. V ní se objevila z úst čínského prezidenta Xi z počátku jeho návštěvy v Rusku formulace, ve které označuje ruského prezidenta Putina za „blízkého, intimního přítele“.