Daleko méně se nad 15. březnem zamýšlíme v širších souvislostech, které nemusejí být pro české uši vždy úplně příjemné. Jsme totiž zvyklí si naše dějiny vykládat značně účelově a jednostranně. Pokusím se proto se nad 15. březnem zamyslet poněkud nekorektně.

15. březen znamená definitivní tečku za Masarykovou koncepcí Československa, jíž se mu za první světové války podařilo prosadit. Tímto datem se potvrdila koncepční chybnost několika zásadních tezí, na nichž byla existence první Československé republiky založena:

1. Už v Mnichově padla představa, že je možné udržet samostatný český národní stát v historických hranicích proti vůli německého obyvatelstva Sudet tak, jak v roce 1918 vznikl.
2. Prokázala se falešnost ideologie čechoslovakismu, na níž byla myšlenka Československa postavena a díky ní prosazena. Slováci den před 15. březnem pod Hitlerovým nátlakem využili příležitosti k odtržení a vyhlášení vlastního státu. Stejným směrem od té doby postupovali do budoucna vždy, když se společný stát s Čechy dostal do krize (1968, 1989-1992).
3. 15. březnem 1939 se definitivně prokázala iluzornost bezpečnostního zakotvení První republiky založená na spoléhání se na západní velmoci, především Francii. Jejich zájmy ve střední Evropě nebyly zásadní, což ukázaly v Mnichově a dokonaly 15. března, kdy okupaci zbytku ČR, která byla pošlapáním závazků plynoucích z Mnichovské dohody, bez velkých protestů akceptovaly. Velká Británie platnost Mnichovské dohody až do 15. března 1939 dokonce stále nějak uznává a za její neplatnost odvozuje až od jejího porušení Hitlerem 15. 3. 1939.
4. 15. březen prokázal, že český stát zbavený sudetského pohraničí může existovat pouze jako německý protektorát vydaný sousední velmoci totálně na milost.

Uvedené skutečnosti ukazují, na jak vratkých základech první Československá republika stála. Mělo by nás to vést k jistému zmírnění adorací TGM, které z něj až do současné doby činí téměř zbožštěnou postavu. Ve světle těchto otázek i zkušeností s Masarykem jako praktickým politikem, je možné dojít k závěru, že TGM měl silný sklon k politickému avanturismu a značně bezskrupulóznímu jednání, které mistrovsky maskoval obrazem vznešeného intelektuála na trůně a tatíčka vlasti. V roce 1918 díky těmto vlastnostem geniálně trefil uzoučké okno příležitosti, které se pro rozbití Rakouska-Uhreska a vytvoření samostatného československého státu vytvořilo válečnou porážkou centrálních mocností a jejich totálním vyčerpáním. To umožnilo nebrat ohled na odpor českých Němců a připojit jimi obývané oblasti k novému státu silou. Nová republika však tím zdědila všechny národnostní problémy staré monarchie, měla špatné vztahy se všemi sousedy s výjimkou vzdáleného Rumunska a zápolila se ztrátou trhů bývalého habsburského soustátí.

V žádném jiném momentu naší moderní historie nebylo ze všech výše uvedených důvodů dosažení české samostatnosti myslitelné, a také na ni před válkou a Masarykem téměř nikdo nikdy nepomyslel. V tom byla jeho velikost a výjimečnost.

To však vůbec neznamenalo, že jeho dílo bylo udržitelné, byť si to velká většina české veřejnosti prožívající národní triumf a eufórii ze samostatnosti neuvědomovala. Bylo jen otázkou času, kdy Německo získá znovu své velmocenské postavení a čeští Němci o sobě dají vědět. To se stalo už ve 30. letech a Masarykův stát se jeho spolutvůrci a následníkovi Edvardu Benešovi rychle sesypal na hlavu. 15. březen tuto tragédii zpečetil.