Já si nic takového nemyslím. Ne proto, že by nebylo možné kritizovat kohokoliv, včetně prezidenta. Ba naopak, v demokratickém a právním státě, je li co kritizovat, by to mělo být dokonce samozřejmostí a tudíž bez potřeby hrdinství, neboť kritika není trestným činem ani přestupkem. Pokud  si však někdo, komu je propůjčena funkce se značnou pravomocí a privilegii myslí, že ač státním úředníkem, podléhajícím příslušnému zákonu o státním zastupitelství a státních zástupcích, si může dělat to, co chce, pak se mýlí. On  totiž nepřestává být státním zástupcem, když sundá talár, nebo opustí budovu státního zastupitelství. Zákon ho jako úřední osobu chrání 24 hodin denně, tj. má výsady,  kdy jejich přijetím se zároveň zřekl některých, které přísluší nám, řadovým občanům. Takže, co je dovoleno občanovi, není dovoleno státnímu zástupci, neboť je reprezentantem státní moci, která je tu od toho, aby sloužila veřejnosti, čili nám.

Nepochopení základních pravidel, potřebných pro fungující právní a demokratický stát, vede většinu našich občanu ke zkreslenému pohledu na to, co je to profesionální zodpovědnost a etika státního úředníka, obzvláště jedná-li se o příslušníka represivní složky státní moci. Z logiky lze věci konstatovat, že pokud se nejedná o autoritativní, nedemokratický systém, že každý, kdo příjme funkci úřední osoby (dříve veřejného činitele), se zříká části svých občanských práv.

Proto také státnímu zástupci nepřísluší vyjadřovat se z titulu své funkce k věcem, které vybočují z jeho pravomocí a postavení státního úředníka, neboť ničím jiným není.

Pokud by shledal, že se kdokoliv, včetně prezidenta, dopustil porušování zákona, má k dispozici zákonné prostředky k postižení takového jednání. Jelikož se na prezidenta vztahuje po dobu jeho funkce, až na vyjmenované skutky, imunita, nezbývá seberozhořčenějšímu státnímu zástupci nic jiného, než si pomyslit své, nebo se odreagovat v kruhu rodiny nebo přátel.  Případně, pokud má podezření, že se může jednat o případ korupce, může policii dát pokyn, aby zahájila ve věci vyšetřování, případně hned zostra podat příslušnému státnímu zástupci podnět k trestnímu stíhání. Pokud  však udělá to, co udělal státní zástupce Marek Bodlák, pak by sám měl na svou funkci rezignovat, stát se novinářem, politikem, ale nikoli  být někým, kdo -  ať se mu to líbí či nelíbí - je ve služebním vztahu k státu na nejnižším stupni hierarchie, jejíž je prezident tím nevyšším.

Zcela záměrně se nepouštím do polemiky, zdali byl prezident ovlivněn při svých úvahách a nakonec udělení milosti svou chotí, nebo zdali žaloba a rozsudek odpovídaly skutku, který se měl udát, když na soukromé škole dovolila její šéfová studovat zdarma určitému počtu lidí, mezi nimi i potřebným, a přitom nikdo nebyl škodný a státu  ani soukromým subjektům nevznikla žádná újma. I kdyby byl opak pravdou, ani tak nepřísluší státnímu zástupci, aby se zviditelňoval coby mediální meteorit, který na chvilku zahoří na bulvárním nebi. Nakonec po čase po něm neštěkne ani pes.

Jelikož udělení milosti z rukou prezidenta, i sebevíce sporné, nepřísluší do oblasti, kterou by měl státní zástupce jakkoli veřejně hodnotit a vyjadřovat se k ní, obzvláště pokud byl žalobcem omilostněné, shledal spolek Šalamoun jednání státního zástupce nejen neetickým, ale zcela zpochybňujícím samo postavení státního zástupce, kdy svým jednáním připomíná neukázněného, sveřepého a zpupného fracka. Takže žádné hrdinství, žádná statečnost, nikdo, kdo by měl být ceněn za to, že vyslovil, že král je údajně nahý. Pokud něco takového chce vyslovovat, měl by si najít jinou práci. Proto spolek Šalamoun podal na pana státního zástupce Marka Bodláka podnět k podání kárné žaloby, neboť jsme přesvědčeni o tom, že pokud má občan "sekat dobrotu", musí jí úřední osoba sekat dvojnásob. Navíc, je li  za to slušně placena.

Téhož pana státního zástupce nechává v klidu, že orgány činné v trestním řízení bez rozpaku vyhověly vůli ministra spravedlnosti Pospíšila a zahájily trestní řízení proti kladenskému soudci JUDr. Vlastimilu Matulovi, jenž se měl na půdě ministerstva spravedlnosti, kam byl pro své profesní kvality dočasně povolán k výpomoci, dopustit trestného činu nadržování a to tím způsobem, že coby „stážista“ vypracoval stížnost pro porušení zákona, již mu kdosi z dočasně jemu nadřízených zadal k vypracování. Jelikož nikdo nezná podrobnosti, mimo těch, které mediím sdělil ministr Pospíšil, není možné posoudit, zdali se toho, a v případě že ano, jak, pan soudce Matula dopustil. Nehodlám opakovat to, co již k věci napsal ve svém článku můj kolega ze spolku Šalamoun, Zdeněk Jemelík. http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012031801.

Spolek Šalamoun podal během své osmnáctileté činnosti ve prospěch práva mnoho trestních oznámení na soudce, jako i nespočet podnětů ke kárným řízením proti konkrétním soudcům, kteří se dle nás osobně a adresně dopustili jednání, které bylo přinejmenším v rozporu se zněním příslušných §§ zákona č.6/2002 Sb. o soudech a soudcích, případně v rozporu s trestním řádem či trestním zákonem. Tak stejně jsme postupovali i proti zákonu se zpronevěřujícím státním zástupcům, kteří ignorovali literu zákona č.283/1993 Sb. o státním zastupitelství, případně ostatních zákonů, vztahujících se k  výkonu jejich zákonem jim stanovené moci. Věděli jsme, věci znalí laici, že pokud by se konečně stal ten zázrak a orgány činné v trestním řízení by se rozhodly naše podání brát vážně, musí se v případě soudce obrátit s žádosti o souhlas k vydání k trestnímu stíhání na prezidenta republiky, který ze zákona je jediný, kdo může ve věci dát průchod právu, pokud jsou ty důvody věcně podložené, tj. nikoli jen domněnkami, ale také důkazy.

V případě trestního stíhání soudce Matuly, který - jak bylo výše zmíněno - působil na ministerstvu spravedlnosti, kam byl z titulu své funkce soudce povolán k výpomoci neschopným úředníkům, jaksi se na pravomoc pana prezidenta zapomnělo. Zdali ze zlé vůle či z hlouposti je ve své podstatě jedno. Co však není jedno, je skutečnost, že se tak stalo.

Co je ještě horší, že se tak stalo za pilné asistence ministra Pospíšila, který je prostřednictvím medii prezentován jako velký tvůrce nové, moderní a demokratické justice. Nejen to. Aby uhájil své rozhodnutí odstavit soudce Matulu z výkonu jeho funkce po dobu jeho trestního stíhání, mate veřejnost  šířením názoru, že v době, kdy byl dočasně „zapůjčen“ na ministerstvo spravedlnosti z vůle ministerstva, nepožíval zákonnou ochranu. Tento nonsens je zcela v rozporu s tím, co říká  zákon.

Pana státního zástupce Bodláka, nebojácného kritika prezidenta Klause, toto nehorázné jednání policistů, dozorujícího státního zástupce a samotného ministra Pospíšila nijak nepobuřuje. Neoznačuje jednání státních úředníků a policistů, včetně ministra spravedlnosti, porušujících ústavu a zákony, za svévoli, za zločin, za zneužití pravomocí úřední osoby. Jak jinak, než za pokrytecké, je možné označit jednání a postoj tohoto falešného rytíře bez strachu a hany? Jak nazvat postoj medií, která k takovéto nehoráznosti mlčí, když nedávno předtím velebila jednání úředníka, státního zástupce Bodláka, který sám svým jednáním prokázal, jak jsou mu zákony a ústava ukradeny, když v rozporu s jejich literou znevážil nejen hlavu státu, ale samotný svůj úřad? A co si pomyslet o veřejnosti, většině občanů, kteří takové jednání akceptují, chválí a obdivují, jen proto, že prezidentem je někdo, kdo se jim nepodbízí a je svojský? Už slyším ty spravedlivé hlasy, jak mne obviňují z podlézavosti. Na rozdíl od nich jsem ve svých názorech a postojích  neměnný a měřím všem stejným metrem.
  
Autor je  předsedou spolku Šalamoun