Senát v minulém týdnu zasedal, ještě ve starém složení. Tento fakt opominu, přestože se mi zdá poněkud podivné, že v době, kdy už jsou zvoleni noví senátoři, zasedají a hlasují ještě ti staří. Diskuse se nesla, kromě vznešených řečí a loučení, ve stylu, že lidi vlastně Senát mají rádi, avšak o tom nevědí. Pan senátor Oberfalzer dokonce prohlásil, že „není pravda, že malá účast v druhém kole senátních voleb  je důsledkem malého zájmu o Senát“. Při šestnáctiprocentní volební účasti jistě pozoruhodný závěr. Hlasování o možné změně senátních voleb skončilo zamítnutím tohoto návrhu. Jak jinak, že?

Stačí snad malá statistika. Za minulé 2 roky senát uskutečnil 18 schůzí, celkem to dělá 31 dnů. Tedy 1 měsíc z 24. Přitom Sněmovna  absolvovala 28 schůzí, ovšem ty trvaly 136 dnů. Tak si to porovnejte.

Podobnou ekvilibristiku v uvažování jako senátoři, předvedla i končící pražská primátorka Krnáčová (ANO), lidově přezdívaná Krnda. Ta bilancovala svojí činnost slovy: „To, co jsme udělali, hraničí se zázrakem“! Svatá prostoto!  Zázrak spíše je, že Praha a „zpovykaní“ Pražané její vládu vůbec přežili.

Koalice prý není samice od koaly, ale slovo vzniklé z latinského co-alescere (srůstat). Prostě jakési společenství, vzniklé za jistým účelem. V čase povolebním vznikají koalice různé, neboť jak známo, účel světí prostředky. Zaujala mne koalice v našem okresním městě, kde vítěz voleb – nezávislí, se dali dohromady mimo jiné také s ODS a – světe div se – s KSČM. Ostatně bylo tomu tak i minule. Jednání vítěze voleb je hodně „pragmatické“. Ale že v tomhle houfu figuruje i pravicová ODS, to mi hlava nebere. Zvlášť, když jsem si přečetl vyjádření jejího krajského předsedy Adamce, že spojení s komunisty má ODS zakázáno.  Za křeslo místostarosty se ovšem musí něco skousnout.

To je možná ta nová pravice.

Josef Ježek