Zeman tak sice, s ironií sobě vlastní, narazil na důležitý problém české politiky, ale zároveň lze argumentovat, že by si měl zamést před vlastním prahem. Stejně jako Bursík teď poněkud zhrzeně odešel ze Strany zelených, odešel totiž Zeman před časem z České strany sociálně demokratické.

Kdybychom zůstali u symboliky mikrosvěta, mohli bychom samozřejmě argumentovat, že ve srovnání se zelenými nebyla ČSSD žádným atomem, ale spíš docela velkou politickou molekulou, která navíc Zemana nikam nedemokraticky nevypuzovala. Atomem, popřípadě ještě menší částicí, byl naopak subjekt, který Zeman po svém odchodu založil, tedy Strana práv občanů-zemanovci.

Pokud je Zeman nyní kritický ke štěpení v případě Strany zelených, ba se o něm vyjadřuje s notnou dávkou sarkasmu, možná by měl vysvětlit, jak přispívá k větší jednotě levice jeho SPOZ, a co je vlastně smyslem tohoto politického atomu kromě toho, že svého času byl zjevně politickým nástrojem Zemanovy osobní zhrzenosti. Přispěl tak kupříkladu k tomu, že procenta, která ubral ČSSD, chyběla Jiřímu Paroubkovi, aby mohl sestavit levicovou vládu.