V Aréně Parlamentních listů 19. 11. uveřejnil Tomáš Haas článek „Pohádka o moderní levicové straně“. Velmi zjednodušeně tento článek dokazoval, že KSČM právem patří mezi ty, se kterými slušné demokratické strany nemluví, protože věnuje více pozornosti rehabilitaci stalinismu než vlastní reformě. Může si to dovolit, protože ji rehabilitují a přibírají k vládě kvůli svým omezeným zájmům sociální demokraté. KSČM ovšem setrvává na svých stalinských pozicích, minulost kritizuje, jen když nezbytně musí, a to minimálně. Za minulost se prakticky neomluvila, omluva z 18. sjezdu KSČS není oficiální, je to jen nezávazný projev skupiny delegátů. Odsouzení stalinismu nikde v materiálech KSČM nenajdeme. Ve své podstatě tato nereformovaná strana jen číhá na vhodnou příležitost, aby se vrátila k minulému systému, jehož základem bude administrativní zestátňování. U každého čtenáře musí vzniknout dojem, že gulagy budou následovat. Tedy – nic nového pod sluncem – podobná moudra jsou předkládána občanům od listopadu 1989.

Autor své spekulace podkládá důmyslným sestřihem různých dokumentů KSČM, při nichž šikovně vypouští části, které by mu jeho logiku rozbíjely. V této formě dezinformace projevuje značnou dovednost, která mu jistě zaručuje slibnou kariéru.  

Čtenář se možná podiví, když teď jako dlouholetý pracovník odborného zázemí ÚV KSČM a stále ještě člen KSČM prohlásím, že na autorových – musím říci podvodných a pro slušného publicistu nepřijatelných -  manipulacích je kus pravdy. Mohu to prohlásit proto, že jsem dlouhá léta pracoval jako analytik odborného zázemí ÚV KSČM a podílel jsem se na všem, co souviselo s formulováním stanoviska strany k minulosti. Ale té pravdy je opravdu jenom kus a autor si to, v čem má pravdu, zřejmě vůbec neuvědomuje, což bych rád čtenářům Parlamentních listů vysvětlil. Aby mne byli vůbec ochotni vnímat, podtrhuji, že ani mně se přístup současného, ale i minulého, předfilipovského vedení strany k otázkám minulosti nelíbil a nelíbí.