Vážené dámy, vážení pánové,

Sešli jsme se dnes na tomto památném místě, abychom vzpomněli 134. výročí narození prezidenta Edvarda Beneše a 76. výročí operace Anthropoid exilových československých branných sil za II. světové války. Tato výročí si připomínáme v roce mimořádně významném, kdy oslavujeme 100 let trvání naší moderní státnosti. Dvě jména, o nichž dnes budeme hovořit, mají pro existenci našeho státu zásadní význam – Edvard Beneš jako jeho spolutvůrce a obnovitel, a Reinhard Heydrich jako představitel největšího ohrožení naší státní i národní existence, jehož život ukončily výstřely hrdinných československých parašutistů. Protichůdné životní příběhy těchto dvou mužů se protnuly v květnu 1942 a jejich střetnutí jako by předznamenalo výsledek celého válečného zápasu evropských národů s německým nacismem a jeho hrůzami.

Prezident Edvard Beneš, od jehož narození uplynulo včera 134 let, je nepochybně jednou z nejvýznamnějších postav naší moderní historie. Byl aktérem všech klíčových historických událostí první poloviny dvacátého století a svými rozhodnutími zásadně a více než kdokoliv jiný ovlivnil naši zemi až do současnosti.

V roce 2004 přijala Poslanecká sněmovna zákon, že Edvard Beneš se zasloužil o stát. Přestože tento zákon, stejně jako celé Benešovo dílo a odkaz vyvolal kontroverze a spory, je neoddiskutovatelnou pravdou, že Benešův podíl na prosazení myšlenky české samostatnosti v historických hranicích českých zemí a jejich spojení se Slovenskem byl zcela zásadní. Nový stát však zdědil příliš mnoho slabin staré monarchie, především trvalý národnostní konflikt, který masarykovská republika nebyla schopna překonat ani vyřešit. S nástupem nacismu v Německu neměl nový stát šanci vedle obnovené agresivní velmoci přežít. Mnichov a zrada spojenců, exil a okupace vlasti nacistickým Německem byly pro Edvarda Beneše životním traumatem, který se snažil za každou cenu odčinit a zabránit možnosti jeho opakování. Snaha odčinit Mnichov jej vehnala do náruče Stalinovi, úsilí zajistit vnitřní bezpečnost země po válce k provedení odsunu Němců.

Ukončení tisíciletého soužití Čechů s Němci na našem území zapříčinila teroristická německá okupační politika, židovský holocaust a nacistické plány na obdobné řešení české otázky. Více než symbolem této politiky byl zastupující říšský protektor a šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Reinhard Heydrich. Dnes musíme stále více čelit snahám vykreslit nacistickou genocidu jako společný tragický hřích evropských národů, protože v každém z nich se vyskytovali kolaboranti, udavači, sadisté a zločinci, kteří se podíleli na nacistickém vraždění vyhlazovaných obětí. A tak stále častěji slýcháme o „polském“ holocaustu, „českých“ koncentračních táborech atd. Je to nehorázná lež a nepřijatelné překrucování a falšování historie, kterou je nutno zásadně odmítnout.

Hrůza holocaustu není v sadismu jednotlivců, ale v tom, že se genocida stala oficiální politikou do té doby civilizovaného státu a ten použil svých mechanismů a průmyslových technologií k vyvražďování národů. Heydrich je přímo ztělesněním této zvrácené nacistické politiky – vysoký modrooký blondýn, vzdělaný, s širokými kulturními zájmy a vybraným vkusem, výkonný, přesný a systematický, milující manžel a otec a současně fanatický nacista, chladný a nemilosrdný organizátor a plánovač rasové genocidy a šéf bezpečnostního aparátu jehož se i nejvyšší nacisté právem obávali.

Rozkazem k jeho likvidaci Beneš a vykonavatelé Gabčík a Kubiš nejen prokázali celému světu, že se Češi s nacismem nesmířili, ale současně ukázali Hitlerovi a ostatním nacistickým pohlavárům, že za jejich zločiny bude následovat odplata. Proto patří atentát a parašutisté, kteří jej vykonali, navždy k největším hrdinům našeho národa a zaslouží si naši trvalou úctu a vzpomínku.

Edvard Beneš svůj boj s totalitami nakonec nevyhrál. Nástupu komunismu nedokázal zabránit, Stalin nestál o mosty mezi Východem a Západem a dohody z Jalty platily.

Přesto však můžeme s odstupem času říci, že Edvard Beneš ve svém životě uspěl. Jeho dílo žije. Samostatný český stát, o jehož vznik se zasloužil a který byl ještě na počátku minulého století i v českém prostředí nepředstavitelný, úspěšně přežil nejtěžší historické zkoušky, je pevný a stabilní a mezinárodně pevně zakotvený. Demokratická tradice, kterou mu Beneš s Masarykem dali do vínku, se ukázala jako hluboká a nevykořenitelná. Totality, s nimiž prohrával, zkrachovaly. Díky tomu můžeme dnes na tomto místě stát a připomínat si slavná výročí.

Jiří Weigl, projev přednesený na vzpomínkovém večeru u příležitosti 134. výročí narození prezidenta Edvarda Beneše a 76. výročí atentátu na Reinharda Heydricha, Brožíkova síň Staroměstské radnice, Praha, 29. května 2018.

Převzato z Institutu Václava Klause.