Nejprve při volbě prezidenta republiky společnost i její elity masově demonstrovaly, že pro ni minulé období komunismu už neznamená podstatný faktor a národ rozdělil svou přízeň mezi dva kandidáty spojované s bezpečnostními složkami minulého režimu. Frenetické nadšení, které zachvátilo liberální část společnosti po zvolení současného prezidenta, bylo přímo demonstrací nové éry, kdy stíny minulosti jsou ostentativně ignorovány a přímo programově přehlíženy.

Náhle vzplanuvší kauza soudce Fremra nás podivuhodně vrací zpátky. Kauzy, které před více než 35 lety jako mladík soudil, se jako Damoklův meč začínají vznášet nejen nad jeho hlavou, ale i nad hlavami jeho generačních kolegů, a to nejenom na Ústavním soudě. Není totiž jasné, proč by údajně morálně nevyhovujícímu soudci měl být zakázán pouze Ústavní soud, zatímco v soustavě obecných soudů by mohl působit. 

Senát, který všechny Pavlovy nominace servilně schválil, aby později právě někteří senátoři kauzu Fremr rozpoutali, jenom dokazuje, že druhá parlamentní komora je vším jiným, jen ne stabilizátorem politické scény a „radou moudrých“. Morální rozhořčení nad soudcem Fremrem od lidí, kteří většinou komunismus zažili jako děti, a obavy z jeho působení na Ústavním soudě od těch, kterým nevadily ani manipulace bývalého předsedy Ústavního soudu Rychetského s parlamentními volbami, jsou téměř úsměvné. Čeho horšího by se soudce Fremr na ÚS mohl dopustit?

Zastrašený prezident Pavel jmenování soudce Fremra pozastavil. Dobře ví, že právě se rozjíždějící hon na čarodějnice ohrožuje i jeho postavení a autoritu. Zřejmě tuší, že při jmenování ústavních soudců nikdy nešlo ani tak o tyto konkrétní osoby, ale především o toho, kdo je navrhuje, tedy o prezidenta republiky.  Útok na Fremra je především útokem na Pavla a signalizuje, že povolební idyla skončila. A může být hůře.