Tím prvním je „expertní“ vyjádření rektorky Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudové ke státnímu rozpočtu na rok 2022.

Paní profesorky jsem si v nedávné minulosti více všiml v jediné souvislosti a to, že spolu s ministryní Maláčovou pracovala v uplynulém volebním období na důchodové reformě. To byl její určitý vstup do politiky.

Nedávno se objevila informace o její možné kandidatuře na funkci prezidenta(-ky) republiky v lednu 2023. Pomíjím to, že paní rektorka toho mnoho neví o státní zprávě a jejím chodu, o zahraničních vztazích etc. Nyní se ovšem suverénně vyjadřuje ke státnímu rozpočtu na rok 2022. A vlastně za budoucí vládní koalici zdůvodňuje, proč je potřeba tento rozpočet upravit. A proč je prý nutné zavléci stát do několikaměsíčního rozpočtového provizoria. Babišovou vládou zpracovaný návrh státního rozpočtu, je podle paní profesorky špatný a je potřeba ho z gruntu předělat. A těch 80 miliard rozpočtových škrtů, které oznámil budoucí ministr financí Stanjura jako svůj záměr, je prostě brnkačka. Je to přece jen několik málo procent výdajů rozpočtu na příští rok... Nevím kolik rozpočtů prof. Nerudová za svůj život zpracovala. Já dělám rozpočty celý život jednak na firemní úrovni a dále jako zakázku pro malé a střední podnikatele. Ale zůčastnil jsem se také tvorby rozpočtu hl. m. Prahy nebo státního rozpočtu. Vím tedy o čem mluvím.

Snížení výdajů státního rozpočtu je možné provést v zásadě jen u provozních, nemandatorních výdajů státního rozpočtu. A pokud celkové výdaje státního rozpočtu na rok 2022 činí cca 1,9 bilionu Kč, přes 80% z.toho jsou výdaje mandatorní. Tedy výdaje, k jejichž snížení je potřeba změna některých zákonů. Jinak řečeno, pokud by někdo chtěl v příštím roce snížit třeba penze důchodcům, musel by změnit za tím účelem příslušný zákon. A totéž třeba u platů státních zaměstnanců.

Takže mandatorní výdaje se snižovat nebudou, alespoň ne teď… Z toho vyplývá, že zbývá necelých cca 400 mld. Kč, kde lze určité snížení rozpočtových výdajů uskutečnit. Ale 80 mld Kč snížení, které s pompou vyhlašuje presumptivní ministr financí a které profesorka Nerudová ani trochu nezpochybňuje, představuje tedy zhruba pětinu (!) celkového objemu nemandatorních výdajů.

I nemožné je někdy možné. A to je přesně tento případ, kdy budoucí vláda české pravice chce brutálně zasáhnout provozní výdaje státu. Být na jejím místě, byl bych velmi opatrný. Každá položka, kterou se rozhodnou snížit ve výdajích státního rozpočtu, zasáhne totiž určitou sociální či zájmovou skupinu či vrstvu občanů. Například pravicí argumentačne oblíbená snižovačka výdajů související se slevami jízdného pro důchodce a studenty pravda ušetří rozpočtu pár miliard korun, ale přenese výdaje studentů na cestování do školy na rodiče a prarodiče.

Kromě toho ministři Fialovy vlády, kteří již poněkud nahlédli do útrob hospodaření svých ministerstev, tvrdí, že potřebují spíše peníze přidat (Baxa) nebo aspoň neubírat… Prostě prof. Nerudová je jako helfíř pravice možná dobrá, je to jinak sympatická dáma,ale její argumenty dobré nejsou.

Dnes ráno před osmou hodinou jsem měl možnost slyšet na Čt 24 vyjádření jakéhosi politologa s hokejovým jménem Jágr z jakéhosi Institutu politologických studií. Pan politolog opakoval známé mantry o tom, kterak by prezident neměl ani ceknout a měl by jmenovat premiérem navrhovanou vládu, jak to stojí a běží.

Nemyslím, že je to ústavně tak jednoduchý problém, jak se to snaží příznivci budoucí vlády veřejnosti sdělovat. Vždyť pokud by to bylo tak jasné, tak by Ústava nehovořila o tom, že prezident jmenuje ministry na návrh premiéra, ale bylo by v ní uvedeno rovnou, že nové ministry jmenuje premiér.

Kromě toho, pokud se spor bude týkat J. Lipavského, navrhovaného pirátskou stranou na ministra zahraničí, není to zrovna Prochorovka, kterou bych chtěl na místě premiéra Fialy bránit. Lipavský nemá pro výkon funkce ministra zahraničí, podle mého názoru, potřebné kvalifikační předpoklady.

Ale vrchol mého pobavení přišel v okamžiku, když politolog s velkým hokejovým jménem hovořil o tom, že příští vláda by měla dostat jeden rok hájení. Obvyklá doba hájení v zavedených demokraciích bývá maximálně sto dní. Nevím jak pan politolog, nový kůň ČT k tomuto názoru přišel, ale je to blud, který jej z hlediska jeho údajné profese zcela diskvalifikuje. Blud anebo jeho zbožné přání.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele