Nuže, výrok je pravdivý, ale vezme-li se kontext, v jakém byl použit, byl i nanejvýš výstižný a oprávněný.

Byl to čas, kdy právě francouzský prezident Jacques Chirac a německý kancléř Gerhard Schröder se vahou svých nejvýznamnějších evropských zemí, chcete-li osy Paříž – Berlin, postavili proti válce v Iráku, vedené USA a Velkou Británií, kterou v rámci koalice ochotných podpořila právě „nová Evropa“, bývalé východoevropské země. Za nás v rozporu s Ústavou podpořil tuto gangsterskou akci známý humanista Václav Havel. Podpořil ji bez souhlasu vlády, tím spíš bez souhlasu Parlamentu. Mimochodem, nikdo se nenašel, aby za to Havla zažaloval – a to byla velezrada jako víno.

Právě tehdy se lámala Evropa, a kdyby se Východní Evropa postavila za Chiraca se Schröderem, možná bychom si odpustili následnou Libyi, Sýrii či Ukrajinu.

Bohužel se tak nestalo.

Od té doby nastala politika nekritického poklonkování USA s jejich politikou, která často má tvrdé následky pro nás i celý svět.

I proto je dobré si památku prezidenta Chiraca připomenout. Byla to doba, kdy západoevropští státníci ještě uměli samostatně myslet.

Díky, pane prezidente Chiracu…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele