Blíží se mohutné oslavy dvacátého výročí našeho historického vstupu do EU. Vládní propagandisté bez přestání melou tirády o úžasném přínosu, obrovských benefitech, které z členství máme, o pevné hrázi, kterou EU tvoří proti Rusku. To je oficiální „Dichtung“, jak by řekli Němci, slovo česky asi přeložitelné jako vzletná poezie. Ale potom je tady „Wahrheit“, prozaická pravdivá skutečnost, a ta je bohužel daleko chmurnější.

Trvalé a prohlubující se globální zaostávání EU nemusíme příliš rozebírat. Je dlouhodobé a evidentní. Úpadek zemí jižního křídla trvá. O problémech eurozóny u nás neradno hovořit, když náš současný pan prezident za přijetí společné měny tak oddaně bojuje. Ale příklad Slovenska ukazuje, že odtud spása asi nepřijde.

Za dvacet let jsme dostali z EU asi jeden bilión korun. Vypadá to hodně, ale není to ani jedna polovina ročních výdajů českého státního rozpočtu. Rozebírat, za jaké zbytečnosti byla valná část těchto peněz vyplýtvána a kolik dalších národních zdrojů muselo padnout na jejich kofinancování, by zabralo hodně času. Správné měřítko finanční bilance asi lépe ilustruje jiné známé číslo – ročně od nás odplývá na Západ zhruba 300 miliard korun. S tím naším finančním benefitem to bude asi složitější.

Za těch dvacet let jsme přišli o velkou část své suverenity. Vláda nad vlastními věcmi se za toto období lidu českému velmi vzdálila. Pokud někdo naivně doufal, že rozhodování bruselských byrokratů a politiků evropských velmocí bude pro naši zemi přínosem ve srovnání s chronickou nekompetentností českých orgánů, ten se musí dnes chytat za hlavu.

Za všechny dvě poslední agendy z minulého týdne, které se na nás z EU valí – migrační pakt a greendealové šílenství v podobě směrnice, přikazující povinné zateplení všech budov v EU do roku 2050, zákaz vytápění fosilními palivy do roku 2040 a povinnou „bezemisnost“ novostaveb již za necelých pět let.

EU nejde o zastavení migrace. To by musela opustit dnešní azylové právo, které na masovou ekonomickou migraci nemůže fungovat. EU jde o legalizaci dnes nelegální migrace a její rozprostření po celé EU. To je obsah nyní přijatého migračního paktu, na němž se ostudně podílela dnešní česká vláda v době našeho předsednictví, a pak se pro něm ze zbabělosti neodvážila hlasovat. Pobyt migrantů budeme platit buď přímo na našem území, nebo budeme přispívat jiným členským zemím. Výjimku nemáme žádnou, jak tvrdil ministr Rakušan. Statisíce Ukrajinců na našem území samy o sobě neznamenají žádnou úlevu. Budeme přinuceni stát se multietnickou a multikulturní společností, a ještě si to sami svými miliardami financovat na úkor vlastního rozvoje.

Že v Bruselu jsou u moci šílení zelení extremisté, je už dnes zřejmé každému. Pověstný Green Deal ničí průmysl, zemědělství, konkurenceschopnost a zlikviduje i naši životní úroveň a životní styl. Lidé však stále nevěří tomu, že po nich někdo vážně a závazně chce takový nesmysl, aby v celé Evropě potloukli všechny budovy polystyrénem, zničili kulturní a architektonickou rozmanitost svých zemí a s nepředstavitelnými finančními, lidskými a materiálními náklady a oběťmi usilovali o „bezemisnost“, která prý bude mít za následek ochlazení klimatu na naší planetě.

Absurdní fanatické nesmysly na úrovni středověkého náboženského blouznění, které nebere v úvahu rozum, zkušenost, náklady ani reálné možnosti. Nicméně toto šílenství se stává zákonem a bude dopadat na každého z nás. Budou se nás snažit podřídit a donutit k plnění jejich bláznivých politik dotacemi z našich peněz, zákazy a umělým zdražováním energií, technologií či daněmi, pokud nepřejdou k přímému útoku na osobní a vlastnickou svobodu.

Naše vláda a pětikoalice, na níž je postavena, s touto děsivou situací nic dělat nehodlají. Katastrofický vývoj v evropských politikách ignorují a servilně se na prohlubování těchto tendencí podílejí. Země, které mají odvahu se proti směřování EU, které ohrožuje i nás, postavit, naše vláda politicky napadá a chová se k nim nepřátelsky. Válka na Ukrajině, která je její jedinou skutečnou prioritou, slouží k zastrašování veřejnosti, vyvolávání pocitu ohrožení a odvádění pozornosti od skutečných problémů pro Českou republiku, které leží nikoliv na Ukrajině, ale v EU. V Bruselu, a ne v Kyjevě se rozhoduje o budoucnosti každého z nás.

Pokud budeme kvůli své ignoranci a naivitě stále volit ty, kteří nás do tohoto marasmu přivedli, můžeme dopadnout jenom špatně. Příležitost něco málo proti tomu udělat budeme mít už v červnových evropských volbách.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause