Čeští fotbalisté postoupili až do čtvrtfinále evropského turnaje. Čeští basketbalisté skvěle zvítězili v kvalifikačním turnaji pro účast na olympijském turnaji a postoupili mezi dvanáct nejlepších světových týmů na OH v Tokiu.

Když se dívám jen na výsledky našich fotbalistů na ME, musím říci, že nebyli opticky vůbec špatné. Jejich výkon byl ovšem často horší nežli výsledky. A to nemyslím ve zlém. Prostě,  byla to velká konfrontace českého fotbalu s evropským. Se špičkovými evropskými kluby, deník, že Holanďanum dali dva lehké góly, je opravdu nekorektní.

Ani utkání s Anglií nebyla žádná ostuda. Prohrát 1:0 a ve Wembley, to není vůbec špatný výsledek, i když hra příliš pohlední nebyla. Kdyby Souček proměnil šanci, kterou měl, nemusel výsledek dopadnout naší prohrou. Ale na „kdyby“ se ve fotbale nehraje.

Češi, počínaje utkáním s Anglií, hráli na hranici svých možností. Od obrany se mnoho nečekalo, ale obránci a také obranné štíty před nimi, především Souček a Holeš, odvedli velmi dobré výkony. Konec konců, čtyři obdržené góly v pěti zápasech, nejsou vůbec špatnou vizitkou obranné hry českého týmu.

Zářící hvězdou týmu byl ovšem brankář Vaclík, který pochytal v každém zápase mnoho těžkých střel. Jeho výkon mu může otevřít cestu k vynikajícím angažmá ve špičkových evropských klubech v závěrečných čtyř až pěti letech jeho kariéry.

Útočná hra českého týmu ovšem byla postavena „jen“ na efektivitě jednoho útočníka, Patrika Schika. Ten vstřelil v pěti zápasech pět gólů. Jen proti Anglii neskóroval. Jeho gól Skotsku, kopem z poloviny hřiště, byl k „peléovský“. Podobně odvážně jsem viděl kopnout míč legendárního Brazilce Pelého na MS v Mexiku v roce 1970 proti našim reprezentantům. Tehdy ovšem Pelé z půli hřiště naštěstí netrefil naší branku.

Vaclík se Schikem byli hlavními hvězdami českého týmu. Svůj vysoký standard si udržel také Souček s Coufalem, i když měli za sebou supernáročnou sezónu ve West Hamu. Kdyby Souček přidal aspoň jeden gól, třeba právě proti Anglii, kdy měl slušnou šanci ke skórování, jeho hráčský rating by se ještě zvedl a o zájemce pro nové angažmá v ještě větších klubech nežli je West Ham by neměl nouzi.

Objevem mistrovství byl určitě výkon Holeše. Zejména zaujal jeho senzační výkon proti Nizozemsku, kdy jeden gól dal a druhý po skvělém průniku připravil pro P. Schika. Jeho zařazení do základní sestavy proti Chorvatsku poněkud otupilo herní schopnosti nejlepšího hráče Chorvatska Modriče, kterého měl ve středu pole právě Holeš na starosti.

Ve většině utkání podal velmi dobré výkony také Masopust, který stačil rychlostí na protihráče a často je  v rychlosti i překonal.

Nevídaně odvážně udělal změny v sestavě trenér Šilhavý, jinak dost konzervativní ve svém přístupu, právě proti Nizozemsku. Zařazení Baráka a Ševčíka namísto Daridy a Jankta, se ukázalo být skvělým tahem. Záloha udržela míč i proti technicky mimořádně zdatnému soupeři a záložníci se také dostávali do slušných palebných pozic.

Bohužel, v posledním zápase, ve čtvrtfinále ME, naši dostali gól už v páté minutě, po chybě v bránění protihráče při rohovém kopu. Je škoda, že právě na začátku zápasu nebyli naši dostatečně koncentrovaní a nechali jednoho hráče soupeře nepokrytého. Celý první poločas pak byl prakticky ztracen a naši se hledali. Do druhého poločasu ale vlétli naši reprezentanti velmi dobře. Dali poměrně rychle gól, ale po zhruba desetiminutovém náporu českých hráčů se podařilo Dánům zápas dostat prakticky pod kontrolu. A udržet tak  výsledek 1:2 v náš neprospěch až do konce.

Osou mužstva na ME byli v zásadě současní nebo nedávní hráči Slavie. Možná to chtělo jen, aby hráči byli důslednější v napadání protihráčů už v hloubi hracího pole soupeře tak, jak jsme to často viděli i v pohárových, mezinárodních zápasech právě od Slavie.

Ukazuje je, že tackling, napadání protihráčů už v zárodku akce, je  jedinou správnou cestou. K tomu je potřeba ale být fyzicky skvěle připraven, ale také být technicky na výši, jako to předvádějí na tomto ME např. Italové či Španělé. Ale konec konců i Dánové a Angličané. To je prostě trend dnešní doby.

Český tým na ME odvedl solidní výkon na hranici svých možností. Řada hráčů si svými výkony  otevřela dveře k hezkým zahraničním angažmá. A určitě by zájem o naše fotbalisty v zahraničí  mohl být ještě větší, pokud by se probojovali přes Dány do semifinále.

Také český výdělek z ME je krásný – téměř 380 mil. korun pro fotbalový svaz. Teď jde o to, tyto peníze např. investovat do výchovy mládeže, do přípravy talentovaných mladých hráčů. Do fotbalových center, v nichž jsou připravováni mladí fotbalisté pro budoucí kariéru, což by se za nějakých sedm až deset let mělo projevit na dalším zlepšení výkonu české fotbalové reprezentace.

A nyní k úžasnému úspěchu české basketbalové reprezentace. Čeští basketbalisté vedení Tomášem Satoranským slavně zvítězili v předolympijském, kvalifikačním turnaji v Kanadě a postoupili na OH.

Kdo zná basketbal, nečekal, že by Česko ve finále kvalifikace o OH mohlo takovým rozdílem (97:72) přehrát vynikající Řeky. Přitom se zdaleka nejednalo jen o senzační výkon  Satoranského. V každém zápase měl k sobě nějaké silné partnery. Satoranský byl také vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje.

Teď se zbývá jen těšit na OH v Tokiu. A doufat, že se nikdo z klíčových hráčů do OH nezraní.  Před posledním MS v Číně se zranil jeden z klíčových hráčů sestavy, Veselý. Přesto mužstvo získalo skvělé šesté místo na světovém turnaji. S Veselým se možná mohlo dostat ještě výše.

Na OH naši zahajují 25. července v prvním zápase s Íránem, pak bude následovat zápas s Francií, v jejímž týmu je pět hráčů z NBA. Poté přijdou na řadu Američané, tedy olympijský vítěz z předchozích dvou Her, v Londýně a v Rio de Janeiru. Všichni přátelé sportu se jistě budou těšit na konfrontaci českého basketbalu, rozjetého národního týmu, právě s nejlepším týmem světa – Američany. Bude to určitě úžasné představení, byť favority v něm právě nejsme.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.