Nahlíženo touto optikou jsme na tom zatím v Česku „dobře“. Máme v pondělí ráno 1020 nakažených a pouze – zaplať Bůh – jednoho mrtvého, pětadevadesátiletého muže. A také šest vyléčených. Lidé ve své velké většině se chovají odpovědně, respektují nařízení krizového štábu, chápou situaci a jsou vděčni těm tisícům lékařů, zdravotníků, policistů, hasičů a dalších složek krizového systému, kteří stojí v boji se zákeřným nepřítelem v první linii. Někdy ne zcela dostatečně vybaveni. Nepřipravenost a jistou chaotičnost, kterou v minulých týdnech předváděla vláda i její premiér, máme zdá se za sebou. Ministr vnitra i šéf krizového štábu jsou muži na svých místech a do republiky konečně začínají proudit miliony potřebných pomůcek pro boj s touto nemocí. Samozřejmě vyhráno ještě dlouho nebude, ale ono pověstné světýlko na konci tunelu začíná problikávat.

V Čechách, jak známo, si umíme poradit s každou situací. A tak i v době nedostatku krycích roušek se po celé zemi objevily stovky „ilegálních“ krejčovských dílen, které z vlastních zásob rozjely výrobu ústenek. Ty sice před koronavirem neochrání, ale zamezí šíření virů kapénkami. Prostě lepší něco, nežli nic. V době, kdy vláda nařídila zákaz vycházení bez těchto prostředků do veřejného prostoru, aniž byla schopná zajistit tyto ochranné prostředky pro obyvatelstvo, byla tahle iniciativa lidí více než vítaná. A tak jsme svědky nikým nevyhlášené akce, která by se mohla jmenovat Šije celé Česko. Šije nejen bývalá první dáma Dagmar Havlová, šije zlatá slavice Lucie Bílá (té se to šije, když je vyučená švadlena), šijí tisíce dalších, méně slavných i zcela neznámých. I u nás v Sedloňově na obecním úřadu, který je v této době pro běžné návštěvy zavřený, se dal dohromady kolektiv šesti žen v čele s paní starostkou, který už týden vyrábí roušky nejen pro sedloňovské občany, ale i pro chalupáře, kteří jsou na svých chalupách. Odmítnut není nikdo, kdo o tyto výrobky požádá. Odměnou je téhle partě žen poděkování lidí, kteří by jinak jen těžko sháněli tyto ochranné pomůcky.

Někteří šijí, jiní zásobují staré občany a pomáhají jim v těchto složitých situacích, které by bez jejich pomoci nezvládli. Jistá skupina lidí se nás naopak snaží neustále přesvědčit, jak je v této zemi všechno špatně, jak situaci nezvládáme, jak odpovědní jsou neschopní, jak bychom měli jednat, kdyby a tak dále. Nechci žádného z oněch kritizovaných bránit, ať je to premiér, nebo ministr zdravotnictví či další. Ale přátelé, ruku na srdce. Nebylo by lepší místo těchto mediálních lynčů pomáhat, tak jako ty tisíce bezejmenných? A když už to neumím, jako že většina z těchto křiklounů zdá se nic jiného neumí, tak raději mlčet? V Čechách se totiž říká - mlčeti zlato! Jenže mlčením se do medií nedostanou. A tak raději píší otevřené dopisy prezidentovi, jak svým projevem urazil tisíce slušných lidí (mne tedy ne), skládají hloupé písničky, jak vláda není schopná zajistit dostatek roušek (asi nadarmo si ten pán neříká xindl), podávají návrhy na zrušení vyhlášeného krizového stavu z důvodů jeho právní nedokonalosti a tak dále. A jistá část naší společnosti jim tleská. O tenhle potlesk této podivné směsce umělců, novinářů, redaktorů, opozičních politiků a věčných kritiků všeho, vlastně jde. Být ve „světlech ramp“. To, že národ má starosti zcela jiné, je přece nezajímavé.

Ztichlými kinosály, koncertními síněmi a prostory divadel potlesk nezní. Jsou totiž zavřené. A tak zkusme zatleskat, alespoň virtuálně, všem, kteří pro zvládnutí téhle těžké situace dělají dle svých schopností a možností maximum. Až tenhle boj skončí, a že skončí o tom jsem přesvědčen, pak teprve můžeme sčítat své ztráty a ptát se, kde jakou chybu kdo udělal. Ostatně generálů po bitvě je vždycky dost.

Přeji vám, abyste byli hodně zdraví a imunní proti blbé náladě. I tak lze proti koronaviru bojovat.