Prázdniny jsou v plném proudu a občané, čerpající dovolené a oddávající se odpočinku, jenom nepozorně sledují dění ve světě a v domácí politice. Přesto nevycházejí z údivu.

Tak například celý týden ovládal televizní zpravodajství katastrofický thriller o požáru na ostrově Rhodu a děsivé příběhy jen tak tak přeživších českých turistů, prchajících před ohněm. Naše vláda uvažovala o vojenském leteckém záchranném konvoji, zdálo se, že slavný ostrov bude nenávratně zničen.

Náhle v celém napínavém dramatu zazní falešný tón – na Rhodos právě odlétlo dalších tisíc nových českých turistů. Na většině ostrova se totiž nic neděje a požáry, byť tento byl mimořádně velký, jsou ve Středomoří každý rok běžné. Sám jsem s rodinou jeden takový pozoroval před čtvrt stoletím na protější straně zálivu při naší rodinné dovolené na řeckém poloostrově Chalkidiki. Plameny byly děsivé, kouře spousta, ale Řekové byli v klidu. Požár uhasili stejně jako teď na Rhodu a život běžel dál. Jenom ten mediální humbuk tenkrát ještě neexistoval.

Nebo ta Ukrajina. Už rok a půl sledujeme v přímém přenosu hrůzy války, rozbombardovaná hořící města, lidi plačící v jejich troskách. V pohnutí a zděšení nad jejich utrpením přijala naše země půl milionu ukrajinských uprchlíků a bez ohledu na náklady jim naše vláda zajistila podmínky k životu mezi námi. Denně slyšíme, že válka nepolevuje, že ohlašovaná vítězství ukrajinské armády si dávají na čas, a že i my proto musíme ve své podpoře vytrvat. Jaké je však překvapení běžného českého občana, když se dočte, že ti ubozí běženci odjíždějí po desetitisících na dovolenou domů na Ukrajinu. Stovky autobusů a vlaků jsou zcela vyprodané. Na podzim budou zase zpátky, užívat si naší solidarity a pohostinnosti. Divné. Co je to za válku, když se tam jezdí na dovolenou. Jak to vlastně celé je?

Ale svět prý nespí a Západ usiluje o ukončení války, píší ve zpravodajství. Proto se začátkem srpna uskuteční v Saúdské Arábii konference o nastolení míru na Ukrajině, které se zúčastní 30 západních zemí a důležité rozvojové země, jako je Brazílie nebo Indie, aby hledaly podmínky míru na Ukrajině. To by znělo nadějně, kdyby dále nepsali, že ty podmínky mají být ukrajinské a Rusko není vůbec pozváno. Co to je tedy za mírovou konferenci? Organizátorům o žádné zastavení bojů jít v takové sestavě nemůže. Ale pak si přečtete v americkém Newsweek Magazine (7/5/2023) článek, který říká, že americká tajná služba je se svými ruskými a dalšími partnery v intenzívním pravidelném kontaktu, aby střety na Ukrajině v žádném případě nepřerostly v konfrontaci jaderných velmocí, že se válčí v rámci přijatých pravidel. To říká seriózní americký zdroj, žádný pochybný producent fake news, a tak nervní Středoevropan uléhá uklidněn.

Ne tak česká vláda. Ta je s Ruskem na válečné stezce a jen tak nepřestane. Ruským tenistkám, které jsou hvězdami na turnajích v Londýně, Paříži i New Yorku, zatrhla účast na turnaji WTA v Praze, protože jsou Rusky. A basta. Pražský radní Pospíšil se jde zeptat na ukrajinskou ambasádu v Praze, zda má zakázat vystoupení světoznámé operní sopranistky Anny Netrebko, protože je Ruska. Žije sice v Rakousku, od agrese se distancovala a vystupuje bez problémů na turné po evropských operních scénách, dokonce i v estonském Tallinu, ale válečník Pospíšil ji zakáže. Ukrajinská ambasáda mu to povolila. Na Ukrajině už zcela zakázali ruskou kulturu včetně klasiky, takže se máme na co těšit.

Vládní Piráti, věrni svému volebnímu heslu „Pusťte nás na ně“, se také činí. Radní pro dopravu a bývalý primátor Hřib vidí svou hlavní prioritu v přebudování interiéru stanice metra Anděl, který podle něho příliš připomíná dobu svého vzniku za minulého režimu, kdy se stanice jmenovala Moskevská. Tím budou nepochybně tristní poměry v pražské dopravě radikálně a jednou provždy vyřešeny.

Piráti rovněž kontrolují ministerstvo zahraničí, které se rozhodlo ke spektakulárnímu kroku, o němž přesvědčilo vládu. Ta neochvějně zdůrazňuje, že pro ni jsou zásady mezinárodního práva a nedotknutelnost hranic svaté. V těchto dnech ale oznámila, že poprvé v historii hodlá obsadit post velvyslance v Kosovu, které, jak známo, vzniklo v důsledku zahraniční agrese proti Srbsku v rozporu s mezinárodním právem a bylo od něj násilně odděleno. Dnes je Kosovo předmětem ostré západní kritiky za svou extremistickou politiku a jeho zakladatelé stojí za své zločiny před mezinárodním tribunálem v Haagu. Česká vláda si opravdu dovede najít to správné načasování pro demonstraci své principiální oddanosti mezinárodnímu právu.

To všechno je však horkokrevným Pirátům málo, a tak se jejich předák, bývalý poslanec a nakonec náměstek ministra vnitra Lukáš Kolářík rozhodl pobavit bulvár a dovolenkující českou veřejnost „odvážným“ fyzickým útokem na svoji asistentku v pozici milenky. Po opilecké a sexuální eskapádě v ubytovacím zařízení svého ministerstva ji opakovaně mlátil a usínal, to vše za přítomnosti životních partnerů obou hlavních protagonistů. Stálo ho to sice místo a stranickou pozici, ale v hlavách pozorovatelů přesto stále hlodá otázka, jací lidé nám to vlastně vládnou a že právě tito experti nám tak vehementně vnucují genderovou Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause