Jinými slovy: významné reformy, kterými se u nás zaklínají už od pádu komunismu všechny vlády, se často odehrávají jakoby mimo širší evropský kontext, ačkoliv je Česko už od roku 2004 členem Evropské unie.

V 90. letech vlády samozřejmě zaváděly některé reformy, pro které neexistoval žádný vzor ve vyspělých západních společnostech. Vytvoření tržního hospodářství z téměř úplně postátněné a centrálně kontrolované ekonomiky totalitního státu byl experiment,v při němž jsme se mohli inspirovat tak nanejvýš tím, co navrhovaly a prováděly postkomunistické země kolem nás.

Podobně tomu bylo při zavádění politické demokracie, ačkoliv v tomto případě bylo přece jen možné se nechat inspirovat některými zkušenostmi zemí, které v minulosti budovaly demokracii na troskách ne sice přímo totalitních, ale autoritářských režimů.

Jakmile ale byly základy politické demokracie a trhu vytvořeny, měla Česká republika příležitost se inspirovat fungujícími modely v západoevropských demokraciích. Namísto toho opakovaně sledujeme při přijímání zásadních reforem oblastí, jako jsou zdravotnictví, penzijní systém, zadávání státních zakázek nebo školství experimentování, při němž se čeští politici předhánějí v navrhování vlastních, často už dopředu nefunkčních řešení.

Zákon o státní službě je v tomto ohledu evergreenem. Byl po dlouhých diskuzích přijat v roce 2002 pod tlakem Unie jako podmínka vstupu. A i když obecně respektoval požadavky EU na odpolitizovanou státní správu, nesl známky českého legislativního kutilství. Už tehdy nikoho ani nenapadlo použít jako model jeden z fungujících modelů státní služby ve vyspělejších zemích okolo nás, jako třeba ten rakouský nebo německý. Odpověď na otázku proč, nejspíš najdeme ve skutečnosti, že různé vlády přijatý zákon opakovaně odkládaly—tedy že politici zákon o státní službě v podstatě nechtěli. I to je české specifikum.

Svůj vlastní návrh pak připravila Nečasova vláda. A když se současná koalice rozhodla, že prosadí svůj vlastní návrh zákona, přišla pro jistotu s dalším ještě odcházející vláda Jiřího Rusnoka. Pokaždé jsme slyšeli tu samou argumentaci: zákon z dílny té či oné vlády je špatný, ten náš je nejlepší.

Proč ale nepřijmout pro jednou tezi, že nejlepší je to, co skutečně funguje? Proč se čeští reformní kutilové alespoň jednou nenechají inspirovat modelem, který má v některé zemi na západ od nás dobré výsledky? A netýká se to zdaleka jen státní správy. V Evropě lze najít řadu modelů relativně dobře fungujícího zdravotnictví, školství i zadávání státních zakázek.

Je opravdu tristní opět poslouchat v tomto kontextu hádky současných koaličních stran, zda mají nebo nemají být na ministerstvech političtí náměstci, nebo zda mohou být státní úředníci odměňováni vedle svých platů také smluvně. Tohle všechno přeci už bylo v zemích, kde státní správa léta dobře funguje, vyřešeno.

Možná by měli čeští politici vzít konečně na vědomí, že nejsme pupkem světa, že kolo bylo už dávno vynalezeno. Jinak je bude leckdo po právu podezírat, že se opět snaží za clonou řečí o zásadní reformě především ušít něco, co bude vyhovovat různým korupčním zájmům. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.