Za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero pivovary se jednu podzimní neděli uskutečnily volby do Bundestagu. Tato veselá událost vábí tisíce lidí k volebním urnám a ani letos tomu nebylo jinak.Vše probíhá jako obvykle. Němci se valí k volebním urnám, posilněni dobrým pivem i vzrušujícím televizním due(t)lem mezi nejvyššími potentáty hlavních německých stran, ale pozor, na rozdíl od jiných voleb je ve vzduchu cítit něco jako nejistota - a to ve ve všech doupatech německých stran - před čím má onen establishment strach? Nepochybně je to ona pravicová AfD. Zejména pravicoví křesťanští demokraté se jí bojí jako čert kříže.

A je to tady, volební místnosti jsou uzavřeny a jsou známy tzv. exitpolly, které označují výsledky CDU a SPD jako nejhorší za poslední desítky let. Kdo si s kým připije? Schulz okamžitě odchází do opozice a tím určil koalici Jamajku. Schulzovi se tím rozplynul sen o kancléřství (rudo-rudo-zelená) koalice.

Výsledky voleb v (nejen) evropských zemích jsou tedy šokem, co ale stojí za změnou?

Myslím, že za změnou stojí pomalé, ale jisté připlouvání velkých, zejména levicových stran ke středu. Tradiční sociálnědemokratické strany již bohužel nejsou stranami pro obyčejné lidi. Často konvertují s neoliberalismem a podporují často militaristickou zahraniční politiku. A když to všechno podtrhneme tzv. VELKOU koalicí, jako v Německu, tak lidé opravdu ztratí důvěru v klasickou politiku a raději volí změnu.

Velké koalice jsou tedy velkým nebezpečím pro demokracii a pomáhají zahnízdit podporu (pravicově) extrémních stran. U nás naštěstí jsme podobné splynutí "nesmiřitelných" stran nesledovali a díky rozpadu- takřka -bipartijního systému asi ani nezažijeme. Socialisté v poledních volbách zcela propadli. A ODS je s nudným Petrem Fialou, slovníkem pana profesora Šlechty, v kelu, je to totiž  babišovsky- korektní neříct v prdeli, ale v kelu, tak v kelu. A ještě tu zbývá rozkročené hnutí Ano. Ale jak rozkročené? Tady asi záleží na tom, jak se Babiš ráno vychrní.

Rozvoj extrému je tedy dán nespokojeností s tradičními politickými stranami. Řešením se zdá být návrat stran ke svým tradičním levo-pravým programům, tak jako se to provedlo například Corbynovi v Británii nebo Kurzovi v Rakousku.

Lidé tedy chtějí po letech nudné politiky establishmentu změnu a záleží na levicových i pravicových stranách, zda budou opět dělat svou tradiční politiku pro své voliče. Nebo si jí nechají vykrást populistickými celky.

Jiří Valter

Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.