Nechci se na prvním místě zabývat číselnými údaji, ale spíše obecnými trendy, do kterých se komentátoři mainstreamových médií příliš nechtějí pouštět:

1. Vládě se podařilo přidusit spotřebu obyvatelstva v důsledku razantního poklesu jeho reálných příjmů. Když jsem se díval na oficiální statistiky, užasl jsem, že vlastně ta čísla od ČSÚ nejsou tak příšerná, jak vyplývá např. z osobní návštěvy každého supermarketu. Inflace se podle ČSÚ aktuálně pohybuje někde kolem 17%, tedy pokud bereme stovky položek, které jsou součástí základního spotřebního koše (včetně šroubováků, věšáků na šaty, rotopedů, záclonových tyčí apod). Ale pokud bychom vzali 30 – 40 opravdu základních položek potravin, čísla inflace by byla mnohem, mnohem vyšší. Přesvědčujeme se o tom denně na vlastní oči.
2. Vláda nebyla schopna podpořit hospodářský růst v jiných oblastech mimo již zmíněnou klesající spotřebu obyvatelstva. A tak se potácí v nevídaných problémech také obchodní bilance, jejíž kladné saldo (přebytek) v předchozích letech velmi silně pozitivně ovlivňovalo růst HDP.
3. Hospodářství celkově stagnuje, protože je utlumeno zejména razantně zvýšenými cenami energií, což negativně působí jak na průmyslovou výrobu, tak na zemědělství i služby.
4. Vláda se naprosto nepochopitelně vzdala např. 15 mld. Kč rozpočtových příjmů z EET. Splnila tak svůj ideologický předvolební slib, že osvobodí živnostníky od této strastiplné povinnosti. Přitom živnostníci – jak to zažívám konec konců na sobě i já – jsou spíše obětí oligopolně se chovajících mamutích firem, které si de facto monopolně a často na základě kartelových dohod velkých hráčů určují ceny, a obecně podmínky, ve kterých se malé a střední firmy musí pohybovat a přizpůsobit se. Počínaje bankovním sektorem, přes telekomunikace až po dodavatele energií.

Nemluvím ani o domácnostech, jejichž šance se ubránit diktátu oligopolních gigantů je vlastně nulová. Oligopolní celky na trhu, jehož značnou část ovládají, se vlastně chovají velmi podobně tomu, jak se choval za starého režimu tehdejší ekonomicko-politický systém. Občan také nemohl ani ceknout. Oligopolní firmy v Česku unisono, počínaje bankami, přes telekomunikace až po energetiku kasírují meziročně obrovské zisky. Jsou to pro ně žně.

A jak je na tom rozpočet nebohé republiky?

Za I. čtvrtletí skončil státní rozpočet ve schodku naprosto nevídané výše 166 mld. Kč. Je to bezkonkurenčně nejhorší výsledek za I. čtvrtletí roku od vzniku Česka. Ještě loni byl schodek za I. čtvrtletí o více než sto miliard nižší.