Nemusím Macrona, to určitě ne, ale už telefonicky v době Mnichovské konference, důrazně rozmluvil Merkelové, aby ustoupila vydírání viceprezidenta USA Pence a německé lodě nenastartovaly cestu směr Azovské moře. Oba udělali dobře, jen váhavá Angela ještě následně přijala jen Porošenka. To Macron v zahraničních otázkách, ne už tak ve vnitřních má cit pro realitu, kterou projevil v tom, že přijal oba kandidáty na prezidenta Ukrajiny a Zelenovského jako prvního. Výmluvné. A také jako první v noci volal Zelenskému a poblahopřál k jeho drtivému vítězství. Totéž učinil i Donald Trump, protože samozřejmě ví, že Porošenko v případě jeho voleb jednoznačně podporoval Clintonovou a dokonce ukrajinští ministři jeho vlády měli blahopřání Clintonové na svých webech dříve než bylo jasné. Trapas nemohl být větší. A následně jejich úředníci celý den mazaly záznamy na portálech ministerstev.

Ovšem Trump už dávno není svobodná postava. Je to nejméně svobodný prezident zvláštní demokraticko – nesvobodné velmoci světa, která prakticky prožívá politické delirium, jen si to málokdo uvědomuje. První záznam telefonátu, který zaznamenala Ukrajinská pravda byl jasný. Poblahopřál Zelenskému k historickému vítězství nad nad Porošenkem, které bylo brilantní. To si ovšem dovolil moc, protože jeho ministr zahraničních věcí Pompeo a zvláštní vyslanec pro Ukrajinu Volker ještě den předtím kategoricky podporovali Porošenka a o nějakém podivném Zelenském nemohla být ani řeč. A tak záhy Kurt Volker nechal sdělit médiím, že Trump poblahopřál Zelenskému a zároveň poděkoval Porošenkovi za skvěle odvedenou práci.

Buďme upřímní: V situaci, kdy vítěz má přes 70 % a volí ho odpůrci dosavadního prezidenta a ten získal téměř o 50 % méně, může takovou zprávu uvést jen hochštapler. Chudák Trump. Už ho nenechají ani svobodně volat a když ano, zatají, co skutečně říkal. Ale to už je na jiné povídání.

To, že mlčí, je neskutečně sladké. Blbost byla, alespoň na chvíli poražena. A je to hlavně důvodem pro normálnější a lidštější komentování zahraničních událostí. Zatímco idiot Tomáš Petříček (a odmítám upustit od toho označení) popřál novému prezidentovi, aby pokračoval v dosavadní praxi Pporošenka, což bylo v přímém rozporu toho, proč Zelenskyj zvítězil, prezident Milošde Zeman, popřál kolegovi, aby méně naslouchal hlasům nacionalistů (čti banderovci) a soustředil se na zlepšení situace jednotlivých lidí i skupin obyvatelstva. PODEPISUJI.

Je skvělé, že tyto fanaticky rusofóbické (porošenkovské) hlasy byly poraženy na Ukrajině a je pro nás skvělé, že ztrácejí na síle i u nás.

Porošenkové na Ukrajině, u nás i ve světě jsou všude. Na chvíli utrpěli dílčí porážku a je to skvělé. Ale brzy znovu zvednou hlavy.

Nikdo z nás nechce svět, o kterém budou rozhodovat výlučně USA jak tu bylo posledních třicet let, či naopak Rusko a Čína.

Ukrajinci ukázali, že cestou je fakt spolupráce a vzájemný dialog.

Anebo jinak, jak říká jejich nový prezident. Nebýt závislým ani na zkorumpované Evropské unii ani na Rusku. Spolupracovat dle výhodnosti s každým.

Ano, svět dozrává k politice všech azimutů, kterou vymyslel Dr. Edvard Beneš a kterou s velkým porozuměním k němu převzal jeden z nejvýraznějších prezidentů Francie Charles de Gaule.

Té jednostranné tuposti už bylo moc.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele