Je pak otázka, jaké vlastně má stát možnosti, aby se s rozsáhlou epidemickou situací vypořádal jinak, nežli plošnými opatřeními. Zejména v situaci, kdy vlastně nedochází k omezení epidemie jen na několik málo lokalit a ohnisek.

Před rokem touto dobou jsme stáli uprostřed první vlny pandemie. Zvládli jsme ji skvěle, neboť vláda postupovala organizovaně a podle doporučení epidemiologů, virologů a dalších odborníků. Na konci první vlny pandemie bylo tři sta obětí. To se z dnešního hlediska zdá být, při existenci 30 tisíc obětí pandemie coronaviru v Česku, až neskutečné číslo.

Bohužel, Češi nezvládli, tak jako několikrát v minulosti v mnoha jiných případech, mezihru. Na začátku léta 2020 se zdála být epidemie u nás vyřízená. Společnost přešla do euforického stavu. Politici opozice se předháněli v kritice vlády, že prý neuvolňuje sevření protiepidemických opatření dost rychle…

Nebezpečně se blížily krajské a doplňovací senátní volby začátkem října 2020. A. Babiš ve stejnou dobu podlehl marketérům, svým odborníkům na marketing, kteří mu radili hlouposti. Přitom na přelomu srpna a září již vládní představitelé měli velmi nepříznivé predikce vývoje nemocných na covid-19, pokud vláda tvrdě nezasáhne zavedením přísných opatření proti pandemii. A. Babiš k vlastní škodě čekal s tvrdším zásahem až do ukončení voleb. Výsledek voleb hnutí ANO mu to, podle mého názoru, příliš nevylepšilo. A naopak si myslím, že pokud by zasáhl zhruba měsíc před volbami tvrdě, zavedením přísných protipandemických opatření, voliči by to spíše ocenili. Tedy jejich velká část a nikoliv kverulující menšina.

Před Vánocemi došlo k dalšímu rozvolnění, možná proto, aby si lidé včetně obchodníků přišli na předvánočním trhu na své. Bylo to v zásadě nezodpovědné a plnou mírou za to odpovídá vláda a v první řadě premiér, ale také opozice.

Po Novém roce jsme byli ve třetí vlně, která byla ze všech nejhorší. Menšinové vládě hnutí ANO a ČSSD se těžko ve sněmovně prosazovala opatření, např. na prodloužení nouzového stavu. Ten byl sice ze zdravotního hlediska nezbytný, ale větší část opozice na to zcela kašlala. Honila jen své politické body. Parazitovala na složité situaci, vzniklé v důsledku pandemie.

Do toho sem tam zasáhly zmatenými rozsudky také některé české soudy, u kterých soudci dávali přednost svému politickému přesvědčení před nezávislou službou státu.

A teď tady máme nikoliv chybné rozhodnutí vlády, která jediná má právo dělat v této zemi rozhodnutí v oblasti výkonné moci. Dobrá anebo špatná. Vláda se v tomto případě jen musela podvolit rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) který rozhodl o tom, že plošné pojetí protiepidemických opatření není v souladu se zákonem. Možná tedy, že by NSS měl veřejnosti sdělit, jaké tedy nástroje může mít vláda k dispozici, aby potřela eventuální čtvrtou vlnu pandemie covid-19. Anebo pandemii jiné nemoci, která se může ve světě a u nás objevit. Nevšiml jsem si, že by v jiném státě v rámci Evropské unie soudní moc tak často a s tak silnými důsledky zasahovala vůči rozhodnutím vlády, jako je tomu u nás. Zdá se, že si soudní moc přisvojila některé silné pravomoci, které jí v duchu Ústavy nepřísluší.

V takto specializovaných otázkách, jako je boj proti pandemii, by měla vláda postupovat s ohledem na převažující názory odborné veřejnosti, tedy především epidemiologů, virologů, hygieniků apod.. A ne podle politických marketérů nebo na základě vůle soudců. Ani jedni, ani druzí totiž nenesou za svá rozhodnutí či doporučení žádnou odpovědnost.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele