První ministr školství tohoto obnoveného státu neváhal jmenovat universitním profesorem i spolupracovníka neblahého Vajtauera. A utloukači Achmatových a Zoščenků, vyznavačů všech totalit a zapřisáhlí odpůrci každé křesťanské myšlenky vytvářejí dnes čím dále tím více ducha českých vysokých škol. Všimněme si například Masarykovy university v Brně, křesťanskému myšlení je do ní cesta uzavřena, ale když se zjistí, že novopečený docent opsal svou habilitační přednášku takřka do písmene z francouzské publikace a ještě tento plagiát pod vlastním jménem uveřejnil v odborném časopise (viz Lékařské listy II, s. 263 a násl. a C. Levaditi, Précis de virologie[1], str. 189 a násl.), nic se nestalo: nikdo nepožene před soud ani plagiátora ani jeho habilitátory. Taková je dnes naše druhá universita – a lze to snad napraviti nějakou novou organisací? Obávám se, že nikoli. Tam, kde vládne duch marxistické zloby, nelze žádnou organisací probudit ducha pravdy a lásky k pravdě.[2]

Když se k této zcela jistě ušlechtilé motivaci přidal ještě ten fakt, že pan Chudoba tři roky marně usiloval o habilitaci na Masarykově universitě[3], tak podnět k organizaci novodobé mediální štvanice byl na světě. Pan Chudoba sice možná střílel na rudou lišku, ale zcela určitě trefil Maryšku, neboť jedním z oněch habilitátorů byl národní socialista Jiří Štefl (1904-1961)[4], který byl od r. 1937 profesorem farmokologie a přednostou Farmakologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v letech 1945-1958 přes své politicky neortodoxní zvraty, jsa původně národním socialistou, později přešel ke komunistům, aby z KSČ vystoupil na protest proti monstrprocesům. Veřejně známým se stal jako jeden ze zakládajících redaktorů časopisu Věda a život v r. 1934.

Svou snad první vědeckou stať publikoval v r. 1929 v německém odborném časopisu, proslavil se také jako autor detektivek. Znal se jak s Edvardem a Hanou Benešovými, tak i s Janem Masarykem, s nímž se setkal v Brně u příležitosti jeho jmenování Doctor Honoris Causa. Určitým paradoxem ale právě je, že po jeho odchodu z vedoucí funkce nastalo nejplodnější tvůrčí období farmakologa Štefla, kdy publikuje své stati v britském odborném tisku, a současně popularizační články v českých tiskovinách. Ilustracemi Ondřeje Sekory je též vyzdobena jeho tehdy vydaná knížka o lékařství pro děti.

V uvedeném čísle Lékařských listů na uvedených stranách[5] publikoval svou habilitační přednášku Ladislav Nováček (narozen 1917), uváděný zpočátku v r.1947 jako docent na zadní straně prvního vydání své příručky Recept a příprava léků, ale v druhém vydání téže příručky tamtéž v r. 1949 už tento titul není uveden. Za války publikoval několik beletristicky laděných populárně vědeckých statí o farmakologii.

Ve své habilitační přednášce Nováček se kromě mnoha jiných autorů odvolává také na Levaditiho (s.265), který v uváděné práci shrnuje výsledky výzkumů například Stanleyho, Pfankucha a mnoha dalších vědců. Na tyto výzkumy se pak odvolává i pan doktor Novaček, ale také na svého nadřízeného Štefla (s. 266) Šteflovy pokusy ukázaly, že skutečně existuje velmi blízká příbuznost mezi filtrabilními viry a velkomolekulárními bílkovinami. Vycházeje z uvedené práce, prokázal jsem experimentálně pomocí modelového pokusu, že živá buňka skutečně dovede reprodukovati podle podaného vzoru cizorodý toxický protein. Intenzitu této reprodukce lze měřit aglutinačním titrem a uvážíme-li, že jde o reakci specifickou a citlivou, jistě připustíme oprávněnost Šteflovy pracovní hypothesy o příbuznosti mezi virusy a velkomolekulárními proteiny. Současně tím doplňujeme a potvrzujeme shodné závěry cizích autorů, a je až ku podivu, jak se dvě skupiny pracovníků sešly téměř na tomtéž výsledku, ačkoliv jsme pro téměř hermetické uzavření během šestileté okupace nemohli sledovati cizí literaturu a sdělovat si vzájemně cizí poznatky.  

Evidentně je z Levaditiho (s. 214) doslova převzata tato pasáž, včetně číslování, uvedená v závěru kapitoly: Lze tedy stav současného vědění o povaze filtrabilních virusů shrnouti těmito slovy: 1. Ultravirusy mají po stránce chemické i fysikální jinou strukturu než organismy žijící samostatným, úplným a nezávislým životem. 2. Jejich strukturu nelze srovnati s uspořádáním některých organismů, takže lze mluviti o mikromolekulární architektuře, která skládá bilkovinnou makromolekulu, představující filtrabilní virus. 3. Tyto virusy jsou obligatorními parasity živých buněk, které je hostí. Představují současně jeho provokační moment i regulační centrum. 4. Poněvadž jsou to cizorodé toxické bilkoviny o velké molekule, mají antigenní schopnosti. 5. Nelze bezpečně prokázati, že ultravirusy jsou živými útvary. Kdybychom připustili, že jsou obdařeny určitými živými vlastnostmi, tedy že by šlo s největší pravděpodobností o velmi prostou, primitivní a nedokonalou formu života, kterou nelze ani zdaleka přirovnati k životním projevům nejmenších a nejméně dokonalých mikroorganismů.(S. 266-267)

K tomuto shrnutí dopsal MUDr. Nováček vlastní souhrn, který představuje určitý dodatek k Levaditiho závěrům: Autor shrnul v přehledu dosavadní poznatky o vlastnostech filtrabilních virusů. Poukazuje na výsledky pokusů Šteflových a vlastních prací, že jimi jest prokázáno shodně s velkou částí amerických autorů, že virusy lze pokládati za velkomolekulární a toxické bilkovinné útvary. Domnívá, se že jde o neživé útvary, které se nedovedou množiti, nýbrž jsou pomnožovány v buněčném těle svého hostitele, jehož metabolismus značně pozměňují.

Porovnáním rozsahu Septieme Parte Nature, comportement et genése des ultravirus, která začíná na s. 189 a končí na s. 214 výše uvedenými závěry s rozsahem habilitační přednášky, snadno lze zjistit, že nemohlo jít o doslovné převzetí textu, ale v nejhorším případě o výběr. Stanley je citován Levaditim 12krát, kdežto Nováčkem 4krát. O úplně doslovný opis jít nemohlo, protože kandidát se v závěru své přednášky dovolává jak výzkumů svých vlastních, tak výzkumů svého učitele a bezprostředního nadřízeného Jiřího Štefla.

Podle Nováčka (s.263) opravdový pokrok ve studiu nemocí, způsobených filtrabilními viry je zaznamenán teprve po r. 1938. Totéž sděluje Levaditi o výzkumu ultraviru, přičemž se odvolává na svou vlastní studii. Jak Nováček, tak Levaditi se shodují, že tento pokrok byl učiněn díky elektronové mikroskopii. Lze zaznamenat obsahovou shodu obou statí, Nováček z ničeho nic přechází k používání pojmů ultraviry. Stejně jako Levaditi se Nováček věnuje ultravirům, které vyvolávají virusové choroby rostlin. I když pan Nováček některé pasáže vynechává, tak se daná část výrazně shoduje včetně závěru s tím, co uvádí Levaditi, včetně odvolání na výzkumy jiných autorů. Jinak řečeno, strany s.263-266 Nováčkovy přednášky Problém filtrabilních virusů jsou obsahově shodné s tím, co je uvedeno v Precis de virologie, p. 189-208 včetně postupu výkladu i naprosté většiny uváděných citací jiných autorů.

MUDr. Ladislav Nováček se později se stal také docentem sociálního lékařství, kterému se začal věnovat výlučně po celá 60. léta 20.století.[6] Výše uvedený Chalupův útok  nezabránil profesoru Šteflovi sepsat Úvod k příručce  zřejmě velmi hojně v praxi využívané příručky Recept a  příprava léků od autora Doc. MUDr. Ladislava Nováčka v září 1947 vydanou Karlem Jelínkem v Blansku a vytištěnou Akc. mor. knihtiskárnou Polygrafie v Brně v obálce Eduarda Miléna[7] v počtu 4400 výtisků jako publikaci Farmakologického ústavu lékařské fakulty Masarykovy university – přednosta prof. MUDr. Jiří Štefl [alespoň podle nakladatelských údajů na poslední straně knihy] kterou bylo možné zakoupit buď jako brožovaný výtisk za 98,- Kčs, nebo jako vázaný výtisk za cenu 108,- Kčs,  v níž uvedl:  Největší radostí každého přednosty ústavu jest, když ze školy, jeho vedení svěřeném vyjde tiskem práce některého jeho žáka. Proto nechť mi laskavý čtenář promine, že hned na první stránce této publikace dávám průchod své subjektivní radosti nad tím, že studium farmakologie a obecně therapie bylo doplněno těmito stránkami, obsahujícími příklady receptů pro nejrůznější choroby. Nováčkova kniha vznikla z naléhavé potřeby, která se především ukázala při rigorosních zkouškách. Student, který namnoze dovede odříkat bezvadně a správně celé kapitoly z farmakologie a jehož therapeutické asociace jsou pružné a dokonalé, ztroskotává zcela, když má napsat anebo dokonce složit jednoduchý recept a vysvětlit, jak se lék vyrábí a jakého je vzhledu. Kombinované předpisy pak se ani nejpřísnější examinátor nemůže odvážit u zkoušky požadovat, nechce-li, aby u ní ztroskotal i student mimořádného nadání. Snad je to odpor proti číslům u lidí zvyklých myšlenkově kombinovati, kterým brání jednotlivé dávky v receptu propočítávati, a tento odpor můžeme překonat jenom tím, když jim předložíme serii hotových předpisů, v kterých označíme ty, které považujeme za základní. Ale jest ještě důležitější zkouška, nežli examen rigorózum, a tou je život sám. Na ten musí být lékař dokonale připraven hlavně po této stránce, neboť co by mu bylo platno sebedokonalejší myšlení a seberozsáhlejší vědomosti, kdyby je nedovedl korunovati stručným a výstižným předpisem léků, o němž přesně ví, jak a zde vůbec se dá vyrobit. A tak tato knížka je určena nejen studentům medicíny, ale i těm lékařům, kteří si chtějí svůj therapeutický arsenál zkontrolovat a doplnit. Dlouho jsme s autorem uvažovali o rozsahu této knihy, neboť mnohé dalo by se do ní ještě pojmouti a na druhé straně, kdyby chtěl býti stručnější, mohl by mnoho vypustiti. Nakonec jsme se dohodli na exemplárním vylíčení a stručném popisu léků a jejich přípravy a jenom na nejběžnějších receptech, z nichž si může čtenář sám vyškrtat, co považuje za přebytečné a doplnit, co další doba přinese. Mým neskromným přáním, jak autorovi, tak sobě, zůstává požadavek, aby publikace se stala průvodcem všech studentů a těch lékařů, kteří si přejí svojí therapeutickou zásobu osvěžit, případně doplnit.

Druhé vydání příručky Recept a příprava léků v r. 1949 uvádí jako autora pouze MUDr. Ladislav Nováček a vychází v nakladatelství Rovnost v odlišném rozsahu 334 stran se stejnou obálkou v celoplátěné vazbě, téměř určitě se stejnou předmluvou a úvodem opět jako publikace jako publikaci Farmakologického ústavu lékařské fakulty Masarykovy university

Dílo pana profesora je připomínáno dnes Milošem Štejfou v učebnici Kardiologie (3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing 2007) pro své údajné, dnes téměř zapadlé pokusy s dvouděložnou rostlinou Digitalis (Náprstník), obsahující glykosidy, ze 40.let 20. století z hlediska prozkoumání jejího očistného účinku, ovšem s rovněž zjištěnými problematickými vedlejšími účinky, které měly zjistit v digitalizovaných tkáních vyšší obsah vápníku. Publikovaný výstup dodnes často vzpomínaného pana profesora na toto téma nelze nalézt, toliko na toto téma katalogizační záznam studie O kardiotonickém účinku digitalizovaných léků [Spisy lékařské fakulty Masarykovy university 1946. Sv.19, č.6. 23 s.] dnes už zcela zapomenutého údajného plagiátora Nováčka[8]. Jenom tedy jestli nepřisoudily dějiny lékařství výzkumy asi tehdy politicky provařeného docenta možná poněkud politicky ne právě vždy vhodně politicky angažovanějšímu profesorovi, který měl 21. února 1948 se připojit k četným signatářům manifestu a později také odsoudit proces s Miladou Horákovou a těžce za to trpět. Komu pánbů, tomu všichni svatí.[9]

Stát se známým vědcem je prosté. Stačí mít deset procent nadání a devadesát procent kázně, k tomu stopu štěstí a kontaktů. Dělat a dřít a zvedat svůj obor, být trpělivý a pracovat deset dvacet let, držet linii, zabývat se vyhraněný tématem a nepovolit. Hledat nové cesty a zpevňovat rukopis.[10] Co z toho chybělo doc. Ladislavu Nováčkovi, který byl o svůj vědecký objev dokonce okraden.

Dle rešerše, umožněné webem Jednotná informační brána se v českých knihovnách nacházejí dva výtisky Levaditiho nástinu lékařské virologie. Autor měl možnost prostudovat jeden z nich, který by měl pocházet z fondů Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Z faktu, že daná kniha nemá strany vůbec rozřezány, lze vcelku s jistotou říci, že dosud toto dílo dosud nikdo nečetl. Naopak článek plagiátora Nováčka si jeden čtenář velmi výrazně podtrhal tužkou, k čemuž použil pravítko. Ale plagiátor Nováček byl zase okraden o svůj původní výzkum, který byl přisouzen panu Šteflovi. Je tedy na místě se ptát, zda nakonec vskutku nevítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Ale trvalo to hodně dlouho.

Závěr

Historikové sice připisují poměrně klidný průběh událostí na Masarykově univerzitě v únoru 1948 jiným okolnostem, souvisejícím se způsobem medializace a ohlasem přednášky majora Šoffra v Brně na konci ledna 1946 ale mediální granát, poněkud nešikovně vyhozený katolíkem Chudobou, k tomu také notně přispěl. Osvítil totiž nejenom Masarykovu univerzitu, ale také lékárníky. Podle směrnic Ústřední rady odborů 27. února 1948 byl ustaven Akční výbor lékárníků, který se soustředil na opatření, jež byly nutné vzhledem ke změně politických poměrů a hlavně proto, aby byla zajištěna nerušená distribuce léků v lékárnách. Akční výbor dosáhl na kompetentních místech závazného prohlášení, podle něhož nemají býti nově zaváděny národní správy v těch lékárnách, jichž majitelům nebyla prokázána protistátní činnost a kteří řádně vykonávají svoje zákonné lékárnické povinnosti.

Tato informace byla uveřejněna v Časopisu českého lékárnictva v šestém čísle 30. března 1948. Ale už v předcházejícím čísle, které vyšlo 20. března, našel své místo úvodník předsedy výše uvedeného akčního výboru sociálního demokrata DrMr.M. Vrtiše[11] Vývoj jde do leva, sepsaný podle všeho o deset dní dříve, jemuž vévodilo motto „Jsem si vědom toho, že vývoj ve všech státech ukazuje nalevo. V tomto rozpoznání se nedám mýlit dočasnými, ani místními odklony vpravo. T.G. Masaryk.“[12] Tuto diagnosu učinil president T.G. Masaryk, jehož památky jsme v těchto dnech vzpomínali, v době, kdy v Evropě začal nástup fašismu. Odpovědí byl mu výsměch nemyslící většiny, ačkoliv každému hospodářsky střízlivě uvažujícímu člověku bylo tehdy, uprostřed první hospodářské krize z nadvýroby, jasno, že liberalismus, „volná souhra hospodářských sil“, dohrál ve světě svou roli, ježto nedovedl rozděliti produkci vzrostší rozvojem techniky tak, aby umožnil všem podíleti se na výsledcích tohoto pokroku, a že jediným jeho schopným a ethicky fundovaným nástupcem může býti jen socialismus. Bohužel bylo mnoho těch, jichž uvažování bylo příliš ovlivňováno vlastním nebo třídním materiálním zájmem, než aby dovedli jasně viděti tyto souvislosti, a mnoho jiných, kteří z pouhého konzervatismu se nesnažili domýšleti příčiny a důsledky tohoto zjevu. Mysliti bolí – řekl T.G. Masaryk a této bolesti se mnoho lidí rádo a ochotno vyhnulo. A tak jsme slyšeli z kruhů blízkých těm, kteří jako hospodářští kapitáni měli povinnost viděti a předvídati, místo pochopení presidentovy jasnozřivé diagnosy nakonec zlá a neodpovědná slova „Zaplať Pánbůh za fašismus“. Vývoj a jeho zákon se tím ovšem nezvrátily a snahy po jeho zastavení vedly nakonec k světové bouři, jejíž výsledek ukázal, jak správné bylo toto rozpoznání presidenta Osvoboditele. V této bouři náš národ ve svém celku pochopil naučení dějin a po svém osvobození vykročil na své cestě k socialismu revolučními znárodňujícími dekrety presidenta Budovatele Dr E. Beneše, který razil pro náš osvobozený stát označení „socialisující demokracie“. Bohužel zůstalo mnoho těch, kterým ani tato lekce nestačila, a snášenlivost, kterou k ním ukázal a vědomí své síly vítězný lid, nepřiměla je, aby se oprostili od svých malicherných zájmů, nýbrž vedla je k tomu, že tyto nepoučené, a jak se ukázalo, nepoučitelné elementy počaly znovu věřit, že je možno zvrátiti zákonitost pokroku, a usilovat, aby donutily proud vývoje téci zpět. Výsledky této zoufale beznadějné snahy se dostavily s neúprosnou důsledností. Známá poučka, že akce budí reakci, osvědčila svou platnost i v politickém vývoji, ovšem ve formulaci, že reakce budí akci. Tato logika vývoje vedla nezadržítelně k událostem posledních únorových dnů, k tomu, že uměle a nerozumně zadržovaný proud protrhl konečně hráze stavěné lidmi malých obzorů, a zaplavil vysoko vzdutými vlnami vše, co se mu stavělo do cesty. Snad tato nová dějinná lekce otřásla s dostatek a s konečnou platností těmi,  kdož neodpovědně a nerozumně věřili, že je možno vývoj spoutat nebo zastavit, a otevřela konečně i jim oči k jasnému vidění nepopěrných skutečností. Změny v sociálním uspořádání státního a národního společenství přirozeně nesou s sebou změny v jednotlivých složkách. Je tedy nutno i pro každého příslušníka našeho stavu, aby si naprosto upřímně a otevřeně ujasnil, co znamená obrat posledních dnů i pro naší farmacii. Bylo by nejosudnějším omylem domnívati se, že neprojevily-li se zde tyto důsledky okamžitě, stalo se to snad z důvodů jiných než pro zachování nerušené funkce tak důležité složky zdravotnické, jako je farmacie, nesoucí odpovědnost za zásobování obyvatelstva léky. Změny budou, a budou hluboké; tak hluboké, jako je změna v sociální organisaci našeho státu. Zpráva o prvé schůzi nové vlády Klementa Gottwalda praví: „Urychleně budou připraveny osnovy, týkající se zveřejnění lékařské služby a lékárenského provozu.“ Jaké budou detaily těchto osnov, dosud nevíme, ale jejich princip můžeme bezpečně vytušiti z ducha celého vládního programu. Zdůrazňoval jsem již v roce 1945, že o zásadách úpravy všech složek našeho života, a tedy i farmacie, rozhodne politická kolektivní vůle lidu, vyjádřená Národním shromážděním a vládou; na nás, jako na příslušnících lékárnického stavu je, abychom této vůli dali loyálně k dispozici své odborné a organizační znalosti tak, aby nová farmacie sloužila svému účelu v nově uspořádané společnosti co nejdokonaleji. Tím vykonáme svou povinnost k státnímu a národnímu společenství, ale tím si také dobudeme nároku na to, aby naše důležitá páce byla po zásluze zhodnocena, a abychom v novém řádu byli platnými a uznávanými spolupracovníky. Naší samozřejmou odměnou, jako u každého poctivého pracovníka, bude slušné existenční zabezpečení v práci i ve stáří. O to jedině můžeme, musíme a budeme usilovat. Věříme v nové, spravedlivější uspořádání naší vznikající socialistické společnosti a v ní nový rozvoj a lepší budoucnost farmacie, která by sloužila, jsouc odborně vedena a vykonávaná ve všech stupních farmaceuty jako pracovníky předurčenými k tomu svým vzděláním, kvalifikací a znalostmi, jen a jen zřetelem veřejného zdravotnictví, oproštěna konečně ode všech jiných zájmů, které by ji od tohoto cíle mohly odváděti. Doufáme, že s námi tak věří po dějinných naučeních posledních let i všichni poctiví, myslící příslušníci našeho stavu, kteří se dovedou povznésti nad úzký osobní a materiální zájem. Nezapomínejte na T.G. Masaryka: Vývoj jde doleva.  

Bibliografie Ladislava Nováčka[13]

Vliv adstringentili na permeabilitu žabí kůže. Spisy lékařské fakulty Masarykovy university. (spolu s Kilian Vilém).[14]

O kardionickém účinku digitálisových léků. Spisy lékařské fakulty Masarykovy university v Brně, ČSR. Svazek XIX, č.6, s.173-193.[Z farmakologického ústavu lékařské fakulty Masarykovy university v Brně, zástupce přednosty prof. MUDr. Jiří Štefl, autor MUDr. Ladislav Nováček]

Recept a příprava léků. Vydání I. Blansko: Karel Jelínek, 1947. 447-[I] s. Publikace Farmakologického ústavu lékařské fakulty Masarykovy university v Brně.

Recept a příprava léků. [15]2., upr. vyd. Praha: Rovnost, 1949. 335, [1] s. Publikace Farmakologického ústavu lékařské fakulty Masarykovy university v Brně.

Laboratorní návody pro cvičení z organické chemie pro farmaceuty. Praha: SPN 1959. 120 s. Učební texty vysokých škol. Doktorát university v Brně, Farmaceutická fakulta (spolu s Karel Palát[16] a M. Čeladník)

Studium vztahů mezi chorobami, pohlavím a věkem u osob se změněnou pracovní schopností, Brno: Univerzita J.E. Purkyně v Brně 1960[17]

[1] Précisdevirologie médicale: Vaccine-variole, herpès, encéphalites, rage, poliomyélite, chorio-méningite, fièvre jaune, psittacose, influenza, maladiedeNicolasetFavre, natureetgenèsedes ultravirus, techniques. Author Affiliations. By C. Levaditi. Paper. Price ... Pp. 250, with 142 illustrations. Paris: Masson& Cie, 1945. Její recenze vychází až v říjnu 1947 (http://jamanetwork.com/journals/jamainternalmedicine/article-abstract/552801)

[2] Dr. Bohdan Chudoba. Kolem vysokých škol. Osvobozený našinec 20. 6. 1947, s.1 (úvodník), č. 142. Přitom jak Fischer, tak i Chalupa měli pravdu. Čestnými doktoráty MU v Brně byli do té doby obdarováni nizozemský religionista a protestantský farář Gerhard van der Leeuw (18.11. 1946), František Weyr (21.4.1947), Karel Engliš (21.4.1947), sovětský historik Jevgenij Viktorovič Tarle(9. 6. 1947), později pak Jan Masaryk (20.1.1948), klasický filolog Karel Hrdina (25.6.1948) a amický biofyzik Ralf Graystone Walter Wyckoff (12.10.1948), kdo se zrovna přichomýtl, pak až do r. 1965 dlouho nic.

Stranická organizace na půdě FF MU vznikla na podzim roku 1945. Zpočátku byla pouze studentská, profesoři a docenti, ostatně nečetní, byli až do roku 1947 organizováni v místních organizacích KSČ. Teprve na podzim 1947 byla zřízena zaměstnanecká organizace KSČ pro všechny vysoké školy v Brně, jejíž výbor tvořili zástupci jednotlivých fakult a vysokých škol. Srovnej URBÁŠEK, Pavel a kol. Kapitoly z dějin univerzitního školství na Moravě v letech 1945-1990. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 383 s. ISBN 80-244-0594-6.

[3] Jako habilitační práci předkládá Španěly na Bílé hoře, a když neuspěje, zkouší to ještě se studií o diplomatickém působení Václava Ferdinanda z Lobkovic. Komise svůj zamítavý verdikt zdůvodňuje „zjevnou neobjektivitou práce“ a jejími „vážnými nedostatky zejména po stránce metodické. Na politické překážky naráží Chudobovo jmenování profesorem na nově zřízené Vysoké škole politické a sociální, kam ho nominuje lidová strana. Žádné přímluvy ani urgence nepřimějí ministra Zdeňka Nejedlého (nemá být Jaroslava Stránského ???) podepsat jmenovací dekret. (DRÁPALA, Milan. Na ztracené vartě Západu: antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948. [Vyd. 1. Praha: Prostor, 2000. 682 s. Obzor; sv. 31. ISBN 80-7260-046-X.], s. 419)

[4] Farmokolog Jiří Štefl podepsal provolání Československé politické veřejnosti (publikované 21. února 1948), v němž se pravilo: V brzké době přistoupí českoslovenští voliči po druhé v obnovené naší republice k volebním urnám. Za protektorátního pekla jsme poznali, co je vláda násilí, hrubé síly, nespravedlnosti a nesvobody. Nacismus a fašismus zesílily v nás nenávist k jakékoli formě diktatury. Naučili jsme se vážit ještě více než dříve občanských svobod a práv, zejména práva volebního. Za dnešní situace považujeme za nutné žádat především, aby naše vládní soustava rostla nadále jako socializující a parlamentní demokracie, jako skutečná vláda lidu, lidem a pro lid, z našich národních tradic, vyjádřených posléze nejvýrazněji životním dílem presidentů Masaryka a Beneše, a aby nekopírovala slepě cizí vzory. Přejeme si, aby naše sněmovna svým složením získala si respekt nejobecnější. Tomuto požadavku i v rámci neuspokojujícího volebního řádu přispěje, budou-li za poslance kandidováni vesměs lidé čestní, poctiví, slušní a snášenliví, lidé v pravém smyslu inteligentní (původně vzdělaní). Přejeme si, aby to byli lidé jasně a samostatně myslící, s živým citem pro mravní zásady a spravedlnost. Všechny strany Národní fronty prosíme, když už jim dosavadní politická soustava svěřila odpovědnost za jmenování kandidátů, aby vybíraly své zástupce pro parlament podle hledisek nám doporučovaných. Jsme si vědomi toho, že se parlamentní život stále soustavněji přenáší z parlamentního pléna do sněmovních výborů, a žádáme proto důtklivě, aby všechny československé strany určovaly napříště poslance tak, aby byla sjednána záruka odborné práce a dělnosti všech sněmovních výborů. Přáli bychom si, aby už v našem příštím parlamentě byly – pokud možno v hojnějším počtu – výrazné, odpovědnosti plně vědomé politické osobnosti, spíše než politicky málo významní vykonavatelé intervencí a příkazů stranického aparátu. Už dnes, před reformou volebních řádů, může mnoho vykonat pro zvýšení úrovně zákonodárného sboru demokratičtější interní postup ve stranách Národní fronty při sestavování kandidátních listin. Jestliže na tyto kandidáty budou pojaty i osobnosti nepoutané členstvím k politické straně, vítali bychom to jen tehdy, stane-li se tak bez jakýchkoli postranních záměrů, čí snad dokonce záludností, jenom na prospěch národa a státu a ve snaze umožnit vynikajícím odborníkům mimo strany stojícím účast na veřejném životě. K vytvoření opravdu demokratického ovzduší předvolebního by nepochybně přispělo, kdyby ještě před volbami došlo k uzákonění ústavy. Nesplní-li po této stránce parlament přání a naděje celého národa, nechť jsou uzákoněny ihned alespoň ty části ústavy, o nichž bylo dosaženo dohody, zejména partie o osobních svobodách. Ústavní garancie těchto svobod ujistí nejvýrazněji voliče, že i tyto volby a ovšem každé další v obnovené republice budou prosty jakéhokoli nátlaku. Žádáme všechny strany Národní fronty, aby volební boj vedly formou co nejslušnější a ne pouhou agitací, která je vypočtena na davové pudy a neuvědomuje si, že naše vyspělé voliče uráží komická často primitivnost agitačních prostředků. Naší demokracii by velmi prospělo, aby v předvolebním údobí zejména i náš rozhlas počínal si co nejvěcněji a nedal se strhnout k jednostranné agitaci pro ten neb onen směr. Paritně složená dohledací komise, dosazená do rozhlasu pro údobí předvolební, mohla by v tomto smyslu vykonat mnoho užitečného. Volby nesmějí vykopat mezi příslušníky různých stran a přívrženci odchylných ideologií nebezpečnou propast. Také po volbách bude nutno spolupracovat a jedinou formou této spolupráce je pro nás i v dohledné budoucnosti dnešní Národní fronta. Pronikavé (převratné) reformy sociálně hospodářské, které jsme provedli a jež provádíme, mohou býti úspěšně dokončeny jen loyální a demokratickou spoluprací všech občanů dobré vůle. Ani ve volbách nezdůrazňujeme, to co nás spojuje. Demokracie je nemyslitelná bez demokratů, demokracie je nemyslitelná bez demokratických voleb. Nezřekli jsme se kritického stanoviska k našemu platnému volebnímu systému, jež volební právo zaručuje způsobem ne zcela uspokojujícím skutečné demokraty. S lítostí konstatujeme, že pamětní spis z 18. ledna 1946, kterým skupina politických a kulturních pracovníků nově precisovala starší podněty na reformu volebního práva, přes přísliby četných kompetenčních činitelů neměl až dosud praktického účinku. Přes všechny tyto sliby je naopak připravován z míst oficiosních i pro volby Národních výborů volební řád vykazující z hlediska demokracie řadu četných závad. I když v nejbližších volbách našeho hlasu pro plnou svobodu volebního práva nebude dbáno, pevně doufáme, že budoucnost nám umožní dosáhnout pro příští volby účelné reformy volební soustavy v duchu hesla: Volba osob, nejen volba stran. Obracíme se jako skromní, ale svých občanských práv vědomí činitelé politického a kulturního života k naší veřejnosti a žádáme ji, aby uvedené zásady šířila a s veškerou opravdovostí uplatňovala i mimo strany a tím zvedla úroveň blížících se voleb ve prospěch národa a státu. V Praze 21. [původně 25.] února 1948.

Ti političtí a kulturní pracovníci, kteří by chtěli k této výzvě připojit, měli se přihlásit na adresu: Vojta Beneš, Praha II, Žitná ul. 7 (záložna). O osobách, které názorově k tomuto provolání měli blízko a stvrdili to případně i svým podpisem (vytištěno tučným písmem), se lze dozvědět prostřednictvím dokumentace nalezené v pozůstalosti historika J. Werstadta v Archivu Akademie věd ČR: Auředníčková, Anna (1873-1957); Bartoš, František Michálek (1889-1972); Baudyšová, Libuše (1877-1954); Beneš, Karel Josef (1896-1969); Bous, František (1887-1967); Bulánek, František; Buzková, Pavla (1885-1949); Černý, Adolf  (1864-1952); Černý, Bohumil; Dobiáš, Josef; Doležal, Jaromír, Dražan Borotínský, František Robert Václav; Dvořák, Josef; Frinta, Antonín; Stanislav, Karel  (1907-1963), Golombek, Bedřich; Greža, Jan (1897-1960); Hajn, Alois (1870-1953); Hajšman, Jan; Hoch, Karel; Horký, Karel; Horký, Otokar; Hrejsa, Ferdinand  (1867-1953); Hrůša, Josef; Cháb, Václav (1895-1983); Chyský, Čeněk (1877-1952); Jaroš-Gamma, Gustav (1867-1948);  Jirman, František Roman (1895-1971); Jirout, Josef;   Jirásek, Josef;  Jílek, František; Kamenář, Jan; Klenková, Hana (1905-1992); Kohák, Miloslav (1903-1996); Kolmanová, Milena (1910-2006), Kopta, Josef  (1894-1962); Kostomlatský, Samuel  (1895-1984); Kovárna, František  (1905-1952); Krofta, Václav Karel (1896-1974); Kvapil, Jaroslav; Křenek, Josef;  Křička, Petr (1884-1949); Laichter, František; Langer, František; Ludvíkovský, Jaroslav (1895-1984); Macháček, Fridolín; Malý, Jaromír  (1885-1955);  Mertlík, Rudolf (1913-1985); Nečas, Jaroslav (1913-1988); Nor, A. C. (1903-1986); Novotný, Antonín; Osvald, Václav (1901-1981); Peroutka, Ferdinand  (1895-1978); Pešek, Josef; Pokorný, František V. ; Procházka, František; Remeš, Antonín; Ritz-Radlinský, Ota (1904-1978); Slavík, Jan, Sokolová-Podpěrová, Anna; Stiebitz, Ferdinand  (1894-1961); Straka, Jiří; Sula, Pavel (1882-1975); Šafařík, Josef Maria  (1890-1979); Šantrůček, Bohuslav  (nar. 1890); Šauer, Jaroslav; Šimánek, Josef;  Škorpil, Bohumil (1890-1970); Šmejkal, Štefl, Jiří, Tilschová, Anna Maria (1873-1957); Tobolka, Zdeněk Václav (1874-1951); Toman, Prokop; Urbánek, Zdeněk; Valenta, Edvard  (1901-1978); Vladyka, Josef; Vlasák, Emanuel  (1891-1975; Vopařil, Josef  (1913-1979); Vrba, Jan; Vážný, Václav  (1892-1966); Wenig, Jan; Werstadt, Jaroslav  (1888-1970); Zhor, Jiří  1903-1979; Zhoř, Antonín  (1896-1965); Žipek, Alois (1885-1950). Organizátorům prohlášení (Vojta Beneš, poslanec Národního shromáždění, Josef Kopta, přednosta kulturního odboru Kanceláře presidenta, otec a syn Otakar Krouský, Jaroslav Kvapil, Karel Pošva, se od 16. února do 27. února 1948 podařilo získat na dvě stě individuálních i kolektivních podpisů. První nedatované porady se účastnil také ředitel pražské americké letecké dopravní společnosti United States Lines Emanuel Jindřich Poppr [respektive Popera, později Henry Emanuel Popper 1895 Kopidlno u Jičína — 1964 Palma de Mallorca. Maturoval na Českoslovanské obchodní akademii v Praze, za 1. světové války čs. legionář v Rusku (ve Vladivostoku byl styčným důstojníkem amerického konzulátu), po válce do 1922 úředník ministerstva zahraničí v Praze, pak ředitel pražské pobočky U. S. Lines v Praze, po 1948 emigroval do USA. Propagátor česko-amerických kulturních styků. Sbírky: Tak i jinak (1939), Tři království (1939), Z mých světel (1940), Dřevoryty (1942), Na trzích snů (1943), Modlitby k jaru (1945), Věnce (Stockholm 1955), Zamčené dveře (Hamburk 1961), This and that (New York, 1962) a jiné. Sbírka básní Koralky mu vyšla ale ještě v r. 1949 v nakladatelství Edv.Fastr v Praze]. K prohlášení se připojil též Antonín Jandáček, redaktor a jednatel Svazu přátel USA, který v r. 1947 vydal knihu Drobní velikáni [Vydání I, česky, Ing. Mikuta / Edice "Svazu přátel USA", Sv. č. 1, Praha, 309 s.]. [Tony Jandacek was born in Prague in 1934 and grew up in the city’s Smíchov district. His father, Antonín Jandáček, was a journalist who worked for the Ministry of Information during WWII, while his mother, Marie, worked as a secretary at a glass cutting company during the War. In 1945, Tony’s father was found not guilty on charges of Nazi collaboration and continued to work for the government until the Communist coup. When the Communists took over in February 1948, Tony was away on a ski trip in northeastern Bohemia. By the time he returned from the mountains one week later, his father had fled the country; Tony did not see his father for another three years. The family received no news of Antonín Jandáček until May 1948, when they received a postcard sent from Chicago, bearing no name but clearly in his handwriting. In September 1948, the remaining Jandáčeks crossed the border illegally at Železná Ruda into Germany. They pretended they were hunting for mushrooms, says Tony, who led the expedition.Tony spent 27 months with his mother, sister and brother in various refugee camps in Germany (including Regensburg, Ludwigsburg and Pforzheim), before the family was allowed to travel to the United States and reunite with Tony’s father. Tony became an American citizen in 1954. He served in the United States Air Force between 1953 and 1957 and later became a Czech teacher at Morton High School, where he was formerly a student. Tony lives in La Grange Park with his Czech-American wife, Carmella, and works as a court interpreter with Czechs in Chicago. V OSN svědčil o únorovém puči v Československu, kde byl mezitím odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Do evidence zájmových osob StB byl posmrtně (?) zařazen v r. 1975. Viz též http://www.dzs.cz/file/3366/CesiVeSvete2-web.pdf] Prohlášení publikovaly, respektive informovaly Stráž severu, Svobodné slovo, Národní osvobození, Nový hlas, Svobodné noviny, Právo lidu, Svobodný zítřek. Jeden podpůrný hlas, ale pouze jeden z 24. 2. 1948 demonstruje míru vzájemné nedůvěry mezi nekomunisty, kteří se ocitli „pod palbou“: Vážený pane poslanče, četl jsem provolání Kulturních pracovníků uveřejněné ve Svobodných novinách dne 22/2, tr. Hned na počátku se zmiňujete tam o teroru, který jsme prožili za války. Právě započalo období komunistického – nacisticko-totalitního teroru u nás. Chci Vám dnes sděliti něco z dnešního teroru u nás. Za války jsme řekli: co dělat, je to teror nacistický a je válka. Bylo to období mimořádných světových událostí, tedy člověk podlehl snadno německým rozkazům. Dnes je po válce, je mírová doba, ale totalitní teror se objevil znovu. Stalo se toto: v Moravské bance filiálce Praha museli všichni národní socialisté vstoupiti do komunistické strany a přirozeně vystoupiti ze strany národně socialistické. Bylo jim hrozeno, že ztratí místo nebo půjdou do dolů. Pane poslanče, tento útisk je pro kulturního československého člověka nesnesitelný, je to prostě situace neudržitelná. Sděluji Vám to proto, poněvadž se domnívám, že jste poslanec, a to strany sociálně demokratické. Bohužel tato strana má velkou vinu na tom, že komunisté mají dnes možnosti ukázati svojí sílu a odvážiti se teroru. Přece víte, že „Kominforma“ je proti socialistům, ale přesto se členové výkonného výboru sociálně demokratické strany klaní komunistům a spolupracují s nimi! Velkou vinu nese na dnešní neutěšené situaci právě tato strana. Půjde-li tato strana s komunisty, je konec naší samostatnosti. Pak bude pozdě obraceti. Jste dobrým politikem, domluvte těm poslancům sociálně demokratické strany, aby se plně odpoutali od komunistů, snad by bylo lepší, kdyby levé křídlo se odtrhlo. Náš lid ztratil rozum! Bije dvanáctá. Oddaný Jan Nováček. Citováno podle Hoffmannová, Jaroslava. Provolání k československé veřejnosti z 21, února 1948.Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2003, s. 75. Je nutné ještě upozornit, že Jaroslav Kvapil stál o půl roku dříve v čele jiné iniciativy, tj. Provolání spolku spisovatelů Máj odsuzující publikování famosní apostrofy „1. máj 1947“ v časopisu Tvorba. Podrobněji viz Řezník, Jiří. Čelem k práci, bídě zády, šťastný národ, program vlády. Marathon 3/2017/3 (č.144), a.2-3) (http://www.valencik.cz/ )

[5] MUDr. Ladislav Nováček [Brno, Těsnohlídkova 2]. Problém filtrabilních virusů. [Habilitační přednáška, proslovená dne 13.XII. 1946 (Z farmakologického ústavu lékařské fakulty M. U. Brno. Přednosta prof. MUDr. Jiří Štefl) ] Lékařské listy. Časopis lékařských spolků a žup moravskoslezských. II. ročník 1947. [Redakce: Prof. MUDr. J. Podlaha, Prof. RNDr. a MUDr. V. Uher (odpovědný redaktor), Doc. MUDr. J. Horák. Předplatné 300 Kčs, do ciziny 350 Kčs. Tiskem Brněnské tiskárny v Brně, Starobrněnská 19/21. Celkem stran 592], s. 263- 267.

[6 ]Své první studie pan Nováček publikoval v r. 1939 v Biolog. spol. [Brno, spolu s Dušek] v letech 1942 a 1944 ve Sborníku lékařském. 21.3.1944 zaznamenaly Lidové noviny. Orgán strany lidové na s.2 výrok jistého Ladislava Nováčka: Vědecká práce je stálým pochybováním. 3.12. 1944 pak tytéž noviny publikovaly další výrok pána téhož jména: Naše mládež žije přirozeně, poctivě a jaksi zpříma, bez velikých tajemství a společenských lží.  V jednom knihovním záznamu je uváděn jako docent farmakologie a sociálního lékařství. Podle informace Tomáše Zapletala z Archívu Masarykovy univerzity, za což mu velmi tímto děkuji: u pana prof. MUDr. Ladislava Nováčka došlo opravdu k dvojí habilitaci. První v roce 1946/47 na jejímž základě se však dotyčný stal pouze soukromým docentem a působil na Lékařské fakultě na místě asistenta a v roce 1949 z fakulty zcela odešel. Druhá docentura nastala až v roce 1967, kdy se pan Nováček po návratu na LF habilitoval v jiném oboru a v jiném právním prostředí (v roce 1950 došlo k zásadní změně v organizaci vysokých škol - nový vysokoškolský zákon, jeho další novelizace proběhla v r. 1956). K soukromé docentuře mohlo být přihlíženo, ale nárok na vysokoškolské místo držiteli nijak nezaručovala, proto měl pan Nováček v 60. letech jedinou možnost, jak pokračovat v kariéře na vysoké škole, a to zahájení nového habilitačního řízení U pana Nováčka při jeho první habilitaci bylo přihlíženo k válečným událostem. Byl označen jako válečný poškozenec. Stalo se tak vzhledem k tomu, že české vysoké školy byly uzavřeny v době, kdy končil studium medicíny. Absolvovat mohl až po osvobození v létě 1945. Ve válce kromě nasazení v dělnických profesích působil jako zdravotní zřízenec. O první docenturu tak mohl po šestiletém válečném intermezzu požádat o rok dříve, než to bylo obvyklé.

[7] Viz podrobněji https://journals.muni.cz/universitas/article/viewFile/477/47; http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2515. Stojí za přečtení.

[8] Plagiátor Nováček cituje práci J. Štefla a V. Koláře: Ke způsobu účinku kardiotonik [Časopis lékařů českých 1937], která ukazuje na domněnku obou autorů, že kardiotonika účinkují tím, že fixují kalcium do srdeční tkáně po způsobu sterolů. Zjistili totiž, že obsah kalcia po otravě strophantinem stoupá v popelu se srdeční tkáně. V uvedené práci vycházeli oba autoři z té skutečnosti, že kardiotonika jsou glykosidy, které při štěpení poskytují aglykon, velmi blízký sterolu. Znajíce tedy přibližně strukturní formuli strophandinu, která jest velmi blízká skupině sterolů a vitaminu D, předpokládali jmenovaní autoři, že kardiotonické glykosidy budou do jisté míry hromaditi v tkáních vápník, podobně jako skupina vitaminu D. Podnikli proto pokusy na ssavčím srdci, otráveném strophantinem a zjišťovali obsah vápníku v jeho popelu. Užili jednak morčat, jednak králíků a podali jim toxickou, resp. smrtnou dávku strophantinu. Zmíněná práce mne uvedla na myšlenku sledovati kvantitativní poměry, které nastávají jak v krvi, tak také v srdečním svalu, a to tehdy, jest činnost živočišného srdce ovlivněna účinkem léku z řady digitalisové. Snažil jsem se tudíž zjistiti, jak se bude chovati hladina vápníkových iontů v srdečním svalu při otravě digitalisem. K pokusům jsem používal koček, celkem 20 zvířat, určených k titrací digitálisového infusia.

[9]O dějinách farmakologické literatury se lze více dočíst zde. http://www.medon-solutio.cz/online2013/index.php?linkID=txt35&lang=1 Velmi pěkně uděláno.

[10] Dub, Ota. Profesoři. Praha: Československý spisovatel 1990, s. 37 [ISBN 80-202 0016-9]

[11] Vrtiš Miroslav (1896-1962), RNDr., PhMr. Členy Akčního výboru byli ještě například národní socialista Prof. DrMr. O. Tomíček, lidovec PhMr. Antonín Sochor, odboráři PhMr. J. Balej a PhMr. O. Leixner, komunisté PhMr. K. Khek (vedoucí tajemník), PhMr. O. Lacina a student PhMC Z. Čekan.

[12] Podle tohoto zdroje (http://denikreferendum.cz/clanek/tisk/19073-politicky-zapisnik-nakonec-to-vzdy-vyhraji-idealiste ) byl ten výrok učiněn v r. 1923

[13] V některých případech, kde v záznamech je uvedeno toliko jméno autora Nováček, L. může jít o chemika Libora Nováčka. Tyto záznamy jsou pak zařazeny zde: Tuberkulostatika. I. Hydrazidy a hydroxamové kyseliny odvozené od 2-alkoxy- a 2,6-dialkoxynikotinových kyselin. Českoslov. Farm. 1957, 6, 369-372 (spolu Palát, K.; Čeladník, M.; Polster, M.)

Antituberkulotika. Kyselina 3 jodisonikotinová. Rozhl. Tuberk. 1959, 19, 716-719 (spolu s Palát, K.; Čeladník, M.;  Urbančík, R.) Antituberkulotika aus der Gruppe verschiedener Derivate kernsubstituierter Pyridinkarbonsäuren. Acta Fac. Pharm. Brun. Bratislav. 1962, 4, 65-95 (spolu s Palát, K.; Čeladník, M.; Polster, M.; Urbančík, R.; Matušková, E.)

Antituberkulotika III. Příprava některých na jádře substituovaných derivátů kyseliny isonikotinové jako potenciálních antituberkulotik. Českoslov. Farm. 1962, 11, 76-79. (spolu s Palát, k.; Čeladník, M.; Matušková)

Chemie pyrazinu. Chem. Listy 1963, 57, 298-328. (spolu s Palát, K.; Čeladník, M.)

Antituberkulotika. IV. Při´prava neˇktery´ch deriva´tu° na ja´dře substituovane´ kyseliny isonikotinove´. II. Českoslov. Farm. 1965, 14, 303-307. (spolu Čeladník, M.; Palát, K.; Matušková., E; Kubala., E; Pavlas]

Antituberkulotika. V. Thioamidy na ja´dře substituovany´ch deriva´tu° kyseliny isonikotinove´. Českoslov. Farm. 1965, 14, 502-506.(spolu Palát, K.; Čeladník, M.;  Matušková, E.; Pavlas, M)

Antituberkulotiká. VI. Na jadre halogenované deriváty kyseliny nikotínovej Chem. Zvesti 1967, 21, 109-114.(spolu s Čeladník, M.; Palát, K.)

Antituberkulotika. VII. Darstellung einiger Derivate der am Kern substituierten Isonikotisäure. Collect. Czech. Chem. Commun. 1967, 32, 1191-1196.(spolu s Palát, K.; Čeladník, M.)

Antituberkulotika. VIII. Spektrální studie některých derivátů kyseliny pyrazinkarboxylové. Českoslov. Farm. 1967, 16, 515-519. (spolu s Greksáková, O.; Palát, K.; Čelechovský, J.)

Antituberkulotika. IX. Funkční deriváty kyseliny 2-halogen-6-methylisonikotinové. Českoslov. Farm. 1969, 18, 341-345. (spolu s Palát, K.; Dvořáčková, D.; Čeladník, M.;  Kubala, E.)

Antituberkulotika. X. Funkční deriváty 3 substituované kyseliny 2-pyrazinkarboxylové. Českoslov. Farm. 1969, 18, 385-387.(spolu s Čeladník, M.; Palát, K.; Kubala, E.)

Chemická léčiva. 3. přeprac. vyd., Praha: Avicenum, 1987. (spolu s Melichar, B.; Čeladník, M.; Hartl, J.; Chocholoušová, J.; Kňažko, L.; Palát, K.; Sova, J.; Vanžura, J.)

Léčivo a lék na poštovní známce. Solution, Medon, Praha, 2000/2001

A study of the effectiveness of newly prepared functional isonicotinic acid nucleus substituted derivatives in chickens experimentally infected with Mycobacterium avium. Acta. Vet. (Brno) 1969, no. 7, 121-128. (spolu s Pavlas, M.; Patloková, V.; Palát, K.; Čeladník, M.)

Über Antituberkulotika aus der Gruppe der funktionellen Derivate der am Kern alkylierten und halogenierten Isonikotinsäuren. Acta Fac. Pharm. Univ. Com. 1969, 17, 27-32.(spolu s Palát, K.; Dvořáčková, D.; Čeladník, M.; Kubala, E.)

Funkční deriváty na jádře substituované kyseliny pyrazinkarboxylové jako potenciální antituberkulotika. Dílčí závěrečná výzkumná zpráva. Bratislava: Univerzita Komenského, fakulta farmaceutická, 1969.(spolu s Palát, K.; Čeladník, M.; Holík, M.; Kubala, E.)

Funkční deriváty na jádře halogenované kyseliny pikolinové a nikotinové a halogenované a alkylované kyseliny isonikotinové jako potenciální antituberkulotika. Dílčí závěrečná výzkumná zpráva. Bratislava: Univerzita Komenského, fakulta farmaceutická, 1970.(spolu s Palát, K.; Čeladník, M.; Dvořáčková, D.; Zámocká, J.; Kubala, E.)

Inhibition of virus multiplication by some derivatives of pyridine- and pyrazinecarboxylic acid. Acta Virol. (Eng. ed.) 1971, 15, 326-328. (Rada, B.; Hanušovská, T.; Palát, K.; Čeladník, M.)

Ingibirovanije rozmnoženija virusov nekotorymi proizvodnymi pyridin- i pirazinkarboksilovoj kislot. Acta Virol. (Rus. izd.) 1971, 15, 326-328 (spolu s Rada, B.; Hanušovská, T.; Palát, K.; Čeladník, M.)

Způsob přípravy 5-chlor-2-kyanpyrazinu. CS 142025, 1971 07-15 [online]. © Úřad pro patenty a vynálezy [cit. 2010-01-19]. Dostupné z URL: http://spisy.upv.cz/Patents/FullDocuments/142/142025.pdf (Nováček, L[ibor].; Palát, k.; Čeladník, M.)

5-Substituted derivatives of 2 pyrazinecarboxamide. Collect. Czech. Chem. Commun. 1972, 37, 862-867.(spolu s Čeladník, M.; Palát, K.; Holík, M.)

Chemická léčiva. 2. vyd., Praha: Avicenum, 1972 (spolu s Melichar, B.; Čeladník, M.; Palát, K.; Kňažko, L.; Sova, J.)
Není možné zjistit, komu lze připsat tento článek: Nováček L. Celostátní Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě; Časopis českých lékárníků 2001, č. 7, s. 12-13.

[14] Zde autorem je RNDr. PhMr. Libor Nováček, CSc.

[15] Resumé uvedené v Národní knihovně: Informativní příručka pro studující mediky i pro prakt. lékaře. V 1. části podán návod, jak psáti recepty, aby odpovídaly předpisům. V textu se uvádějí zkratky v receptech užívané, maximál. dávky léčiv, dosování sulfonamidů apenicillinu, tabulky měr a vah. Popis magistrál. přípravy léků. V části 2. jsou uvedeny základní recepty. Připojen seznam léčiv, vyráběných našimi závody a několik čistých listů ponecháno pro poznámky a doplňky.

[16] Viz podrobněji zde http://www.medon-solutio.cz/online2010/print.php?textID=18

[17] Podle jednotné informační brány Ladislav Nováček je autorem 10 článků, publikovaných v letech v oboru posudkového lékařství.

Jiří Řezník

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.