Tou nejvýznamnější oblastí programu je pochopitelně oblast sociální politiky. Té si však téměř nikdo z kritiků programu nevšímá. Konec konců jsou tam věci, které bych od sociální demokracie očekával. Je to prostě její jasná programová priorita. Tedy dlouhodobá sázka na sociální spravedlnost. Tu v programu žádná jiná strana v takovém rozsahu a propracovanosti nemá.

Stejně tak, pokud jde o daňové příjmy, vlastně jediná sociální demokracie se nepouští do nějakých fantaskních úvah o přehodnocení daňových výjimek ze zákona o dani z příjmu, což některé strany (Piráti a STAN) učinily svou programovou mantrou. Prý z těch pěti set miliard korun daňových výjimek ročně prostě vykutají nějaké peníze, aby po pár letech státní rozpočet přivedly z červených do černých čísel. Tito finanční kouzelníci jen jaksi nemluví o tom, kterých daňových výjimek by se to vlastně týkalo.

Seznam Zprávy ve snaze trochu shodit celý program si našel v jiném programovém materiálu, Vize ČSSD 2030 (ten já ani neznám), že obsahuje záměr na legislativní úpravu možnosti eutanazie u nevyléčitelně nemocných a trpících osob.

Pro zdokumentování zlotřilosti takového návrhu použili dokonce katolického faráře. U něj se přirozeně dá očekávat, že nebude s tímto záměrem souhlasit. Je to prostě proti jeho světovému názoru. Také další „odpůrce“ případného zákona o eutanázii byl poněkud v konfliktu zájmů. Jako ředitel jednoho z hospiců sděloval, podle mého názoru, neudržitelná tvrzení. Že to prý lze zařídit tak, aby nevyléčitelně nemocní lidé, s velkými bolestmi v hospicu vůbec netrpěli. Jen pan ředitel nesdělil, jak to dělá. Jestli použitím opiátů nebo nějakých lékových dryjáků či jak. Neumím si to představit. Kromě toho ve Švýcarsku a v Holandsku, kam někteří naši spoluobčané jezdí ukončit svůj život eutanázií, mají jistě také své hospice. A nepochybuji o tom, že kvalitní. Lidé tak mají na výběr. Jestli např. věřící katolík chce raději trpět v terminálním stádiu rakoviny bolestmi, může si vybrat hospic. Jiný člověk, takto trpící, se může rozhodnout jinak.

Liché obavy některých lidí, že se blízcí příbuzní dohodnou např. na „utracení“ své babičky, aby rychleji dědili, jsou nesmyslné. Zákon přijatý k řešení eutanazie, právě podle holandských a švýcarských zkušeností, by stanovil jasná pravidla pro případné ukončení života eutanázií.

Druhou věc, kterou jsem viděl v médiích počátkem tohoto týdne, byl článek známého brouka pytlíka české ekonomické vědy, Kovandy. Ten napadá program sociální demokracie, že se zmiňuje o možnosti navýšení daně za nevyužití (investičního) bytu k pronájmu. Samozřejmě, že sociální demokracie předpokládá přijetí takového zákona, který by přesně vymezoval postupy při navýšení zdanění. Ale takovýto postup je vcelku běžný v řadě západoevropských zemí.

Domnívám se ale, že Kovanda odvádí pozornost od hlavních záměrů programu ČSSD v oblasti bytové politiky. A proto se neštítí strašit padesátými léty, domovníky a jinými starorežimními nesmysly.

Myslím, že sociální demokracie má v rukách jeden důležitý návrh zákona, který poslaneckou iniciativou J. Birkeho za asistence ministryně Dostálové momentálně prosazuje. Zákon už se dostal do třetího čtení. Zákon o financování ystavby komunálních bytů, pokud bude přijat, umožní výstavbu levných nájemních bytů na neziskovém principu,  a to jak ve vlastnictví obcí a krajů, tak ve vlastnictví družstev. Takto může být stavěno 12 či 15 tisíc bytů ročně, a to již v průběhu příštího volebního období. Ostatně podobný zákon, jako je tento návrh, platí dlouhá léta ve Velké Británii, kde je takto stavěno přes 50 tisíc nových komunálních bytů ročně. Tak proč bychom to nedokázali my.

Bohužel, v období Sobotkovy vlády, kdy vévodila na ministerstvu pro místní rozvoj paní Šlechtová z hnutí ANO, se neudělalo nic. Pokud tento zákon bude prosazen iniciativou soc. dem a v politické dohodě především s hnutím ANO a dalšími  poslanci, může sociální demokracie říkat, že už něco konkrétního udělala pro mladé lidi, neboť jim dává šanci na levné nájemní bydlení.

L. Kovanda již před rokem napadal tento návrh zákona z dílny ČSSD, neboť se přímo v zájmu velkých developerů snaží argumentovat, jak by to bylo prima, kdyby ti velcí developeři stavěli také byty pro obce. Samozřejmě, že by je stavěli za tržních podmínek a tedy podstatně dráže nežli neziskové společnosti. A stát by to celé zacálovat, protože prostě lidé někde bydlet musí a velká část lidí by nebyla schopna zaplatit nájmy na úrovni tržního nájemného. To by pak komunální bydlení postrádalo svůj smysl.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.