Mimochodem opakuji: Rok před pádem režimu. A nikdo mě nestíhal (připouštím, že zřejmě sledoval).

V tom je ta nostalgie…

Základní téze spočívala v tom, že pokud prosadíme kvalitní stále fungující parlament, kterému je vláda odpovědná, tisk a média budou svobodná a soudy spravedlivé, čeká nás skvělá demokratická budoucnost.

Vše mělo možná jednu systémovou chybu. Nedovedl jsem si představit, že i v demokracii se může trvale lhát a hrát nefér.

Nic z toho se reálně nepovedlo.

Tisk a média jsou svobodná potud, pokud si míru svobody nadiktují novináři a reportéři. Pravda nikoho nezajímá a posloucháme- li moderátorku Tvarůžkovou jak znovu a znovu ohýbá realitu, raději bych si přál alespoň smysluplné jednotné čínské sdělovací prostředky. Oni v tom zásadním nikdy nelžou : Čína po boku Ruska bude ekonomickým gigantem budoucnosti, zatímco Evropská unie jde do p…

O politicích ani nemluvme. Je to šílené. Lži, kterými nás v zahraniční politice krmí Sobotka spol. jsou mnohem nehoráznější než kdysi ty od Jakeše. I ten věděl, že černé není možné vydávat úplně za bílé… a například v onom projevu na Hrádku, tolik vysmívaném, projevil takovou míru sebekritiky a sebereflexe, které dnešní Sobotka není schopen.

Lže a bude lhát do poslední minuty.

Přejděme k tomu poslednímu: k soudnictví

Před rokem 1989 jste vždy věděli, jak soud dopadne a mezi námi, v 80 % jste se mohli domoci spravedlnosti.

Pokud šlo o civilní spory, jako advokát jsem klidně té babičce napsal žalobu a řekl jí, že jí nebudu tahat peníze z kapsy, protože paní soudkyně to sama spravedlivě posoudí. A světě div se. Ono se tak stalo.

Zvěrstva, způsobená normami procesního práva jsou neskutečná.

Dnes se spravedlivosti nedomůžete. A to dokonce ani s tím advokátem. V civilních věcech soudy okamžitě vystartují s tzv. břemenem tvrzení a břemenem důkazním a když jim přesně na slovíčko nevyhovíte, máte smůlu. Oni ví, že je pravda jinde, ale ze zákona je to zajímat ani nesmí.

Tomu se říkala tzv. zásada materiální pravdy a v 90 % tomu obyčejnému človíčkovi pomohla.

Celý občanský soudní řád byl přetvořen soudci, zvlášť formalistickými a zákonodárné sbory jen fakticky jej akceptovali. Občanský soudní řád se spravedlnosti doslova štítí a vylučuje ji. Zajímají jej jen triky a formalismus.

To je první závěr: Spravedlnost v občanském soudním řízení nehledejte.

Poměrně dlouho se v zásadě po rozumu dalo soudit v trestních řízeních.

To, co umožňovalo soudci - a byl jsem jím také – odchýlit se od formálních znaků zákona byla tzv. nebezpečnost pro společnost. Přišel ovšem ideologicky zaťatý Pospíšil a nový trestní zákoník toto ustanovení zrušil jako odpudivý pozůstatek socialistického trestního soudnictví.

To ustanovení bylo geniální a rád jsem jej využíval, bylo –li to moudré a použitelné.

Včera byli odsouzeni Svoboda a Hudeček k podmíněným trestům odnětí svobody.

Ono tomu soudci Sotolářovi moc toho zase nezbývalo.

Když jsou naplněny znaky trestného činu, musí uznat soudce vinu…

Za existence tzv. materiálního znaku trestného činu, nebezpečnosti pro společnost, by soudce, já tedy určitě vzal v úvahu škodu, kterou tímto svým rozhodnutím oba bývalí primátoři odvrátili a zprostil je pro nedostatek nebezpečnosti pro společnost obžaloby.

To už dnes nejde.

Jedno je třeba ale oběma pánům říci:

Byl to idiotismus ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, člena obou stran a té vládní koalice – ODS- TOP 09, ke které oba patřili a který je zbavil možnosti, aby byli zproštěni obžaloby.

Díky své bývalé i stávající stranické příslušnosti za své vlastní odsouzení tak nesou plnou odpovědnost.

Soudy nerozhodují spravedlivě. O tom není sporu.

Ale z 90% za to mohou politici.

Před rokem 1989 člověk věděl, že Havel v případě výtržnictví musí dostat nepodmíněný trest, ale byl to 1 případ z 10 000. Mimochodem, za slušné chování byl po polovině stejně propuštěn.

Jinak šel člověk vždy k soudu s jasným hledím.

Dnes na spravedlnost zapomeňte.