Tento způsob hlasování byl v těchto zemích prosazen jako významem údajně okrajová pomoc občanům, kteří se z nejrůznějších důvodů (nemoc, pobyt v zahraničí atd.) nemohou voleb zúčastnit osobně. Náhle, z nejrůznějších vysvětlitelných či nevysvětlitelných důvodů se v některých případech korespondenční hlasy stávají rozhodující formou hlasování s určujícím vlivem na volební výsledek. V případě Rakouska a USA to bylo právě korespondenční hlasování, které zcela otočilo volební výsledek dosažený v prezenčních volbách.

Tyto zkušenosti, které vyvolávaly pochybnosti o regulérnosti voleb a rozdělily společnost, potvrzují, že nejen samotné obavy z možné manipulace hlasování, ale vůbec celkové znejistění veřejnosti ohledně legitimity volebních výsledků jako takových, by měly vést k maximální opatrnosti vůči návrhům na zavedení korespondenčního hlasování.

Opuštění dvou základních principů demokratických voleb – tajnosti a přímosti hlasování, které korespondenční volba přináší, je ohromným rizikem. Jakékoliv účelové kalkulace některých stran, doufajících, že tímto způsobem vylepší své volební výsledky, se snadno mohou obrátit svými potenciálními důsledky nejen proti svým původcům, ale proti demokratickému politickému systému jako takovému.

(Odpověď na anketní otázku Newsletteru IVK únor/2022: Jaká největší rizika podle Vás plynou z přijetí korespondenční volby?)

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause