V každém případě budeme mít větší počet ministrů, nežli kolik jich kdy bylo v Babišově vládě. Některá rozhodnutí o agendě ministerstev jsou přitom diskutabilní. Pokud někdo „přifaří“ k ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) jen tak mírnix týrnix agendu digitalizace, není to rozumné. Možná, že by špičky budoucí vládní koalice měly více vnímat realitu a dosavadní náplň činnosti tohoto ministerstva. Protože jsem byl, mj. také ministrem v čele MMR, vím, že kromě toho, že toto ministerstvo je administrátorem evropských fondů a má také na starosti regionální rozvoj, má ještě některé další významné pracovní agendy. V první řadě agendu bydlení, agendu cestovního ruchu, ale také třeba problematiku stavebních řízení a celého stavebního zákona, za nějž je jakýmsi garantem. Nechci podceňovat budoucího ministra pro místní rozvoj, kterým pravděpodobně bude Ivan Bartoš, ale nevšiml jsem si, že by v posledních čtyřech letech anebo někdy předtím projevoval vážný zájem o problematiku bydlení (tedy kromě předvolebního období, pochopitelně) či cestovního ruchu. Nemyslím, že Bartoš ví také něco více o regionálním rozvoji, kterým se MMR rovněž zabývá, nežli průměrný poslanec, jímž čtyři roky byl, tedy málo.

Když bych i připustil, že je skvělým odborníkem na digitalizaci, jejíž celkové uplatnění ve státní správě přinese státu velké úspory nákladů, prostě spojení tak nesourodých agend do jednoho ministerstva se mi nezdá rozumné. Ale to je jen příklad za mnohé.

Pánové z nové vlády vyhlašují, že nebudou zvyšovat daně z příjmů a DPH a současně se svatosvatě zavazují, že budou postupně snižovat schodek státního rozpočtu. Jen jsem stále nepochopil, jak to chtějí udělat. Zda čekají na vysoký hospodářský růst, kdy za každé jedno procento meziročního přírůstku HDP by mělo do státního rozpočtu nově přitéci 20 miliard korun nových rozpočtových příjmů anebo zda čekají na zázrak.

Ale hospodářství nemusí vůbec růst o nějakých čtyři až pět procent meziročního přírůstku HDP.

Zdá se, že stojíme na prahu silné čtvrté covidové vlny, která si vynutí některá omezení s negativním dopadem na růst HDP. K tomu, aby se utlumila spotřeba obyvatelstva, tedy v tuto chvíli komponent tvorby HDP, který stabilizuje růst ekonomiky, stačí málo a můžeme se s vyšším hospodářským růstem rozloučit. A tedy, můžeme se rozloučit i s vyššími příjmy státního rozpočtu.

Obávám se, že rozhodující činitelé vlády (budoucí premiér a budoucí ministr financí) vstupují do vlády nepoznamenáni důkladnými ekonomickými znalostmi a znalostmi chodu státu a českého hospodářství. Prostě je to nepříjemné říci, ale nová vláda se chová, ve vztahu k ekonomice státu, poněkud kutilsky.

Amatérské nadšení je skvělé, ale přeci jen bych byl klidnější, kdyby budoucí vláda přistupovala k řešení ekonomických problémům země odborně lépe připravena.

Bylo by proto dobré, aby vláda k řešení problematiky státního rozpočtu přistoupila až po důkladném analyzování všech souvislostí, které mohou nastat při administrativním snižování některých významných položek státního rozpočtu.

Expertům nové vládní koalice by přitom mělo být jasné, že snižovat ve státním rozpočtu lze pouze (a to s velkým rozmyslem) provozní výdaje státního rozpočtu. Na mandatorní výdaje nelze bez změn souvisejících zákonů sáhnout. A v těch provozních výdajích, které představují cca 20% výdajů státního rozpočtu, tedy nějakých 300 – 350 miliard korun, si neumím představit, jak bude administrativně snížena tato část výdajů státu třeba o více než třetinu, tedy o 100 či 125 mld. Kč. Tak o tom zatím někteří představitelé budoucí vládní většiny hovořili.

Jak to kdysi řekl brzy po mém nástupu do praxe ředitel velkého podniku, kde jsem po ukončení VŠ pracoval: „Čím míň o věcech víte, tím se zdají být jednodušší.“ Obávám se, že takto lze charakterizovat přístup budoucích opor Fialovy vlády k státnímu rozpočtu.

Nová vláda by měla situaci spíše stabilizovat. Její členové by se měli dopodrobna seznámit s rozpočty svých resortů a pak teprve přicházet s náměty, co, který výdaj snížit. Obávám se ale, že při takovémto pracovním postupu bychom se žádného velkého snížení výdajů rozpočtu na příští rok pochopitelně nedočkali.

Ale příští vláda má před sebou jiné velmi aktuální problémy, které bude muset operativně řešit. Jsou to jednak rostoucí počty nemocných na covid-19 a počty hospitalizovaných v nemocnicích.

Druhý velký problém, který nová vláda bude muset také neprodleně řešit, bude otázka pomoci rodinám zasaženým z těch nebo oněch důvodů, růstem cen elektrické energie a plynu.

Představa, že by pravostředová vláda chtěla řešit tarify cen elektrické energie např. přechodným stanovením jejich maxim, je z jiného světa. Nová vláda a její ministři poměrně pečlivě skrývají, co budou při řešení těchto otázek vlastně dělat, až převezmou odpovědnost za stát a svěřená ministerstva.

Doufejme, že je to jen mé zdání a současně také důsledek „rafinovanosti“ budoucí vlády.

V každém případě, pokud to Fialova vláda s rozpočtovými škrty opravdu přežene, bude to znamenat vážný dopad na sociální smír v zemi.

Vládnutí v pětikoalici nebude ovšem žádný med. Stačí se podívat na sousední Slovensko, jehož vláda se prakticky od samého počátku své existence potýká s vážnými problémy a se svou nízkou soudržnosti. Zkušení sociologové a politologové tvrdí, že efektivní vládnutí na úrovni vlády je možné zajistit jen v případě spolupráce dvou, maximálně tří vládních partnerů.Zkrátka, uvidíme.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele