Justin Trudeau, vůdce liberální strany Kanady (LPC), která vyhrála ve federálních volbách v říjnu 2015, je mladý pohledný muž, na paži s tetováním domorodého kmene je Haida. Na stránkách Facebooku má 3,5 milionů přátel a je miláčkem kanadských médií. Dalo by se říci: přesný opak Trumpa – je jeho antitezí. Časopis The Economist píše, že Trudeau by se měl stát zářným příkladem světovým politikům. Sever eonline.com jej nazval chutnou lištičkou politou javorovým sirupem, jehož rudé kapky právě teď inzeruje deník The New York Times ve speciálu o Kanadě. Kanadský premiér je kombinací filmové star s charismatem Baracka Obamy a lidovostí svého otce, Pierra Trudeau, který byl premiérem v letech 1968-79 a 1980-84. Pózuje před objektivy se syrskými uprchlíky a u ottawské mešity se nechal slyšet, že „Kanada s přispěním muslimů je ještě silnější.“ Má řadu pozoruhodných tvrzení, jako že sympatizuje s feministkami, cítí závazky k domorodým obyvatelům a staví se za příležitostné kouření marihuany. Jeho tvář se stala imagem na cigaretových papírcích. Stejně jako bývalý italský premiér Matteo Renzi nebo kandidát na francouzského prezidenta Emmanuel Macron, je liberálem pro 21.století a stojí v protikladu k Donaldu Trumpovi.

A dále o „sluníčkásřtví“ - sunny ways

Snaží se o vymýcení xenofobie jak z USA, tak i z Evropy a vyznává lásku k multikulturalismu a rozmanitosti. Na sociálních sítích zažívá pro svůj vládní kabinet s genderovou rovností bezpočet „likes“. Vláda zahrnuje čtyři Sikhy, dva domorodé Kanaďany, jednoho muslima, Žida a přitom se skládá ze 45 procent z kariérních politiků. Trudeau je na svůj tým hrdý, a to zejména na ministra obrany Harjkit Sajjana, který svým původem představuje, jak sám říká: „nádhernou rozmanitost Kanady".

Harjkit Sajjan je Sikh a je bývalým policistou ve Vancouveru, který se stal agentem tajných služeb. Mimo jiné je vynálezcem, když si v roce 1996 nechal patentovat plynovou masku pro plnovous. Pracoval také u zpravodajských služeb v roce 2000 v Afghánistánu, kde zodpovídal za předávání válečných zajatců afghánským orgánům. Ty je následně mučili a kdo ví, jak dál. Pracoval rovněž na zvláštním úkolu pro mimořádné vydávání osob do USA. Média se trudeau karikaturavšak spíše zajímala o jeho vousy a knír. Sikhská identita se stala reklamním „posterem“ pro novou kanadskou ideologií - „sluníčkářství“ („sunny ways“).

Justin Trudeau se stal premiérem také díky tomu, že odmítl politiku úspor, sociálních rozdílů a stal se zastáncem politiky ochrany klimatu. Obhajuje a volá po „pozitivní politice“, která kontrastuje s „politikou šera a tmy“. Ve svém projevu uvedl: „Díky víře v naději porazili jsme strach. Tvrdou prací jsme zvítězili nad cynismem. Konfliktní a negativní politiky jsme porazili naší pozitivní vizí, která spojila Kanaďany – mé přátele ´sluníčkáře´. Je to pozitivní politika, která má navrch.“

Trudeauovy počiny se ukázaly být ještě více levicovými, než nabízela tradiční dělnická strana Nová demokratická strana (New Democratic Party - NDP), která se po smrti jejího lídra Jacka Laytona ocitla více vpravo. Hassan Yussuf, vůdce kanadských odborů (the Canadian Labour Congress) uvedl, že mezi dělníky zavládl opět optimismus. Na rozdíl od dřívější Harperovy vlády dává Trudeauova vláda přednost kolektivnímu vyjednávání než tvrdému přístupu. Rovněž řada odborových předáků zastupujících soukromý sektor se přiklonila k Trudeauovi, které přesvědčil, že ví, jak přilákat investory. Zřejmě je k tomu vedlo jeho nedávné prohlášení: „Kanada je politicky, ekonomicky, sociálně i fiskální politikou stabilní země – je atraktivním místem k podnikání.“

Pochopitelně, má své odpůrce, včetně organizovaných, kteří oponují jeho politice. V říjnu loňského roku byl pozván na fórum mládeže, které organizovaly kanadské odbory - Canadian Labour Congress. Na fóru se objevila kritika jeho podpory Trans-tichomořského partnerství (TPP) a byl vypískán, když uvedl, že práce na smlouvu nebo o dílo – tzv. prekarská práce je běžnou součástí dnešní doby. Je známo, že Trudeau zavázal Kanadu k TPP a obchodní dohodě Kanada-Evropa (CETA). Zatímco mnozí političtí představitelé a ekonomové již přehodnotili dogma týkající se volného obchodu, zůstává Trudeau obhájcem volného obchodu a používá přitom argumenty vystřižené ještě z devadesátých let: svoboda obchodu podporuje otevřenost a přátelství mezi národy. Není divu, že se tím stal miláčkem liberálních médií, například týdeníku The Economist.

Vývoz zbraní a obdiv Číny

Ke kritice kanadského premiéra, jeho rozdílu mezi slovy a činy, bychom mohli rovněž přiřadit skutečnost, že zatímco vystupuje jako obhájce lidských práv, Kanada vyváží své zbraně do mnoha zemí, kde panuje diktátorský režim. Do roku 2014 se země javorového listu stala druhým největším vývozcem zbraní na Blízký východ, a to díky smlouvě se Saudskou Arábií. John Bell z periodika Socialist Worker poukazuje na skutečnost, že původně, podle zákona, nesměly zbraně být doručeny tam, kde by mohly způsobit možné ohrožení Kanady, jejích spojenců nebo také ohrožení jiných zemí a jejich občanů. Změna zákona schválená premiérem Trudeau, ale již nezmiňuje jiné země a jejich občany.

Co je na Justin Trudeauovi pozoruhodné, je jeho sbližování s Čínou, kdy otočil politiku svého předchůdce, který odmítl účast kanadských sportovců na olympijských hrách v Pekingu 2008. Mladý Trudeau si zřejmě vzal příklad ze svého otce Pierra Trudeau, který během studené války měl originální přístup k diplomacii a navázal dobré vztahy s Kubou a Čínou. Tehdy si Pierre Trudeau bral příklad ze socialistických států při budování silného sociálního státu a neváhal zasahovat do ekonomiky, například znárodnění těžby ropy. Justin Trudeau rovněž neskrývá obdiv k autoritativnímu režimu v Číně a oceňuje, jak je tento režim úspěšný. V minulém roce v srpnu byl kanadský premiér na návštěvě v Číně, kde jej především vítal Jack Ma, generální ředitel společnosti Alibaba (největší internetová obchodní společnost na světě ). Kanadská návštěva znamenala 1,2 miliardy dolarů nových smluv a po třech týdnech čínský premiér Li Keqiang zavítal recipročně do Ottawy. Předsedové obou vlád oznámili, že zahájili jednání o dohodě o volném obchodu, kterou zejména potěšili kanadské těžební a potravinářské společnosti. Zajímavé na věci je to, že přestože kanadské sbližování s Čínou jde proti Trumpově politice, kdy se mluví o obchodní válce, existují body, na kterých se kanadské a americké strategie sbíhají.

Na domácím poli Justin Trudeau jde na nervy ekologům a domorodcům, když schvaluje intenzivní využívání ropných písků a projekt ropovodu Keystone XL.

K negativům lze přičíst podivný premiérův kapitalistický internacionalismus, kam patří mimo uvedených vztahů se Sadskou Arábií také partnerství s Izraelem, které proti svému předchůdci premiérovi Harúerovi ještě více posiluje (například loni v srpnu byla propuštěna ze školy učitelka Nadia Shoufaniová za účast naproti izraelských demonstracích). Tvrdí, že "démonizace a delegitimatizace" státu Izrael podporuje antisemitismus. Dobré vztahy má Trudeau ještě s argetinským konzervativním prezidentem Mauricio Macrim, jehož otec v osmdesátých letech obchodoval s Trumpem.

