Tak to prostě ve Francii chodí, v této zemi, jíž se kdysi říkávalo „terre d´asile“ - „země azylu“), že každý je – aniž bych si tu chtěl nutně vypomáhat za každou cenu Švejkem – prostě „odněkud“. Ale není to rys pouze francouzský, byť by z něho Národní fronta politického klanu Le Penů nejraději udělala „francouzskou výjimku“.

Na pařížské radnici totiž vládne skutečná Španělka: Anne Hidalgová, dcera španělských internacionalistů, a ministryni kultury má na starosti Fleur Pellerinová, původním jménem Kim Jong-suk, narozená v Soulu (adoptovaná v šesti měsících, protože jako miminko opuštěná).

Vraťme se ale k Vallsovi. „Španěl, který chce změnit Francii,“ napsal El Mundo. Aby bylo ale jasné, že tento „Španěl“, je francouzským premiérem, připomíná Valls, co chce vlastně ve Francii udělat. Předně, nechce vyvolávat slepá očekávání, jak se o to někdy snažil prezident François Hollande.

„Nechci říct Francouzům, že za dva tři roky skončíme s oběťmi,“ pronesl pateticky. „Musíme se během roku snažit, aby Francie byla silnější, aby firmy byly konkurenceschopnější a aby veřejný sektor byl efektivnější, a stál méně,“ vysvětluje v třístránkovém rozhovoru premiér.

Ale trochu slibů se přeci jenom čtenářům dostalo. Valls věří, že dojde k návratu růstu v „příštích měsících“, a tím pádem bude „více práce a budeme moci zvýšit platy“. Pedagogicky vysvětluje, že pokud „opustíme od snahy snížit veřejné výdaje, ztratíme to, čeho jsme kdysi získali“.

Podle něho ale Francouzi pochopili, že jsou „reformy nezbytné“ a že dokonce „většina v socialistické straně“ to pochopila rovněž. „Francouzi jsou obvykle, co se týče reforem, pravidelně napřed před svými politickými představiteli, ať už ve schopnosti přijímat změny, tak v jejich nasazení,“ míní premiér.

S ohledem na to, že má tento premiér tak akorát do března, kdy dojde k prvnímu volebnímu testu, již někteří jeho socialističtí přátelé si dnes brousí zuby. I když nedávno Valls prohlásil, že by rád svůj mandát „dotáhl do konce“, ne všichni mu tuto jistotu přejí.

První tajemník strany Jean-Christophe Cambadélis, zvolený v dubnu roku 2014, například, zcela nedávno kolem sebe seskupil příznivce, aby posílil svou platformu uvnitř strany, nazývanou jako „třetí levice“ - ve snaze o vznik „slušné společnosti“ (rozuměj sociálně citlivé a demokratické).

Také předseda Národního shromáždění Claude Bartholone, jenž o sobě rád mluví jako o reformátorovi, nesdílí zcela Vallsovu snahu, viděnou někdy jako příliš „liberálně-demokratickou“.

Oba by jistě premiéra Vallse rádi – až na to přijde řeč (třeba po těch volbách do departamentů), nejpozději ale v prosinci, kdy budou volby regionální – vystřídali, protože nikdo z nich nevěří, že levice v obou volebních kláních uspěje. Potom přijde čas usmířit se s ekology a zelenými, kteří tak demonstrativně odešli z nové vlády...

Kde, že je to Valls tak populární? Ve Francii jeho popularita klesá, španělské vesnice (zvláště v Katalánsku) jsou ale na něj pyšné.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.