Ve skutečnosti je toto číslo – náš hlavní indikátor vývoje situace – naprosto nesmyslné. Samo o sobě téměř postrádá vypovídací hodnotu. Jednak nejde ani o počet nově nemocných, ani nakažených, ale počet pozitivních testů zjištěných metodou PCR.  To znamená, že obsahuje duplicity (lidi opakovaně testované) a pozitivita testů automaticky neznamená nákazu, natož stav nemoci. Devadesáti procentům pozitivně testovaných lidí vůbec nic není a mezi nemocné být počítáni nemohou. (Jenom pro srovnání, u chřipkových epidemií, kdy se uvádí řádově vyšší počet nakažených, jde o skutečně nemocné lidi, protože pozitivitu na chřipkový virus u zdravých lidí nikdo nezjišťuje).

Druhou zásadní věcí je fakt, že se v šířeném zpravodajství toto číslo pozitivně testovaných explicitně nedává do souvislosti s počtem provedených testů.  Těch se dnes provádí cca 30 000 denně, což znamená, že pozitivních je dnes asi třetina. To je samozřejmě hodně, ale vůbec nám to nic neříká o vývoji nákazy v čase.  Jestliže nám říkají pouze, že předevčírem bylo 6,5 tisíce pozitivních, včera 8000 a dnes 9 000, vypadá to, že nákaza prudce roste, ale dodáme-li, že první dva dny se provedlo 20 000 testů a dnes o třetinu více, znamená to, že se nárůst počtu pozitivních zpomaluje.  Takto však situaci nikdo zřetelně neinterpretuje. Kdyby se nám dnes naráz podařilo zvýšit počet testů na sto tisíc, budeme mít nově „nemocných“ přes 30 000, a v současné interpretační praxi se nám nákaza ze dne na den více než ztrojnásobí. Ve skutečnosti však zůstává stejná.

Další zamlčenou neznámou je, jak se vytváří a v čase mění testovaný soubor obyvatelstva. Pokud jsou na testy orgány hygieny posíláni převážně lidé s příznaky nemoci a jejich blízké okolí zjištěné trasováním, poměr mezi celkovým počtem testů a počtem nakažených bude vysoký. Pokud do hry vstupuje větší počet náhodných osob, které nemají příznaky a nežijí s nakaženými, poměr se bude logicky snižovat. Jak se mění kompozice testovaného vzorku v čase, nám nesděluje nikdo, ale čísla jsou nám prezentována jako srovnatelná, což není pravda.

To vše znamená, že hlavní publikované indikátory epidemie, o něž jsou argumentačně opřena přijímaná drakonická opatření, nejsou seriózní a ve vážné diskusi nemohou obstát.

Jedinou relevantní informací může být nárůst počtu hospitalizovaných, hospitalizovaných v těžkém stavu a především počty zemřelých.

Právě vývoj úmrtnosti, respektive její radikální zhoršování, může ospravedlnit karantény, lock-downy a enormní ekonomické a finanční ztráty. Nejde však o úmrtnost na covid, ani s covidem, jde o vývoj úmrtnosti celkové.  Počty úmrtí, které jsou publikovány a připisovány covidu, jsou absurdní nesmyslná čísla. Vyplývají z oficiální definice ministerstva zdravotnictví, že se za oběť covidu považuje každý pozitivně testovaný zemřelý, ať byla příčina jeho smrti jakákoliv. Nesmyslnost tohoto přístupu je tak evidentní, až je děsivá. Znamená, že pozitivně testované oběti dopravních nehod nebo sebevražd jsou vykazovány jako ti, jež zahubil koronavirus.  Kdybychom obdobné pravidlo jako u covidu aplikovali na střevní bakterii escherichia coli, na kterou je pozitivní každý člověk, mohli bychom rázem označit za vymýcené všechny známé choroby a tvrdit, že smrt má na světě pouze jedinou příčinu – tuto bakterii.

Obrázek o závažnosti situace si tak můžeme udělat pouze z údajů o vývoji celkové úmrtnosti v zemi. Podle posledních zveřejněných údajů ČSÚ nejen že celková úmrtnost v ČR neroste, ale oproti relativně příznivému loňskému roku (mírná zima, slabá chřipková epidemie atd.) se dokonce snížila a za posledních 5 let zůstává druhá nejnižší.  Nikde se také běžný občan, který je k smrti hysterizován výkřiky, že na covid již zemřelo přes tisíc lidí, nedozví, že za tři čtvrtiny každého roku zemře u nás mezi 80 a 90 tisíci lidmi, denně v průměru přes 300.  Toto měřítko v mediálním hodnocení situace chybí.

Pokud nedochází k dramatické změně celkové úmrtnosti, znamená to, že covid fakticky nic podstatného nemění, pouze možná koncentruje běžné fatální případy způsobení jinými chorobami do kratšího období v průběhu roku, což může krátkodobě zahlcovat zdravotnický systém nebo jednotlivé nemocnice. 

Oprávněnost drakonických opatření likvidujících celá odvětví ekonomiky a ničících na dlouhá léta veřejné finance v důsledku karantén a lock-downu však v takovém případě rozhodně mizí. O vývoji celkové úmrtnosti se zarytě mlčí.

O absurditě a nesmyslnosti publikovaných údajů a na nich založené propagandy vědí nejenom laici, ale vědí o ní samozřejmě především odborníci, příslušné státní orgány i politici, kteří již na to byli navíc mnohokrát upozorněni. Přesto s námi tímto nehorázným způsobem stále manipulují a vědomě šíří strach a hysterii. Ptejme se jich, proč to dělají.

Jiří Weigl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.