Trudeau všehoschopný obojživelník

Jak je možné, že toto vše Trudeauovi prochází, když byl zvolený jako „progresivní“ kandidát? S největší pravděpodobností to souvisí s chytře oddělovanými geopolitickými a ekonomickými problémy od „domácí politiky“. Nelze popřít, že v jeho politice se vyskytují prvky antirasistické povahy, a že i přes určitý paternalismus je vidět dobrá vůle. Zatímco bývalý premiér Harper se zmohl jen na popírání existujícího kolonialismu, Trudeau je politik, který se již aspoň trochu bere za zlepšení situaci domorodého obyvatelstva. Ve skutečnosti ale stejně dochází k procesu ještě větší kolonizace území obývaného původními obyvateli Kanady. Stačí si přečíst pár vět z jeho prohlášení a je jasno. Mluví pouze o „lidech, kteří žijí v Kanadě“ a popírá, že by docházelo ke kolonizaci domorodců. Vidí jen národy pokrývající Kanadu, moderní verzi toho, co Perry Anderson nazývá „rozdělenou svrchovaností". Domorodými národy ale nejsou „lidé, kteří žijí v Kanadě" nebo „menšiny" jako jsou Židé nebo Korejci. Původní dohody ze sedmnáctého století evropských přistěhovalců s domorodci byly smlouvy mezi „národy“ a státem Kanadou. Naposledy se Trudeau dostal do potíží v minulém roce, když 1.července v den Kanady prohlásil, že Kanada „představuje jeden národ“. Narazil na Québečany a musel se později opravit, že Québečané jsou národ v rámci jednotné Kanady v souladu s usnesením parlamentu z roku 2006.

Mezi liberálně osvícenými Kanaďany se hodně mluví o „pomoci obyvatelům na severu Kanady“, čímž se myslí domorodce, aby zůstali co nejvíce autentičtí. Uznává se, že Trudeau má větší starost o domorodce než Harper. V říjnu roku 2015 ve vysílání „Television Network“ pro domorodé obyvatele Trudeau uvedl, že domorodci by měli mít právo veta na vývoj těžby na svém území, což je v souladu s prohlášením OSN o právech původního obyvatelstva z roku 2007, která požaduje, aby státy konzultovaly a spolupracovaly v dobré víře s domorodými národy.

Nakonec stejně Justin Trudeau schválil životnímu prostředí škodlivé projekty na stavbu ropovodů a geologické průzkumy, které se přímo dotýkají domorodých obyvatel žijících na severu Kanady, které se tomu léta stavěli na odpor. Domorodý aktivista Russ Diablo poznamenal, že je to stále stejné jako za celé historie liberálních vlád, že se sice na veřejnosti hezky mluví, ale přitom se nakonec vše řídí obchodem podle klasických pravidel kolonialismu. Warren Bernauer, který má na starosti domorodce při kanadském energetickém úřadu, shledal, že těžební průzkumy jsou prováděny bez předchozího souhlasu místních obyvatel.

Kanadský premiér jako typické „sluníčko“

Justin Trudeau je jedním z mála světových lídrů, který obhajuje práva migrantů, menšin a je pro otevřenou společnost. Kanaďané, když pohlédnou na Trumpa, Vladimira Putina, Viktora Orbána nebo Naréndra Módího, nebo Marine Le Penová mohou si vydechnout s úlevou. Přesto v jeho politice je zakopané nebezpečí. Trudeauovův „progresivismus“ spočívá v mutaci politických rozdílností. Levice – střed – pravice jsou nehrazeny stoupenci ekonomické a národnostní identity, a to zároveň s obranou kapitalistické globalizace. Trump a Trudeau jsou ve skutečnosti jen dvě strany téže mince, představující historickou změnu.

Autor článku Jordy Cummings vyučuje na York University v Torontu a zároveň je odborovým aktivistou

(z Le Monde diplomatique vybral a přeložil Mirko Radušević)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami