V každém případě budeme mít větší počet ministrů, nežli kolik jich kdy bylo v Babišově vládě. Některá rozhodnutí o agendě ministerstev jsou přitom diskutabilní. Pokud někdo „přifaří“ k ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) jen tak mírnix týrnix agendu digitalizace, není to rozumné. Možná, že by špičky budoucí vládní koalice měly více vnímat realitu a dosavadní náplň činnosti tohoto ministerstva. Protože jsem byl, mj. také ministrem v čele MMR, vím, že kromě toho, že toto ministerstvo je administrátorem evropských fondů a má také na starosti regionální rozvoj, má ještě některé další významné pracovní agendy. V první řadě agendu bydlení, agendu cestovního ruchu, ale také třeba problematiku stavebních řízení a celého stavebního zákona, za nějž je jakýmsi garantem. Nechci podceňovat budoucího ministra pro místní rozvoj, kterým pravděpodobně bude Ivan Bartoš, ale nevšiml jsem si, že by v posledních čtyřech letech anebo někdy předtím projevoval vážný zájem o problematiku bydlení (tedy kromě předvolebního období, pochopitelně) či cestovního ruchu. Nemyslím, že Bartoš ví také něco více o regionálním rozvoji, kterým se MMR rovněž zabývá, nežli průměrný poslanec, jímž čtyři roky byl, tedy málo.

Když bych i připustil, že je skvělým odborníkem na digitalizaci, jejíž celkové uplatnění ve státní správě přinese státu velké úspory nákladů, prostě spojení tak nesourodých agend do jednoho ministerstva se mi nezdá rozumné. Ale to je jen příklad za mnohé.

Pánové z nové vlády vyhlašují, že nebudou zvyšovat daně z příjmů a DPH a současně se svatosvatě zavazují, že budou postupně snižovat schodek státního rozpočtu. Jen jsem stále nepochopil, jak to chtějí udělat. Zda čekají na vysoký hospodářský růst, kdy za každé jedno procento meziročního přírůstku HDP by mělo do státního rozpočtu nově přitéci 20 miliard korun nových rozpočtových příjmů anebo zda čekají na zázrak.

Ale hospodářství nemusí vůbec růst o nějakých čtyři až pět procent meziročního přírůstku HDP.