To, že ve svém označení nesou tyto organizace označení nezisková, uvádí mnohého neznalého občana v omyl, že se jedná o organizace, kde vlastně nejsou žádné peníze a kde činnosti tvořící náplň organizace, jsou prováděny šlechetnými lidmi zdarma. Něco, jako když převedete přes ulici slepého spoluobčana a jedinou odměnou je vám jeho poděkování a úsměv. Možná, že pár takových bohulibých a skutečně veřejně prospěšných „ópéesek“ existuje. Ale u většiny jste totálně vedle. V některých neziskovkách se točí prachy, o jakých se jiným ani nezdá. A Člověk v tísni je v této disciplině premiant.

Na veřejně dostupných stránkách se můžete dočíst, že tahle organizace uzavřela smlouvu s Českou rozvojovou agenturou, což je vládní agentura, která spadá pod ministerstvo zahraničních věcí. Ta má plnit úkoly v „oblasti zahraniční rozvojové spolupráce“, především přípravu a monitoring projektů dvoustranné spolupráce. Tak s tou uzavřela smlouvu o realizaci pomoci Moldavsku, konkrétně se jedná o plánování komunitních služeb pomocí dialogu (?). No a za tenhleten dialog pobere náš Člověk pouhých 13,5 milionu korun. V letošním roce 8,5 a příští rok dalších 5 mega. Člověk v tísni k tomu říká, že v Moldávii působí už od roku 2006. „Pomáháme místní občanské společnosti a aktivnímu zapojení mladých lidí do veřejného života….Také jsme se podíleli na zavedení inovativní výuky o globálních problémech pomocí dokumentárních filmů do moldavských školních osnov“. Až potud snad všechno v pořádku, i když nevím, jak moc tohle působení Moldavanům pomáhá.

Když se však na onu smlouvu podíváme drobnohledem, tak se nestačíme divit. Na výplaty pro realizátora, tedy Člověka v tísni, je vyhrazeno téměř 5,5 milionu. Z toho regionální ředitelka 300 300 Kč za 4 měsíce činnosti, manažer pro Moldavsko si přijde na 756 250 korun, ovšem bude „dřít“ celých 14 měsíců. Projekt má dále koordinátorku a projektovou manažerku, každou za 623 200 Kč. Něco musí dostat i ředitelka mise - 679 900 Kč, asistent projektu - 418 200 Kč a finanční manažer – 541 200 Kč. Další položkou jsou cestovní náhrady ve výši cca 730 tisíc korun (jenom transport školitele přijde na 108 tisíc), 571 tisíc potom tvoří přímé náklady v Moldavsku. Na „konference a workshopy zaměřené na sdílení zkušeností a diseminaci (to je rozšiřování) metodického průvodce“ tu máme pouhých 523 350 Kč. Kolik toho nakonec zbyde pro skutečné Moldavany? Obáváme se, že toho až tak moc nebude.

V tuhle chvíli vás asi napadne, jak velké peníze vlastně „točí“ náš Člověk v tísni? Tak tedy vězte, že dle výroční zprávy za rok 2017 to byla částka příjmů 2 053 198 000 a na stránce výdajů to dělalo 2 052 985 000. Pro toho komu dělají ty nuly potíže to přeložím. Jsou to nějaké mizerné 2 miliardy a padesát milionů korun. Nebudu tu podrobně rozpitvávat jednotlivé zdroje tohoto rozpočtu, ani jednotlivé výdaje, i když, a to mi věřte, je to hodně zajímavé čtení. Soustředím se jen na jedno.

Více než 60 procent tohoto rozpočtu jsou příjmy od zahraničních vlád. V roce 2018 jen z amerického ministerstva zahraničí a agentury USAID přiteklo celých 327 milionů korun. Myslíte, že tyhle peníze nám Amíci posílají jen kvůli krásným očím Šimona Pánka, šéfa Člověka v tísni? Já osobně o tom dost pochybuji. Prezident Trump ve své Národní bezpečnostní strategii uvedl, že „americká rozvojová činnost musí podporovat americké národní zájmy“

V Česku je jedno přísloví: Čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Koho píseň asi zpívá Člověk v tísni za americké dolary? A to nejen v Moldavsku a dalších zemích kde působí, ale také, a to hlavně, v České republice?

Existuje něco jako řečnická otázka. To je otázka, na kterou tazatel obvykle nečeká odpověď. Považujte tuhle otázku za řečnickou.