Jako člověk, který působil patnáct let na pražské radnici, z toho šest let jako náměstek primátora pro finance, bych přeci jen - být na místě šéfů nové radniční koalice -, mírnil optimismus. Je hezké s lehkostí mluvit o výstavbě městského a pražského okruhu či linky D metra, ale Pražanům je přitom potřeba otevřeně říci, že čtyři roky jsou, s ohledem na potřebné přípravné a projekční práce a výkupy pozemků, či výběrová řízení příliš krátká doba na to, aby se něco opravdu podstatného ze zmiňovaných staveb podařilo. Koalice by měla otevřeně říci, že stráví následující čtyři roky nezáživnými administrativními úkony v kanceláři tak, aby se snad za čtyři až pět let některé z těch velkých dopravních staveb podařilo začít stavět. Nemá smysl si něco nalhávat. Prostě příprava těchto akcí je tak zanedbaná, že Pražané v tomto čtyřletém volebním období neuvidí ani metr nové výstavby metra a ani metr nové výstavby městského okruhu.

Šéfové koalice hovoří o vysoké odbornosti svých lidí na radnici. V tom případě mi ovšem chybí, pokud je ta odbornost budoucích radních opravdu tak vysoká, závazek k tomu, aby pojmenovali třeba do půl roku investiční priority z těch zhruba 200 mld. Kč investic, které by se v příštích letech a desetiletích v Praze měly ve veřejném sektoru uskutečnit, aby Praha fungovala jako opravdu rozvinuté evropské město. Zatím jsou v tomto rozpaky. Šéfové koalice fantazírují cosi o využívání brownfieldů na příští investice. To je jistě chvályhodný záměr, ale obávám se, že opět přesahuje rámec jednoho volebního období. Jediné, co je realisticky možné stihnout v průběhu období, je navyšování platů učitelů v Praze. To jistě dává smysl.